Přehlédnout auto ve zpětném zrcátku není nic nemožného. Ta stejná situace na dálnici však může mít fatální následky. Proto zejména tady platí: dvakrát měř, jednou řež.
Není to tak dávno, co jsme tu měli video z plzeňské dálnice D5, které skončilo naprostým zázrakem: ačkoli se auto dostalo do smyku přes celou šíři vozovky a otočilo se nakonec do protisměru, zůstalo stát metr, metr a půl od Volva jedoucího v rychlém pruhu. Jeho řidič musel pravda pedál brzdy prošlápnout až pod podlahu. Ale podařilo se, také jsme psali, že andělé všech přítomných museli létat neskutečně rychle. Dnes tomu tak nebude, andělé uvízli někde v zácpě. Tím spíš berte tohle video (publikované se svolením kanálu STOP CHAM) jako varování. Ne vždy to vyjde.
Jednou se podívat vlevo nestačí
Jak vidíme ze záběrů palubní kamery, malý Fiat téměř zcela přesně zopakuje manévr, který předvedl řidič Mazdy na české dálnici v minulém videu. Snaží se zařadit do levého pruhu a nevšimne si přitom v něm jedoucí Audi TT. Možná tzv. mrtvý úhel, možná jen chvilka nesoustředěnosti, oboje však směřující k tomu, že před rychle jedoucí Audi vjede, načež do něj ingolstadské kupé poměrně nekompromisně narazí a pošle jej přes celou šíři dálnice. To, co následuje, by určitě nikdo z nás nechtěl zažít.
Malé Punto se totiž nakloní na stranu a vzápětí převrátí na střechu, v plné rychlosti narazí do svodidel, aby nakonec po další otočce skončilo se skřípěním plechů (a bez odpadlých dílů z auta) přesně před autem, které celou situaci snímá na kameru. Nevím, nakolik pevně byla posádka Punta připoutána bezpečnostními pásy, ale za sebe si velmi, velmi mnoho přeji, aby opravdu kvalitně. Nedovedu si totiž představit, co by se v kabině dělo, kdyby pasažéři připoutáni nebyli.
V malém Fiatu mohl nastat totální zmar
Respektive dovedu, tím spíš se toho ve skrytu duše děsím. Stejně jako toho, pokud byl někde ve voze položený notebook, foťák, láhev s vodou, cokoli těžšího. Protože při rotaci auta se tyto předměty pohybují volně po kabině rychlostí, jakou se právě pohybuje celé auto. A jejich kinetická energie je tak opravdu značná. Dvoukilovým notebookem pohybujícím se rychlostí 30 km/h do hlavy? To opravdu nechtějte zažít. Nicméně, to už jsou důsledky. Pojďme se podívat na příčiny.
Tedy příčinu. Jednu. Zkrátka nepozornost, unáhlenost, nesoustředěnost, cokoli z těchto slov. Pokud vjíždíte do levého pruhu na dálnici, je opravdu ZÁSADNÍ DOKONALE se přesvědčit, jestli v tom pruhu něco nejede. Osvědčeným způsobem je podívat se dvakrát, klidně třikrát. Pokud se totiž nějaké vozidlo skrývalo v mrtvém úhlu vašeho zrcátka, dá se čekat, že z něj mezitím již vyjelo. A vy jej tedy uvidíte. Vjet tam „na jedno mrknutí“ stylem, jak to udělal řidič Fiatu, je cestou k přesně stejnému maléru.
V dálničních rychlostech je převrácení dílem vteřiny
A protože to bylo staré Punto, jež nebylo výkřikem stability ani jako nové, dopadlo to, jak to dopadlo. U podobně starých aut jsou již tlumiče (a podvozek celkově) často za zenitem svojí životnosti (velmi mírně řečeno). I jako nové by mělo podobné malé, úzké a vysoké auto co dělat, aby celou situaci zvládlo bez toho, aniž by se převrátilo. Patnáct a více let stará ojetina? Bez šancí. Což je na videu mimochodem názorně vidět, Punto svoji stabilitu vzdá opravdu velmi rychle.
ČTĚTE TAKÉ: Na plzeňské dálnici šel smykem do protisměru, dítě rovnou pod auto. Zázraky se někdy dějí
Největší nebezpečí? Stále plynoucí řeka aut
To hlavní nebezpečí však číhá někde úplně jinde. Představte si dálnici jako tekoucí řeku. I klidný potůček začne bouřit, pokud jej náhle přepažíte, svedete jeho cestu jinam. Osobně bych se nejvíc bál toho, že to zkrátka v té rychlosti někdo neubrzdí. Podívá se na zprávu od partnera či partnerky, otočí se dozadu pro lahev s vodou, pokusí se vyndat svačinu. Cokoli. Stačí vteřina nebo dvě a začne apokalypsa. Pokud to neubrzdí první, dá se čekat, že i ten druhý bude mít problém.
Finále podobných situací známe z prime timu večerních zpráv. Vrtulník, sanitky, neprůjezdná dálnice na dlouhé hodiny. Zranění, nezřídka zemřelí. Kvůli jedné nepozornosti, nepodívání se pozorně do zpětného zrcátka. Nemám právo a ani nechci kohokoli pranýřovat, každý si musí sáhnout do svědomí sám. V zájmu nás všech ale myslím je, abychom si vždy rozmysleli to, co chceme udělat. A především, jak to chceme udělat. Dálnice (a nejen dálnice) pak budou možná zase o kousek bezpečnější. Jak to vidíte vy?