Co opravdu, ale opravdu nikdy neříkat policistovi při dopravní kontrole. Nemuselo by to dopadnout dobře

Pro nikoho z nás to není příjemná situace. Jedete si v poklidu autem, když tu se náhle zjeví policista ve žluté bundě a s červenou „plácačkou“ vás zastaví a navede na odstavné místo. V tu chvíli každému proběhne hlavou, co kde provedl a jestli náhodou před minutou nejel moc rychle. Co dělat, když z okýnka uvidíte zasalutování a uslyšíte ono obligátní „Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola“. A co naopak určitě nedělat. Komunikační strategie od AutoŽivě je tu.

Neptejte se na důvod zastavení

Nejklasičtější prohřešek. A nejvíc zbytečný. Policista má vždy v zásobě x legitimních důvodů, proč zrovna vás zastavil, od preventivních akcí, přes pátrání po osobách a odcizených vozidlech až po váš přestupek. Nicméně vám je opravdu nemusí sdělovat, a taky to většinou udělá jenom tehdy, když k tomu má důvod. Jakékoli dotazování nad rámec dané situace je zcela zbytečné a jen tím dáte najevo, že nejste připraveni spolupracovat. A situaci jen zbytečně komplikujete.

Nehádejte se a neprovokujte

Na první pohled samozřejmost, na druhý už ne tak docela. Mnohým z nás se nelíbí už to, že nás policie zastaví, a snažíme se příslušníky „trochu poškádlit“. Velmi mírně řečeno. My ale doporučujeme spolupracovat a vynechat jakákoli invektiva a impertinentní poznámky. Policisté prochází výcvikem v komunikaci a nenechají se snadno rozhodit, nicméně jakmile překročíte určitou mez, může se vám to jedině nevyplatit. Navíc se často celý rozhovor natáčí.

iZdroj fotografie: Policie

Nebuďte neformální

Opět oblíbený omyl, v malé české kotlině navíc docela rozšířený. Proti vám nestojí Jarda ani Pepa, jednáte se státní mocí a jakákoli neformálnost je naprosto zbytečná. A hlavně škodlivá. I když by se vám jakkoli zdálo, že by s policistou „byla diskuse“, zapomeňte na ní. Berte to tak, že v tu chvíli vykonává pouze svoji práci, nic víc a nic míň. A denně potká stovky lidí. Kdyby mu každý zkoušel něco neformálně naznačovat nebo vysvětlovat, skončí za týden v bohnickém sanatoriu.

Neraďte policii, co by měla dělat

S tímhle odstavcem nám pomohli sami policisté, zkrátka jsme zvedli telefon a jednomu z nich zavolali. Tady je krátký přepis telefonátu: „Snažně vás prosíme: neraďte nám, co máme dělat, koho máme místo vás zastavovat a že máme chytat opravdové zločince a ne tady „buzerovat“ obyčejné občany, s prominutím. My víme, co máme dělat, do vaší práce vám také nemluvíme a ty zločince také chytáme, dnes a denně“. Co dodat? Podepsali bychom to, do písmene.

iZdroj fotografie: Policie ČR

Nevyhrožujte svým postavením a konexemi

Opět, tak častý nešvar a mezi policisty tak neskutečně neoblíbený, že to asi ani nemá cenu popisovat. Ale má, neb to je snad česká diagnóza. Někteří z nás si zkrátka nosí s sebou svůj malý komplex a na potkání musí všem sdělovat, koho důležitého znají a komu mohou zavolat. Zapomeňte na všechny strýčky, náčelníky a ředitele krajské policie. Jste tam vy a policista, nikdo jiný. Pokud to nechcete řešit, může policista věc postoupit do správního řízení. Ale určitě neříkejte ono české „víte, kdo já jsem?“

Ať vás ani nenapadne nabídnout úplatek

A závěrem jsme si nechali opravdovou perlu, nesvědčící o ničem jiném, než o totálním duševním zoufalství. Velmi mírně řečeno. Stokrát to zaznělo ve všech médiích, stejně se ale někdo nepoučí a stejně to zkusí. Zapomeňte navždy na to, nebo raději zahoďte klíče od auta a jezděte tramvají. Vy si vážně myslíte, že se někdo z nich nechá za vašich deset nebo dvacet tisíc koupit? Zapomeňte. Jediné, co si vykoledujete, bude odvoz na služebnu a sdělení obvinění z trestného činu podplácení. A to pak teprve bude ten „extra výhodný obchod“.

Jaké máte zkušenosti s jednáním policistů vy?

Zdroj: Autorský komentář Michala Sztolára