Senzory světla a deště v autech a pět mýtů, které je do nekonečna provázejí

Auta už dnes nejsou závislá jen na našem vstupu a mají něco z výbavy Kitta z Knight Ridera, takže dovedou zjistit, jak to vypadá venku a podle toho se chovat. Slouží k tomu světelné a dešťové senzory, které vozu poskytují klíčová data. Provází je ovšem některé mýty a nedorozumění, což ovšem u automobilu není nic zvláštního, takových situací je mnoho. Takže se podíváme, jak pracují a jaké informace mohou poskytovat.

První výskyt v polovině 20. Století

Pokud někoho přítomnost detektorů překvapí, pak vězte, že se poprvé objevily v polovině 20. Století ve společnosti General Motors v jednom prémiovém modelu, ovšem masová produkce si musela ještě počkat na lepší technologie. Dneska už jsou součástí i naprosto standardních vozu a oboje – detekce deště i světla – je spojeno do jednoho modulu na vrcholku čelního skla za zpětným zrcátkem. Princip funkce jednotlivých senzorů se ovšem liší.

iZdroj fotografie: Pixabay

Detekce vody snímá čelní sklo pomocí infračerveného paprsku, který dopadající kapky přeruší. Čím víc deště, tím větší přerušení a tím více pracují stěrače. Intenzita světla před vozem je měřena předtím senzorem, což rozlišuje den a noc a přizpůsobuje tomu přední světla. Pokud vaše auto čidla nemá, dají se namontovat a jsou to malé plastové krabičky, které jsou přilepeny za čelní sklo a propojeny s další elektronikou vozu.

Mýty spojené s detekcí světla a vody

Čidlo není spuštěno úderem vody, ale přerušením měřících paprsků, kterými monitoruje čelní sklo. Tato detekce není ovlivněna denním světlem, takže v noci funguje naprosto stejně. Stejně tak výměna čelního skla neznamená výměnu čidel, po výměně je akorát potřeba zkontrolovat funkčnost. Senzory se také nezasekávají v zimě, mohou ovšem někdy reagovat na sníh a mohou být zmatené, pokud sníh a led zablokují jejich pozici.

iZdroj fotografie: Pixabay

Detektory nefungují zcela totožně na každém typu vozidla, vždy je potřeba konkrétní nastavení podle podmínek. Stejně tak ne všechna čelní skla dovolují plné zapojení těchto detektorů, takže v některých případech je možná jejich lehká chybovost. Ve vozech je ostatně vždycky možnost manuálního ovládání toho, co jinak spouští detektory, takže v případě anomálií zkrátka převezme kontrolu řidič a zachová se dle konkrétní situace.