Jeden z nejkrásnějších kousků naší automobilové historie má vpravdě úžasný příběh. A ještě lepší je, že si jej majitel neschoval v garáži, ale zcela běžně s ním jezdí.
Pokud byste auto z galerie k tomuto článku potkali v reálu na silnici, je téměř jistá jedna věc: otočíte se a uznale pokýváte hlavou, jakou nádheru jsme byli schopni kdysi navrhnout a také dostat do výroby. Škoda Rapid OHV je se svými pouhými 110 vyrobenými exempláři nepochybně extrémní vzácností a je vlastně celkem úžasné, že Miroslav Strouhal, její majitel, s ní běžně jezdí na nákupy nebo na dovolenou. A nám ostatním tak nechává šanci si auto prohlédnout zblízka. Pojďme se tedy na jednu kouzelnou Škodu podívat společně.
Zájemci o koupi vědí: tady nebude prostor na slevu
A úvodem musím panu Strouhalovi za výše popsaný přístup vyseknout hlubokou poklonu a obdiv. Nebylo by totiž vůbec nic špatného na tom, kdyby takto vzácný kousek naší automobilové historie (navíc dokonale zrestaurovaný a opravdu nádherný) měl někdo v klimatizované garáži (případně klimatizovaném obýváku) a vyjel s ním jednou za dva týdny na krátkou cestu, aby Rapid nestihnul „zatuhnout“, a jednou za čtvrt/půl roku na nějakou ze soutěží elegance.
Tam posbíral ocenění, medaile, nová telefonní čísla zájemců ve stylu „koupím za Vaši cenu“ a s úsměvem zase odjel domů. Mimochodem, z těch telefonních čísel v podobném duchu musí mít pan Strouhal již velmi schopný telefonní seznam. Zaparkovat podobně nádherné auto na parkovišti před Lidlem (což pan Strouhal dle svých slov bez problémů udělá, aby se pak vydal na nákup) musí znamenat jedno: mraky zvědavců, fotek a zmíněných lístečků za stěračem.
Zájemcům ale musí být zřejmé jedno: pokud nemám na účtě sedmimístnou sumu, nemá smysl jakýkoli lísteček psát. Tohle auto (a zvláště v takovémto stavu) není opravdu veterán pro začátečníky, a to ani ty finanční. Tady se předpokládá velmi saturovaný účet a schopnost postarat se o cokoli, co bude Rapid kdy potřebovat. A jakkoli se dnes pohybujeme v takovýchto „vyšších sférách“, počátek celého příběhu je velmi prozaický: zamilovanost, láska ke slečně a potřeba dopravního prostředku na cestě k ní.
Unikátní varianta s výkonnějším motorem, asi jediná na světě
Neobvyklý příběh tohoto vozu se začal psát v roce 1940, kdy jej v Mladé Boleslavi vyrobili. Auto si podle všeho objednal zámožnější majitel, protože ŠKODA RAPID OHV byla ve své době něco extra. Od původního modelu RAPID, prostorného a praktického auta pro střední vrstvy, které si v 30. letech mohly dovolit automobil, se verze OHV lišila proudnicovou karoserií, jak se tehdy říkalo futuristicky působícím aerodynamickým tvarům, a výkonnějším motorem.
Vůz místo čtyřválce o objemu 1,4 l s rozvodem SV dostal téměř šestnáctistovku OHV a posílil z 31 na 42 koní. Se standardně montovanou třístupňovou převodovkou činila nejvyšší rychlost 110 km/h. Ovšem exemplář Miroslava Strouhala má na výrobním štítku výkon 46 koní a udávanou rychlost 120 km/h. Tehdejší výroba umožňovala různé úpravy přímo v automobilce, a tak i když takovou variantu encyklopedie neuvádějí, zjevně nejméně jeden takový kus byl pro zákazníka v Československu smontován.
Za vším hledej ženu. Osvědčené a (téměř) vždy platné pravidlo
Jenže jak už jsem uvedl, když pan Strouhal svůj RAPID OHV v roce 1978 kupoval, nečinil tak vůbec ze sběratelských důvodů. Peněz nebylo nazbyt, ale automobil bylo potřeba vlastnit, děj se co děj. A jak to v podobných příbězích bývá, motivem byla láska. Ovšem nikoli k veteránům, ale k dívce, za kterou potřeboval dojíždět na schůzky. A protože na vůz spěchal, kývl na koupi, jež nebyla zrovna podle jeho představ. RAPID si přál, ale standardní, zrovna takový, jako měl jeho otec.
Z romantického příběhu se stala sága o neuvěřitelné píli a cílevědomosti, ale také zručnosti a neutuchající energii. „Udělal jsem generálku, od motoru přes nápravy až po karoserii. Co se dalo zachránit, to jsem zachránil, udělal jsem nové prahy, výdřevy, plechy. Vyrobil jsem i nová pouzdra čepů, sám jsem si odlil řízení. Také se mi to nepovedlo hned, něco jsem musel doma dodělávat na sporáku. Jednou mi to vyšplíchlo vedle do hrnce s polévkou,“ baví se věčný optimista.
Sbírání cen na soutěžích elegance jako naprostá samozřejmost
Renovaci ukončil v roce 2010. Vynuloval ukazatel ujeté vzdálenosti a už si jen užívá celoživotního díla. Za deset let se ŠKODOU RAPID OHV ročníku 1940 najel 24 600 kilometrů. Auto má přes zimu schované v garáži, ale každé léto ho vytáhne na cestu na chatu do jižních Čech. Nejsou to žádné spanilé jízdy, ale skutečný odjezd na letní pobyt: prostorný interiér naloží leckdy až po střechu. Nejdál s vozem dojel do Švýcarska, to když si splnil sen o cestě do Alp.
„Občas také musíme na nákup, jednou jsem v autě převážel dokonce štípačku na dřevo. Když prodejci v hypermarketu viděli, kam ji chci nacpat, nechtěli ji tam vůbec dát! Musel jsem je přemluvit, že mám samozřejmě v autě desku a deky, aby se něco nepoškodilo,“ říká pobaveně majitel. Na to, že vůz získal cenu na veteránské soutěži Concours d’Elegance na německém zámku Bensberg, kde byl zařazen mezi 40 top exponátů, nebo exceloval na show v Essenu, je to obdivuhodný počin. A tak trochu odvaha, co říkáte?