TÜV Süd argumentuje vyšší bezpečností, odpůrci upozorňují na ekonomické zájmy testovacích organizací a zpochybňují reálný přínos takového opatření.
Je to jen několik dní, co se ke mně na stůl dostal rozhovor s jednatelem německého TÜV Süd (zastřešující organizace pro kontrolu kvality, v Německu pod ni spadají i „STK“) Jürgenem Wolzem. A ten v poměrně kritickém duchu vyzývá k tomu, aby se pravidelná kontrola u vozů starších deseti let zkrátila nikoli na „ob rok“, ale probíhala každoročně. Což má mimochodem zajímavý přesah i do našich českých luhů a hájů. Pojďme se na ta starší auta nyní podívat společně. Spadá do této kategorie tedy i vaše auto? Pokud bylo vyrobeno před rokem 2015, tak bohužel ano.
Jürgen Wolz totiž přímo řekl, cituji: „To, co prosazujeme a co míníme opravdu dokázat, je každoroční kontrola u vozidel starších než deset let. Tyto vozy mají výrazně vyšší poruchovost, zvláště pokud nejsou pravidelně servisovány.“ Aha. Tak to bychom měli. Nicméně pokud toto řekne někdo, kdo má s ojetinami a jejich technickým stavem opravdu velké zkušenosti, nebral bych to popravdě úplně na lehkou váhu. A to jsme v bohatém Německu.
Kde není problém potkat „čtyřkového“ Golfa nebo „jedničkového“ Focuse, ovšem v opravdu nebývale zachovalém stavu. Ta auta zkrátka vypadají jako nová, nebo tedy minimálně zánovní. Němci zkrátka neradi jezdí ve vracích, a pokud mají starší auto, rádi jej mají ve stavu, jenž nesnese moc kritiky. Od sousedů, od přátel, od kohokoli. Na což, s lehkým sarkasmem sobě vlastním, musím podotknout: „Ano, protože ty nepříliš udržované vozy již skončily za hranicemi Německa, pochopitelně směrem na východ.“
A nemalou měrou tak přispívají k tomu, že průměrné stáří našeho vozového parku je vpravdě tristních 16,4 roku. Z čehož na ojetiny původem z Německa připadá rozhodně nemalá část. Je ale také pravdou, že vozy starší 10 let, pokud nemají adekvátní (adekvátně drahou) údržbu, opravdu odchází poměrně rychle, pokud se nejedná o robustní „držáky“, proslulé schopností sloužit dlouhá desetiletí. Ale běžná konfekce bývá za hranicí 10 let opravdu často na hranici dalšího efektivního fungování.
Zkrátka její údržba bude stát pomalu, ale jistě více a více a bude nepříjemně korelovat s celkovou zůstatkovou hodnotou vozu. Není tedy divu, že mnozí čeští majitelé na nějakou zásadní údržbu často rezignují a nechají auto pomalu „odejít“. V takovém případě by STK pravidelně každým rokem byla opravdu řešením a zřejmě by citelným způsobem „naředila“ počty vraků na našich silnicích. Znáte to, před vámi jede auto, které je opravdu již dávno za svým zenitem. A vy jen tiše dumáte, jak „něco takového mohlo projít technickou“.
Která kdyby byla roční, by zřejmě životnost daného vraku ukončila. Nicméně ani v Německu na podobně ostrá slova nezaznívá příliš pochopení: Německý autoklub AvD totiž pohotově zareagoval a napsal: „AvD se staví proti požadavku TÜV Süd, aby vozidla starší než deset let podléhala každoroční generální kontrole.“ A dodává: „TÜV Süd vůbec neřeší, jak často se musí auta testovat. Testovací organizace má ale samozřejmě velký zájem využívat její služby co nejčastěji. Když se zeptáte prodejce nápojů, zda by lidé měli pít více minerální vody, neodpoví vám ne.“
Ve finále se k věci vyjadřují i státní organizace: Mluvčí Spolkového ministerstva pro digitální záležitosti a dopravu k věci sděluje: „Základem pro stanovené intervaly pro hlavní kontrolu podle čísla 2.1 Přílohy VIII Řádu silničního provozu je statisticky zprůměrovaný počet závad pro příslušný typ vozidla. BMDV nedisponuje žádnou vědecky ověřenou statistikou, jakou by třeba byla analýza přínosů, která by ekonomicky odůvodnila zkrácení doby kontroly u vozidel starších než deset let. V tomto ohledu BMDV nepodporuje požadavky monitorovacích institucí na zkrácení kontrolních lhůt u starších vozidel.“
Průměrné stáří auta v ČR?
Průměrné stáří osobních automobilů v České republice dosáhlo na konci roku 2023 hodnoty 16,2 roku. Tento trend stárnutí vozového parku pokračuje i v roce 2024, kdy průměrné stáří osobních vozů vzrostlo na 16,4 roku.