Přestože za překročení povolené rychlosti padají pokuty, je to nejčastější přestupek, kterého se řidiči v Česku dopouštějí. A když nastoupí policie, pak se hledají výmluvy.
Spěcháte do práce, na rande, do kina nebo jen posloucháte rychlejší hudbu a sešlápnete plyn o něco více, než byste měli a vzápětí vidíte červený terčík, kterým mává muž v uniformě. Následuje nadávka a už se v hlavě začnou rodit plány, jak nedostat pokutu. Téměř každý řidič tuhle situaci zažil. Policisté po celém světě mohou vyprávět nespočet historek o kuriozních výmluvách řidičů, kteří překročili rychlost. To je mimochodem také nejčastější přestupek na českých silnicích.
Duch Schumachera
Výmluva českých řidičů, kterou často slýchají policisté, není originální, ale může na tom něco být. Policisté v Šumperku často slýchají: „Za všechno může manželka!“ Buď spěchá ke kadeřnici, nebo odvádí pozornost neustálým mluvením. Další výmluva spěchajících řidičů nejen v tuzemsku jsou „naléhavé potřeby“. Řidič, který jel 180 km/h na povolené osmdesátce se to snažil před francouzskou policií ospravedlnit tím, že má nadměrný tlak v močovém měchýři. Další si pak stěžoval na průjem a žádal policisty, aby se k němu nepřibližovali.
Mezi provinilci byli i hladoví gurmáni. „Nechtěl jsem se najíst u McDonalda,“ tvrdil řidič, který jel o téměř 100 km/h rychleji, než byl povolený limit. Často policisté slýchají, že lidé spěchají, protože se bojí, aby se jim nerozmrazily nebo nezkazily nakoupené potraviny. Jeden z přestupkářů se vymlouval na to, že je posedlý duchem někdejšího pilota F1 Michaela Schumachera. Policisté pak zjistili, že je také zapleten do držení drog. Což by mohlo mnohé vysvětlit.
Prostě Ferrari
Jako naprostý úlet zní výmluva řidiče, který se před policisty hájil obsedantně-kompulzivní poruchou. Ta se u něj prý projevuje tak, že ručička tachometru musí krásně stát ve svislé poloze na 110 km/h. Rychlost tento perfekcionista překročil o 142 km/h. Snažil se prý, aby ručička otáčkoměru a ručička rychloměru byly rovnoběžné. Na seznamu kuriózních výmluv australských policistů se ocitl osmnáctiletý mladík, který jel 141 km/h na šedesátce. Právě si koupil luxusní BMW a zkoušel, co se s ním děje, protože vydávalo „divný zvuk“.
S paradoxní vytáčkou vyrukoval na policisty řidič, který jel v šedesátikilometrové zóně 110 km/h. Policistům řekl, že chtěl dohnat řidiče náklaďáku, co právě projel na červenou, aby mu řekl, že má být opatrný. Řidič Ferrari, který hnal 180 km/h na povolené osmdesátce, vysvětloval, že právě požádal o ruku svou přítelkyni a „byl omámený návalem euforie“. Jiný řidič Ferrari se dokonce snažil rychlostí 160 km/h na osmdesátce ujet americkým policistům. Jeho výmluva byla prostá. „Je to Ferrari, jezdí rychle.“