Jeden z nejefektivnějších „vynálezů“ pro noční jízdu v klasickém, elektronikou a moderními prvky příliš nedotčeném automobilu se skrývá kdesi nahoře. Znáte ho?
Moji milí čtenáři. Dokážu naprosto pochopit, když pro vás následující řádky budou vysvětlením něčeho, co mnozí z vás důkladně znáte. A také denně používáte. Přesto. Najdou se mezi námi tací, co o tomto drobném „life hacku“ nemají tušení, z jednoduchého důvodu: v autoškole jim o něm neřekli a narodili se příliš pozdě, než aby stihli zaregistrovat, že to také mohlo být nějak jinak. Tím spíš se ale hodí (nejen) pro tyto řidiče objasnit, k čemu ono tlačítko vlastně slouží. Pojďme se na to podívat společně.
Existuje skupina řidičů, kteří „stará mechanická řešení“ neznají
Zkusme si načrtnout modelovou situaci: za volantem máme čerstvou absolventku nebo čerstvého absolventa řidičského kursu. Absolvovaného v létě, čili se v podstatě ještě nesetkali s noční jízdou. První vlastní automobil, malý levný hatchback staršího data výroby z druhé (třetí, čtvrté) ruky. A první noční jízdy. Pokud opravdu pečlivě nestudovali návod k vozidlu (nestudovali, pochopitelně, protože u staršího hatchbacku žádný „návod k použití“ nebude), opravdu nevědí, jak se v noci bránit oslnění.
Žádné tlačítko na palubní desce jim nepomůže. To, co vypadá jako zrcátko, se ukáže jako čelní sklo. A tak dále. Tato generace, navíc odkojená jízdou s novějšími, samozatmavovacími zrcátky v novějších automobilech jejich rodičů, často vůbec netuší, že kdysi nic jako zrcátko reagující na světlo nebylo. Zkrátka na středovém držáku nad jejich hlavami bylo obyčejné mechanické zrcátko. Ale byla na něm velmi zajímavá páčka, kterou my starší řidiči pochopitelně známe.
Ale která často nebyla zepředu vidět, neb byla vyklopená směrem dozadu. Teprve v noci, když se k nám začaly přibližovat automobily zezadu, nadešla její chvíle. A my jsme tam mohli slavnostně „přepnout“ do módu, kdy jsme sice pořád viděli dozadu, ale světla vozů jedoucích za námi nás přestala oslňovat. Jak jednoduché a funkční řešení. Jenže dnešní mládež za volantem toto pochopitelně nemůže znát, kde by se s tím také měla setkat?
Osobní zkušenost mne v určitých věcech utvrdila
Přiznám se, že mám přesně stejnou osobní zkušenost. Moje mladší, nevlastní dcera situaci řešila tak, že natočila celé zrcátko v jeho kloubovém uložení. Jak to ostatně před chvílí udělala, když si v něm kontrolovala make up. A je to. Nikdo neoslňuje. Následoval můj nesmělý dotaz, jestli ví, že to zrcátko má taky „noční režim“. Místo odpovědi jsem byl obdařen užaslým pohledem, jak něco tak neuvěřitelně mechanického a „oldschoolového“, jako je zrcátko v autě, může mít „noční režim“, jaký má její nejnovější telefon.
Několik kliknutí na poněkud skrytou páčku pod zrcátkem vše vyjasnilo/ztmavilo současně a moje dcera se nemohla toho hi-tec zázraku a výkřiku poslední techniky nabažit. A já jsem byl opět (na kratinkou chvíli) hrdinou večera, a ne nemožně zastaralým boomerem. Obávám se, že podobně užaslých pohledů bude víc. Pochopitelně, my jsme u starých Favoritů nebo VW brali sklápění jako samozřejmost a každý malý kluk věděl, k čemu ta páčka pod zrcátkem slouží. Dnešní generace nic takového neví.
Někdy pomůže jen praktická ukázka, lepší než video na YouTube
Proto není od věci se někdy před našimi dcerami/syny/partnerkami/partnery o tomto vynálezu století zmínit. A podotknout, že ona páčka pod zrcátkem tam není k manipulaci při ladění jejich beztak dokonalého looku, případně k zavěšení reklamní šňůrky mobilního operátora, ale jen a pouze k přepínání do „nočního režimu“ – a brání tak oslnění. Detaily o fotochromatičnosti a úhlu dopadu a odrazu můžete myslím pro tentokrát vynechat. Něco mi říká, že byste stejně nebyli úspěšní. Držíme palce nejen při nočních jízdách!