Sovětský držitel rychlostního rekordu GAZ GL-1 mohl dobýt svět

Rychlostní rekordy byly v 30. letech 20. století stanovovány především na solných jezerech v americkém vnitrozemí, kde byly každý rok k vidění stále působivější stroje a motoroví nadšenci se nehodlali jen tak zastavit. Na druhé straně severní polokoule vznikala auta, která se na mezinárodní scéně nikdy nestala měřítkem, takže mnozí předpokládali že Sovětům snad ani nezáleželo na rychlosti.

Když komunistický režim zakořenil v Sovětském svazu, nastala pro automobilové nadšence temná doba. Socialisté se pokoušeli občany přesvědčit, že auto bylo výmyslem kapitalistického světa. I malé motoristické závody se proměnily v převratné události a jednou se na startovní čáru kilometrového závodu dostal zcela standardní americký Cord 812, za volantem nebyl nikdo jiný než letecký pilot Michail Grumov.

To, co rozhodně nebylo nejrychlejším vozem ve Spojených státech, dokázalo na jednom kilometru dosáhnout rychlosti 141 km / h, ale jen o vlásek přišlo o vytvoření nového rychlostního rekordu pro celý Sovětský svaz. Rusové měli štěstí, ale úřady věděly, že to bylo jen náhodou a že bylo jen otázkou času, kdy západní auto vytvoří nový sovětský rychlostní rekord. Tehdy dostal GAZ – Gorkovský Automobilový Závod –  úkol vyvinout prototyp, který by dokázal posunout rychlostní rekord tak vysoko, jak je to možné.

Práce byla svěřena talentovanému inženýrovi jménem Jevgenij Agitov, kterému byly poskytnuty veškeré materiály a finanční prostředky, které potřeboval k vytvoření nejrychlejšího ruského automobilu všech dob. Práce začaly v roce 1938 a jako základ projektu byl vybrán model GAZ-M1 (který byl v podstatě kopií amerického modelu Ford V8-40 z roku 1933). Protože Rusové neměli podklady pro osmiválcový motor, museli se spokojit se čtyřválcovým agregátem o objemu 3,3 litru s výkonem 50 koní.

Je zřejmé, že tato čísla rozhodně nemohla zaručit nový rekord, takže motor byl trochu vyladěn, byla zvýšena komprese a byly přidány ventily s větším průměrem, což jim umožnilo získat dalších 15 koní. Pro snížení odporu byly linie karoserie vyhlazeny a vpředu bylo namontováno malé bezpečnostní čelní sklo. Byly odstraněny všechny nepotřebné části a celková hmotnost vozu byla přesně jedna tuna.

Jakmile bylo auto připraveno, začaly jeho první testy v Moskvě. Testovací jezdec GAZ Arkadij Nikolajev měl dosáhnout nového rekordu, ale během jedné sady testů požádal slavný ruský testovací pilot Valerij Čkalov o možnost sednout si za volant. Povolení bylo uděleno a hrdina vzlétl; při rychlosti přes 100 km / h si nevšiml náhlého klesání na silnici před sebou, takže auto vyletělo do vzduchu, ale úspěšně přistálo. Od té doby se objevují vtipy o tom, jak vzal pilot auto na svůj první zkušební let.

V říjnu 1938 se Arkadijovi Nikolaevovi podařilo s GAZ GL-1 dosáhnout rychlosti 148 km / h, čímž vytvořil nový rekord Sovětského svazu. Jen o pár let později představil GAZ svůj nový model 11, který měl šestiválcový motor, který vozu umožňoval dosáhnout rychlosti 140 km / h. Jediná věc, která byla jasná, bylo, že GAZ GL-1 potřeboval hodně práce.

Jevgenij Agitov a jeho tým se tedy vrátili za rýsovací prkno a vytvořili mnohem rychlejší druhou verzi GAZ GL-1. Jako základ projektu byl vybrán model GAZ 11-73, který měl 3,5litrový šestiválcový motor. Karoserie byla přepracována a celá kabina byla vybavena střechou, která měla zajistit ještě lepší aerodynamické vlastnosti. Výkon motoru byl zvýšen na 100 koní a bylo přepracováno řazení převodovky, ale celková hmotnost vozu vzrostla na 1 100 kg.

I při zvýšení pohotovostní hmotnosti umožnila aerodynamičtější konstrukce a zvýšený výkon motoru vozu dosáhnout vyšších rychlostí. 22. září 1940 GAZ GL-1 již dosáhl rychlosti 161,9 km / h, což výrazně zlepšilo sovětský rekord. Díky vylepšením provedeným u prototypu GL-1 si nákladní automobily, letadla a osobní vozidla mohly už o pár let později vychutnat silnější motory.

Vzhledem k tomu, že Rusové v závodě o rychlost stále zaostávali, měl GAZ plány na třetí generaci GL-1, ale poté do SSSR vstoupila druhá světová válka a oba prototypy zmizely nebo byly zničeny. V roce 2010 se několika nadšencům podařilo vytvořit přesnou repliku druhého modelu GAZ GL-1, která je nyní vystavena v muzeu v Moskvě.