Vývoj jaderných ponorek a lodí během čtyřicátých a padesátých let vedl konstruktéry automobilů k tomu, aby začali přemýšlet o konceptech atomových silničních vozidel. Vozy poháněné štěpnou reakcí, by teoreticky nevytvářely žádné škodlivé zplodiny a jen zřídkakdy by musely doplňovat palivo. Kombinace těchto vozidel s novými dálnicemi představovala úžasný potenciál pro americkou i evropskou mobilitu.
Ale sny brzy vymizely. Ve skutečnosti bylo s jadernou energií příliš mnoho problémů. První potíží bylo, že by byla pohonná jednotka příliš malá na to, aby dosáhla štěpné reakce, pokud by auto neobsahovalo látky, které se nacházejí například v jaderných zbraních. To by ale znamenalo, že by každá ťukačka na parkovišti mohla vyústit v menší jaderný holocaust. Mnoho z konstruktérů předpokládalo, že se na ochranu cestujících před škodlivým zářením brzy vymyslí něco jako ultralehké odstínění nebo dokonce silové pole (to stále ještě vytvořit neumíme) . Analýzy konceptu atomového automobilu v té době předpokládaly, že aby se zabránilo ozáření, byla by potřeba 50tunová olověná bariéra.
Mohlo by vás zajímat: 10 zapomenutých konceptů aut, proč zmizely ze scény?
Ačkoli naděje pro auta s jaderným pohonem stále žije – byly navrženy motory poháněné lasery a thoriovou solí – vzpomínka na dobu, kdy tato vozidla byla skutečně zvažována jako budoucnost dopravy, je dost legrační. Náš vztah k jaderné energii značně ochladl od katastrof v Černobylu, na ostrově Three MIles a naposledy ve Fukušimě.
Udělejtme si nyní si výlet zpět v čase, kdy kreativita soupeřila s naivitiou, což uvidímena konceptech výrobců automobilů jako Ford, Studebaker-Packard a dalších. Protiatomový oblek není součástí balení.
Arbel Symétric (1958)
Druhá světová válka postihla Evropu tvrdě, a vidět to bylo i dlouho poté, co bombardéry odletěly. V Evropě byl velký tlak na to, aby se s málem dělaly skoro zázraky. Arbel Symétric přišel jako koncept od poválečné výzkumné a vývojové společnosti, která se zajímala o kreativní vozidla, aby šetřila palivo.
i
Vývoj jaderných ponorek a lodí během čtyřicátých a padesátých let vedl konstruktéry automobilů k tomu, aby začali přemýšlet o konceptech atomových silničních vozidel. Vozy poháněné štěpnou reakcí, by teoreticky nevytvářely žádné škodlivé zplodiny a jen zřídkakdy by musely doplňovat palivo. Kombinace těchto vozidel s novými dálnicemi představovala úžasný potenciál pro americkou i evropskou mobilitu.
Ale sny brzy vymizely. Ve skutečnosti bylo s jadernou energií příliš mnoho problémů. První potíží bylo, že by byla pohonná jednotka příliš malá na to, aby dosáhla štěpné reakce, pokud by auto neobsahovalo látky, které se nacházejí například v jaderných zbraních. To by ale znamenalo, že by každá ťukačka na parkovišti mohla vyústit v menší jaderný holocaust. Mnoho z konstruktérů předpokládalo, že se na ochranu cestujících před škodlivým zářením brzy vymyslí něco jako ultralehké odstínění nebo dokonce silové pole (to stále ještě vytvořit neumíme) . Analýzy konceptu atomového automobilu v té době předpokládaly, že aby se zabránilo ozáření, byla by potřeba 50tunová olověná bariéra.
Mohlo by vás zajímat: 10 zapomenutých konceptů aut, proč zmizely ze scény?
Ačkoli naděje pro auta s jaderným pohonem stále žije – byly navrženy motory poháněné lasery a thoriovou solí – vzpomínka na dobu, kdy tato vozidla byla skutečně zvažována jako budoucnost dopravy, je dost legrační. Náš vztah k jaderné energii značně ochladl od katastrof v Černobylu, na ostrově Three MIles a naposledy ve Fukušimě.
Udělejtme si nyní si výlet zpět v čase, kdy kreativita soupeřila s naivitiou, což uvidímena konceptech výrobců automobilů jako Ford, Studebaker-Packard a dalších. Protiatomový oblek není součástí balení.
Arbel Symétric (1958)
Druhá světová válka postihla Evropu tvrdě, a vidět to bylo i dlouho poté, co bombardéry odletěly. V Evropě byl velký tlak na to, aby se s málem dělaly skoro zázraky. Arbel Symétric přišel jako koncept od poválečné výzkumné a vývojové společnosti, která se zajímala o kreativní vozidla, aby šetřila palivo.
Brožura z této éry vyzdvihuje „Genestatom“, 40kW jaderný generátor, který používal tepelně-elektrický efekt k pohonu motoru na radioaktivní odpad. Zdroj jaderného paliva by musel být měněn pouze každých pět let. Mezi výbavové prvky kosmického věku na voze Symétric patřily otočné kapitánské sedačky a fosforeskující nárazníky. Vyrobit svůj atomový automobil společnost Arbel nikdy nedostala, francouzská vláda tou myšlenkou nadšená nebyla a společnost v roce 1959 zmizela pod horou dluhů.
Ford Nucleon (1958)
Navzdory tomu, že Ford Nucleon vypadá jako futuristický silácký pickup a jmenuje se jako superhrdina, nikdy se nedostal ani do fáze prototypu. Model Nucleon byl postaven designéry Ford v roce 1958 během vlny nadšení z atomové energie. Nucleon by byl poháněn malým reaktorem vzadu, podobným principu, jakým fungují jaderné ponorky, využívající v podstatě menší verzi jaderného reaktoru plné velikosti. Návrháři předpokládali, že Nucleon ujede na jedno „natankování“ asi 7 500 kilometrů.
Jejich vizí bylo mít ve vozidle kompletně vyjímatelnou jadernou elektrárnu, kterou by řidiči po vyhoření jaderného paliva jednoduše vyměnili. Prostor pro cestující byl zatlačen do přední část vozu, aby bylo zajištěno maximální stínění jaderného záření ze zadní části vozu. I tak by množství olova a stínění potřebné k udržení DNA řidiče v dobrém stavu znemožnilo vůz vůbec vyrobit. KOnstruktéři Fordu doufali, že vynález nějakého lehkého stínění umožní, aby byl Nucleon plně realizován, ale takový materiálnemáme ani v roce 2019. Nucleon nicméně oživl ve videohrách série Fallout. Originální model najdete také v muzeu Henryho Forda v Dearborn.
Simca Fulgur (1958)
Toto auto vypadá jako létající prostředek George Jetsona ze známého kresleného seriálu. Ačkoliv Simca Fulgur nebyla nikdy určena k létání, umělohmotná bublinová na vechu a ukrytá kola dodávají tomuto autu vzhled kosmické lodi. Jde o další francouzský koncept, který byl vlastně jen designové cvičení a nikdy nebyl určen do výroby. Oficiálně byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1959 a měl ukázat představu o tom, jak budou vypadat automobily v roce 2000. Měl mít jaderný pohon, hlasové ovládání a radarovou navigaci.. Fulgur má pouze dvě kola, takže musel pro vyvažování použít další technologii, která byla v 50. letech horkou novinkou – gyroskopem.
Mohlo by vás zajímat: Tyto koncepty Peugeotu a Citroënu z 80. let vás ohromí
Studebaker-Packard Astral (1957)
Astral se poprvé ukázal v roce 1957 v South Bend Art Center, poté byl vystaven také na autosalonu v Ženevě. Toto auto mělo skutečný sci-fi outfit. Celé auto balancovalo na jednom kole pomocí gyroskopické technologie. Aby byli řidič a cestující chráněni před zářením, Astral měl být vybaven jakýmsi ochranným energetickým závěsem, něčím jako silové pole, které by znemožnilo kolizi a určitě by s ním iontový jaderný motor Astralu měl aspoň nějaký smysl. Studebaker-Packard se nedožil budoucnosti, ve které by toto auto mohlo být vyrobeno, protože samotný výrobce Packard zanikl několik let poté, co byl Astral představen a Studebake, další výrobce, ho následoval krátce na to. Koncept putoval mezi autosalony a veletrhy, než konečně našel spolu se svými praktičtějšími bratry domov v Petersen Auto Museum v Los Angeles.
Ford Seattle (1962)
Fordův druhý atomový automobil byl odhalen 20. dubna 1962 na světové výstavě v Seattlu. Koncept dostal spoustu fantastických technologií, které jsou dnes samozřejmostí: interaktivních navigace, mapy a informační systém. Měl také vyměnitelný palivový článek i karosérii. Jednou z technologií, která autu nedovolila skutečně vzniknout, byl její zdroj energie: kompaktní jaderné pohonné zařízení. Vůz měl také šest kol pro lepší trakci a ovladatelnost, ale ani tento nápad se neuchytil.
Jedna z nejzajímavějších věcí na tomto konceptu (kromě atomového pohonu) bylo, že to byl v podstatě modulární automobil. Přední část vozu se mohla oddělit od zadní části a přeměnit tak velké auto na úspornou kapsli pro jízdu po městě. Automobilky i různá návrhářská studia se po desetiletí potýkají s myšlenkou modulárního vozu – a dodnes je pro ně toto auto inspirací.
Brožura z této éry vyzdvihuje „Genestatom“, 40kW jaderný generátor, který používal tepelně-elektrický efekt k pohonu motoru na radioaktivní odpad. Zdroj jaderného paliva by musel být měněn pouze každých pět let. Mezi výbavové prvky kosmického věku na voze Symétric patřily otočné kapitánské sedačky a fosforeskující nárazníky. Vyrobit svůj atomový automobil společnost Arbel nikdy nedostala, francouzská vláda tou myšlenkou nadšená nebyla a společnost v roce 1959 zmizela pod horou dluhů.
Ford Nucleon (1958)
Navzdory tomu, že Ford Nucleon vypadá jako futuristický silácký pickup a jmenuje se jako superhrdina, nikdy se nedostal ani do fáze prototypu. Model Nucleon byl postaven designéry Ford v roce 1958 během vlny nadšení z atomové energie. Nucleon by byl poháněn malým reaktorem vzadu, podobným principu, jakým fungují jaderné ponorky, využívající v podstatě menší verzi jaderného reaktoru plné velikosti. Návrháři předpokládali, že Nucleon ujede na jedno „natankování“ asi 7 500 kilometrů.
i
Vývoj jaderných ponorek a lodí během čtyřicátých a padesátých let vedl konstruktéry automobilů k tomu, aby začali přemýšlet o konceptech atomových silničních vozidel. Vozy poháněné štěpnou reakcí, by teoreticky nevytvářely žádné škodlivé zplodiny a jen zřídkakdy by musely doplňovat palivo. Kombinace těchto vozidel s novými dálnicemi představovala úžasný potenciál pro americkou i evropskou mobilitu.
Ale sny brzy vymizely. Ve skutečnosti bylo s jadernou energií příliš mnoho problémů. První potíží bylo, že by byla pohonná jednotka příliš malá na to, aby dosáhla štěpné reakce, pokud by auto neobsahovalo látky, které se nacházejí například v jaderných zbraních. To by ale znamenalo, že by každá ťukačka na parkovišti mohla vyústit v menší jaderný holocaust. Mnoho z konstruktérů předpokládalo, že se na ochranu cestujících před škodlivým zářením brzy vymyslí něco jako ultralehké odstínění nebo dokonce silové pole (to stále ještě vytvořit neumíme) . Analýzy konceptu atomového automobilu v té době předpokládaly, že aby se zabránilo ozáření, byla by potřeba 50tunová olověná bariéra.
Mohlo by vás zajímat: 10 zapomenutých konceptů aut, proč zmizely ze scény?
Ačkoli naděje pro auta s jaderným pohonem stále žije – byly navrženy motory poháněné lasery a thoriovou solí – vzpomínka na dobu, kdy tato vozidla byla skutečně zvažována jako budoucnost dopravy, je dost legrační. Náš vztah k jaderné energii značně ochladl od katastrof v Černobylu, na ostrově Three MIles a naposledy ve Fukušimě.
Udělejtme si nyní si výlet zpět v čase, kdy kreativita soupeřila s naivitiou, což uvidímena konceptech výrobců automobilů jako Ford, Studebaker-Packard a dalších. Protiatomový oblek není součástí balení.
Arbel Symétric (1958)
Druhá světová válka postihla Evropu tvrdě, a vidět to bylo i dlouho poté, co bombardéry odletěly. V Evropě byl velký tlak na to, aby se s málem dělaly skoro zázraky. Arbel Symétric přišel jako koncept od poválečné výzkumné a vývojové společnosti, která se zajímala o kreativní vozidla, aby šetřila palivo.
Brožura z této éry vyzdvihuje „Genestatom“, 40kW jaderný generátor, který používal tepelně-elektrický efekt k pohonu motoru na radioaktivní odpad. Zdroj jaderného paliva by musel být měněn pouze každých pět let. Mezi výbavové prvky kosmického věku na voze Symétric patřily otočné kapitánské sedačky a fosforeskující nárazníky. Vyrobit svůj atomový automobil společnost Arbel nikdy nedostala, francouzská vláda tou myšlenkou nadšená nebyla a společnost v roce 1959 zmizela pod horou dluhů.
Ford Nucleon (1958)
Navzdory tomu, že Ford Nucleon vypadá jako futuristický silácký pickup a jmenuje se jako superhrdina, nikdy se nedostal ani do fáze prototypu. Model Nucleon byl postaven designéry Ford v roce 1958 během vlny nadšení z atomové energie. Nucleon by byl poháněn malým reaktorem vzadu, podobným principu, jakým fungují jaderné ponorky, využívající v podstatě menší verzi jaderného reaktoru plné velikosti. Návrháři předpokládali, že Nucleon ujede na jedno „natankování“ asi 7 500 kilometrů.
Jejich vizí bylo mít ve vozidle kompletně vyjímatelnou jadernou elektrárnu, kterou by řidiči po vyhoření jaderného paliva jednoduše vyměnili. Prostor pro cestující byl zatlačen do přední část vozu, aby bylo zajištěno maximální stínění jaderného záření ze zadní části vozu. I tak by množství olova a stínění potřebné k udržení DNA řidiče v dobrém stavu znemožnilo vůz vůbec vyrobit. KOnstruktéři Fordu doufali, že vynález nějakého lehkého stínění umožní, aby byl Nucleon plně realizován, ale takový materiálnemáme ani v roce 2019. Nucleon nicméně oživl ve videohrách série Fallout. Originální model najdete také v muzeu Henryho Forda v Dearborn.
Simca Fulgur (1958)
Toto auto vypadá jako létající prostředek George Jetsona ze známého kresleného seriálu. Ačkoliv Simca Fulgur nebyla nikdy určena k létání, umělohmotná bublinová na vechu a ukrytá kola dodávají tomuto autu vzhled kosmické lodi. Jde o další francouzský koncept, který byl vlastně jen designové cvičení a nikdy nebyl určen do výroby. Oficiálně byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1959 a měl ukázat představu o tom, jak budou vypadat automobily v roce 2000. Měl mít jaderný pohon, hlasové ovládání a radarovou navigaci.. Fulgur má pouze dvě kola, takže musel pro vyvažování použít další technologii, která byla v 50. letech horkou novinkou – gyroskopem.
Mohlo by vás zajímat: Tyto koncepty Peugeotu a Citroënu z 80. let vás ohromí
Studebaker-Packard Astral (1957)
Astral se poprvé ukázal v roce 1957 v South Bend Art Center, poté byl vystaven také na autosalonu v Ženevě. Toto auto mělo skutečný sci-fi outfit. Celé auto balancovalo na jednom kole pomocí gyroskopické technologie. Aby byli řidič a cestující chráněni před zářením, Astral měl být vybaven jakýmsi ochranným energetickým závěsem, něčím jako silové pole, které by znemožnilo kolizi a určitě by s ním iontový jaderný motor Astralu měl aspoň nějaký smysl. Studebaker-Packard se nedožil budoucnosti, ve které by toto auto mohlo být vyrobeno, protože samotný výrobce Packard zanikl několik let poté, co byl Astral představen a Studebake, další výrobce, ho následoval krátce na to. Koncept putoval mezi autosalony a veletrhy, než konečně našel spolu se svými praktičtějšími bratry domov v Petersen Auto Museum v Los Angeles.
Ford Seattle (1962)
Fordův druhý atomový automobil byl odhalen 20. dubna 1962 na světové výstavě v Seattlu. Koncept dostal spoustu fantastických technologií, které jsou dnes samozřejmostí: interaktivních navigace, mapy a informační systém. Měl také vyměnitelný palivový článek i karosérii. Jednou z technologií, která autu nedovolila skutečně vzniknout, byl její zdroj energie: kompaktní jaderné pohonné zařízení. Vůz měl také šest kol pro lepší trakci a ovladatelnost, ale ani tento nápad se neuchytil.
Jedna z nejzajímavějších věcí na tomto konceptu (kromě atomového pohonu) bylo, že to byl v podstatě modulární automobil. Přední část vozu se mohla oddělit od zadní části a přeměnit tak velké auto na úspornou kapsli pro jízdu po městě. Automobilky i různá návrhářská studia se po desetiletí potýkají s myšlenkou modulárního vozu – a dodnes je pro ně toto auto inspirací.
Jejich vizí bylo mít ve vozidle kompletně vyjímatelnou jadernou elektrárnu, kterou by řidiči po vyhoření jaderného paliva jednoduše vyměnili. Prostor pro cestující byl zatlačen do přední část vozu, aby bylo zajištěno maximální stínění jaderného záření ze zadní části vozu. I tak by množství olova a stínění potřebné k udržení DNA řidiče v dobrém stavu znemožnilo vůz vůbec vyrobit. KOnstruktéři Fordu doufali, že vynález nějakého lehkého stínění umožní, aby byl Nucleon plně realizován, ale takový materiálnemáme ani v roce 2019. Nucleon nicméně oživl ve videohrách série Fallout. Originální model najdete také v muzeu Henryho Forda v Dearborn.
Simca Fulgur (1958)
Toto auto vypadá jako létající prostředek George Jetsona ze známého kresleného seriálu. Ačkoliv Simca Fulgur nebyla nikdy určena k létání, umělohmotná bublinová na vechu a ukrytá kola dodávají tomuto autu vzhled kosmické lodi. Jde o další francouzský koncept, který byl vlastně jen designové cvičení a nikdy nebyl určen do výroby. Oficiálně byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1959 a měl ukázat představu o tom, jak budou vypadat automobily v roce 2000. Měl mít jaderný pohon, hlasové ovládání a radarovou navigaci.. Fulgur má pouze dvě kola, takže musel pro vyvažování použít další technologii, která byla v 50. letech horkou novinkou – gyroskopem.
i
Vývoj jaderných ponorek a lodí během čtyřicátých a padesátých let vedl konstruktéry automobilů k tomu, aby začali přemýšlet o konceptech atomových silničních vozidel. Vozy poháněné štěpnou reakcí, by teoreticky nevytvářely žádné škodlivé zplodiny a jen zřídkakdy by musely doplňovat palivo. Kombinace těchto vozidel s novými dálnicemi představovala úžasný potenciál pro americkou i evropskou mobilitu.
Ale sny brzy vymizely. Ve skutečnosti bylo s jadernou energií příliš mnoho problémů. První potíží bylo, že by byla pohonná jednotka příliš malá na to, aby dosáhla štěpné reakce, pokud by auto neobsahovalo látky, které se nacházejí například v jaderných zbraních. To by ale znamenalo, že by každá ťukačka na parkovišti mohla vyústit v menší jaderný holocaust. Mnoho z konstruktérů předpokládalo, že se na ochranu cestujících před škodlivým zářením brzy vymyslí něco jako ultralehké odstínění nebo dokonce silové pole (to stále ještě vytvořit neumíme) . Analýzy konceptu atomového automobilu v té době předpokládaly, že aby se zabránilo ozáření, byla by potřeba 50tunová olověná bariéra.
Mohlo by vás zajímat: 10 zapomenutých konceptů aut, proč zmizely ze scény?
Ačkoli naděje pro auta s jaderným pohonem stále žije – byly navrženy motory poháněné lasery a thoriovou solí – vzpomínka na dobu, kdy tato vozidla byla skutečně zvažována jako budoucnost dopravy, je dost legrační. Náš vztah k jaderné energii značně ochladl od katastrof v Černobylu, na ostrově Three MIles a naposledy ve Fukušimě.
Udělejtme si nyní si výlet zpět v čase, kdy kreativita soupeřila s naivitiou, což uvidímena konceptech výrobců automobilů jako Ford, Studebaker-Packard a dalších. Protiatomový oblek není součástí balení.
Arbel Symétric (1958)
Druhá světová válka postihla Evropu tvrdě, a vidět to bylo i dlouho poté, co bombardéry odletěly. V Evropě byl velký tlak na to, aby se s málem dělaly skoro zázraky. Arbel Symétric přišel jako koncept od poválečné výzkumné a vývojové společnosti, která se zajímala o kreativní vozidla, aby šetřila palivo.
Brožura z této éry vyzdvihuje „Genestatom“, 40kW jaderný generátor, který používal tepelně-elektrický efekt k pohonu motoru na radioaktivní odpad. Zdroj jaderného paliva by musel být měněn pouze každých pět let. Mezi výbavové prvky kosmického věku na voze Symétric patřily otočné kapitánské sedačky a fosforeskující nárazníky. Vyrobit svůj atomový automobil společnost Arbel nikdy nedostala, francouzská vláda tou myšlenkou nadšená nebyla a společnost v roce 1959 zmizela pod horou dluhů.
Ford Nucleon (1958)
Navzdory tomu, že Ford Nucleon vypadá jako futuristický silácký pickup a jmenuje se jako superhrdina, nikdy se nedostal ani do fáze prototypu. Model Nucleon byl postaven designéry Ford v roce 1958 během vlny nadšení z atomové energie. Nucleon by byl poháněn malým reaktorem vzadu, podobným principu, jakým fungují jaderné ponorky, využívající v podstatě menší verzi jaderného reaktoru plné velikosti. Návrháři předpokládali, že Nucleon ujede na jedno „natankování“ asi 7 500 kilometrů.
Jejich vizí bylo mít ve vozidle kompletně vyjímatelnou jadernou elektrárnu, kterou by řidiči po vyhoření jaderného paliva jednoduše vyměnili. Prostor pro cestující byl zatlačen do přední část vozu, aby bylo zajištěno maximální stínění jaderného záření ze zadní části vozu. I tak by množství olova a stínění potřebné k udržení DNA řidiče v dobrém stavu znemožnilo vůz vůbec vyrobit. KOnstruktéři Fordu doufali, že vynález nějakého lehkého stínění umožní, aby byl Nucleon plně realizován, ale takový materiálnemáme ani v roce 2019. Nucleon nicméně oživl ve videohrách série Fallout. Originální model najdete také v muzeu Henryho Forda v Dearborn.
Simca Fulgur (1958)
Toto auto vypadá jako létající prostředek George Jetsona ze známého kresleného seriálu. Ačkoliv Simca Fulgur nebyla nikdy určena k létání, umělohmotná bublinová na vechu a ukrytá kola dodávají tomuto autu vzhled kosmické lodi. Jde o další francouzský koncept, který byl vlastně jen designové cvičení a nikdy nebyl určen do výroby. Oficiálně byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1959 a měl ukázat představu o tom, jak budou vypadat automobily v roce 2000. Měl mít jaderný pohon, hlasové ovládání a radarovou navigaci.. Fulgur má pouze dvě kola, takže musel pro vyvažování použít další technologii, která byla v 50. letech horkou novinkou – gyroskopem.
Mohlo by vás zajímat: Tyto koncepty Peugeotu a Citroënu z 80. let vás ohromí
Studebaker-Packard Astral (1957)
Astral se poprvé ukázal v roce 1957 v South Bend Art Center, poté byl vystaven také na autosalonu v Ženevě. Toto auto mělo skutečný sci-fi outfit. Celé auto balancovalo na jednom kole pomocí gyroskopické technologie. Aby byli řidič a cestující chráněni před zářením, Astral měl být vybaven jakýmsi ochranným energetickým závěsem, něčím jako silové pole, které by znemožnilo kolizi a určitě by s ním iontový jaderný motor Astralu měl aspoň nějaký smysl. Studebaker-Packard se nedožil budoucnosti, ve které by toto auto mohlo být vyrobeno, protože samotný výrobce Packard zanikl několik let poté, co byl Astral představen a Studebake, další výrobce, ho následoval krátce na to. Koncept putoval mezi autosalony a veletrhy, než konečně našel spolu se svými praktičtějšími bratry domov v Petersen Auto Museum v Los Angeles.
Ford Seattle (1962)
Fordův druhý atomový automobil byl odhalen 20. dubna 1962 na světové výstavě v Seattlu. Koncept dostal spoustu fantastických technologií, které jsou dnes samozřejmostí: interaktivních navigace, mapy a informační systém. Měl také vyměnitelný palivový článek i karosérii. Jednou z technologií, která autu nedovolila skutečně vzniknout, byl její zdroj energie: kompaktní jaderné pohonné zařízení. Vůz měl také šest kol pro lepší trakci a ovladatelnost, ale ani tento nápad se neuchytil.
Jedna z nejzajímavějších věcí na tomto konceptu (kromě atomového pohonu) bylo, že to byl v podstatě modulární automobil. Přední část vozu se mohla oddělit od zadní části a přeměnit tak velké auto na úspornou kapsli pro jízdu po městě. Automobilky i různá návrhářská studia se po desetiletí potýkají s myšlenkou modulárního vozu – a dodnes je pro ně toto auto inspirací.
Mohlo by vás zajímat: Tyto koncepty Peugeotu a Citroënu z 80. let vás ohromí
Studebaker-Packard Astral (1957)
Astral se poprvé ukázal v roce 1957 v South Bend Art Center, poté byl vystaven také na autosalonu v Ženevě. Toto auto mělo skutečný sci-fi outfit. Celé auto balancovalo na jednom kole pomocí gyroskopické technologie. Aby byli řidič a cestující chráněni před zářením, Astral měl být vybaven jakýmsi ochranným energetickým závěsem, něčím jako silové pole, které by znemožnilo kolizi a určitě by s ním iontový jaderný motor Astralu měl aspoň nějaký smysl. Studebaker-Packard se nedožil budoucnosti, ve které by toto auto mohlo být vyrobeno, protože samotný výrobce Packard zanikl několik let poté, co byl Astral představen a Studebake, další výrobce, ho následoval krátce na to. Koncept putoval mezi autosalony a veletrhy, než konečně našel spolu se svými praktičtějšími bratry domov v Petersen Auto Museum v Los Angeles.
i
Vývoj jaderných ponorek a lodí během čtyřicátých a padesátých let vedl konstruktéry automobilů k tomu, aby začali přemýšlet o konceptech atomových silničních vozidel. Vozy poháněné štěpnou reakcí, by teoreticky nevytvářely žádné škodlivé zplodiny a jen zřídkakdy by musely doplňovat palivo. Kombinace těchto vozidel s novými dálnicemi představovala úžasný potenciál pro americkou i evropskou mobilitu.
Ale sny brzy vymizely. Ve skutečnosti bylo s jadernou energií příliš mnoho problémů. První potíží bylo, že by byla pohonná jednotka příliš malá na to, aby dosáhla štěpné reakce, pokud by auto neobsahovalo látky, které se nacházejí například v jaderných zbraních. To by ale znamenalo, že by každá ťukačka na parkovišti mohla vyústit v menší jaderný holocaust. Mnoho z konstruktérů předpokládalo, že se na ochranu cestujících před škodlivým zářením brzy vymyslí něco jako ultralehké odstínění nebo dokonce silové pole (to stále ještě vytvořit neumíme) . Analýzy konceptu atomového automobilu v té době předpokládaly, že aby se zabránilo ozáření, byla by potřeba 50tunová olověná bariéra.
Mohlo by vás zajímat: 10 zapomenutých konceptů aut, proč zmizely ze scény?
Ačkoli naděje pro auta s jaderným pohonem stále žije – byly navrženy motory poháněné lasery a thoriovou solí – vzpomínka na dobu, kdy tato vozidla byla skutečně zvažována jako budoucnost dopravy, je dost legrační. Náš vztah k jaderné energii značně ochladl od katastrof v Černobylu, na ostrově Three MIles a naposledy ve Fukušimě.
Udělejtme si nyní si výlet zpět v čase, kdy kreativita soupeřila s naivitiou, což uvidímena konceptech výrobců automobilů jako Ford, Studebaker-Packard a dalších. Protiatomový oblek není součástí balení.
Arbel Symétric (1958)
Druhá světová válka postihla Evropu tvrdě, a vidět to bylo i dlouho poté, co bombardéry odletěly. V Evropě byl velký tlak na to, aby se s málem dělaly skoro zázraky. Arbel Symétric přišel jako koncept od poválečné výzkumné a vývojové společnosti, která se zajímala o kreativní vozidla, aby šetřila palivo.
Brožura z této éry vyzdvihuje „Genestatom“, 40kW jaderný generátor, který používal tepelně-elektrický efekt k pohonu motoru na radioaktivní odpad. Zdroj jaderného paliva by musel být měněn pouze každých pět let. Mezi výbavové prvky kosmického věku na voze Symétric patřily otočné kapitánské sedačky a fosforeskující nárazníky. Vyrobit svůj atomový automobil společnost Arbel nikdy nedostala, francouzská vláda tou myšlenkou nadšená nebyla a společnost v roce 1959 zmizela pod horou dluhů.
Ford Nucleon (1958)
Navzdory tomu, že Ford Nucleon vypadá jako futuristický silácký pickup a jmenuje se jako superhrdina, nikdy se nedostal ani do fáze prototypu. Model Nucleon byl postaven designéry Ford v roce 1958 během vlny nadšení z atomové energie. Nucleon by byl poháněn malým reaktorem vzadu, podobným principu, jakým fungují jaderné ponorky, využívající v podstatě menší verzi jaderného reaktoru plné velikosti. Návrháři předpokládali, že Nucleon ujede na jedno „natankování“ asi 7 500 kilometrů.
Jejich vizí bylo mít ve vozidle kompletně vyjímatelnou jadernou elektrárnu, kterou by řidiči po vyhoření jaderného paliva jednoduše vyměnili. Prostor pro cestující byl zatlačen do přední část vozu, aby bylo zajištěno maximální stínění jaderného záření ze zadní části vozu. I tak by množství olova a stínění potřebné k udržení DNA řidiče v dobrém stavu znemožnilo vůz vůbec vyrobit. KOnstruktéři Fordu doufali, že vynález nějakého lehkého stínění umožní, aby byl Nucleon plně realizován, ale takový materiálnemáme ani v roce 2019. Nucleon nicméně oživl ve videohrách série Fallout. Originální model najdete také v muzeu Henryho Forda v Dearborn.
Simca Fulgur (1958)
Toto auto vypadá jako létající prostředek George Jetsona ze známého kresleného seriálu. Ačkoliv Simca Fulgur nebyla nikdy určena k létání, umělohmotná bublinová na vechu a ukrytá kola dodávají tomuto autu vzhled kosmické lodi. Jde o další francouzský koncept, který byl vlastně jen designové cvičení a nikdy nebyl určen do výroby. Oficiálně byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1959 a měl ukázat představu o tom, jak budou vypadat automobily v roce 2000. Měl mít jaderný pohon, hlasové ovládání a radarovou navigaci.. Fulgur má pouze dvě kola, takže musel pro vyvažování použít další technologii, která byla v 50. letech horkou novinkou – gyroskopem.
Mohlo by vás zajímat: Tyto koncepty Peugeotu a Citroënu z 80. let vás ohromí
Studebaker-Packard Astral (1957)
Astral se poprvé ukázal v roce 1957 v South Bend Art Center, poté byl vystaven také na autosalonu v Ženevě. Toto auto mělo skutečný sci-fi outfit. Celé auto balancovalo na jednom kole pomocí gyroskopické technologie. Aby byli řidič a cestující chráněni před zářením, Astral měl být vybaven jakýmsi ochranným energetickým závěsem, něčím jako silové pole, které by znemožnilo kolizi a určitě by s ním iontový jaderný motor Astralu měl aspoň nějaký smysl. Studebaker-Packard se nedožil budoucnosti, ve které by toto auto mohlo být vyrobeno, protože samotný výrobce Packard zanikl několik let poté, co byl Astral představen a Studebake, další výrobce, ho následoval krátce na to. Koncept putoval mezi autosalony a veletrhy, než konečně našel spolu se svými praktičtějšími bratry domov v Petersen Auto Museum v Los Angeles.
Ford Seattle (1962)
Fordův druhý atomový automobil byl odhalen 20. dubna 1962 na světové výstavě v Seattlu. Koncept dostal spoustu fantastických technologií, které jsou dnes samozřejmostí: interaktivních navigace, mapy a informační systém. Měl také vyměnitelný palivový článek i karosérii. Jednou z technologií, která autu nedovolila skutečně vzniknout, byl její zdroj energie: kompaktní jaderné pohonné zařízení. Vůz měl také šest kol pro lepší trakci a ovladatelnost, ale ani tento nápad se neuchytil.
Jedna z nejzajímavějších věcí na tomto konceptu (kromě atomového pohonu) bylo, že to byl v podstatě modulární automobil. Přední část vozu se mohla oddělit od zadní části a přeměnit tak velké auto na úspornou kapsli pro jízdu po městě. Automobilky i různá návrhářská studia se po desetiletí potýkají s myšlenkou modulárního vozu – a dodnes je pro ně toto auto inspirací.
Ford Seattle (1962)
Fordův druhý atomový automobil byl odhalen 20. dubna 1962 na světové výstavě v Seattlu. Koncept dostal spoustu fantastických technologií, které jsou dnes samozřejmostí: interaktivních navigace, mapy a informační systém. Měl také vyměnitelný palivový článek i karosérii. Jednou z technologií, která autu nedovolila skutečně vzniknout, byl její zdroj energie: kompaktní jaderné pohonné zařízení. Vůz měl také šest kol pro lepší trakci a ovladatelnost, ale ani tento nápad se neuchytil.
i
Vývoj jaderných ponorek a lodí během čtyřicátých a padesátých let vedl konstruktéry automobilů k tomu, aby začali přemýšlet o konceptech atomových silničních vozidel. Vozy poháněné štěpnou reakcí, by teoreticky nevytvářely žádné škodlivé zplodiny a jen zřídkakdy by musely doplňovat palivo. Kombinace těchto vozidel s novými dálnicemi představovala úžasný potenciál pro americkou i evropskou mobilitu.
Ale sny brzy vymizely. Ve skutečnosti bylo s jadernou energií příliš mnoho problémů. První potíží bylo, že by byla pohonná jednotka příliš malá na to, aby dosáhla štěpné reakce, pokud by auto neobsahovalo látky, které se nacházejí například v jaderných zbraních. To by ale znamenalo, že by každá ťukačka na parkovišti mohla vyústit v menší jaderný holocaust. Mnoho z konstruktérů předpokládalo, že se na ochranu cestujících před škodlivým zářením brzy vymyslí něco jako ultralehké odstínění nebo dokonce silové pole (to stále ještě vytvořit neumíme) . Analýzy konceptu atomového automobilu v té době předpokládaly, že aby se zabránilo ozáření, byla by potřeba 50tunová olověná bariéra.
Mohlo by vás zajímat: 10 zapomenutých konceptů aut, proč zmizely ze scény?
Ačkoli naděje pro auta s jaderným pohonem stále žije – byly navrženy motory poháněné lasery a thoriovou solí – vzpomínka na dobu, kdy tato vozidla byla skutečně zvažována jako budoucnost dopravy, je dost legrační. Náš vztah k jaderné energii značně ochladl od katastrof v Černobylu, na ostrově Three MIles a naposledy ve Fukušimě.
Udělejtme si nyní si výlet zpět v čase, kdy kreativita soupeřila s naivitiou, což uvidímena konceptech výrobců automobilů jako Ford, Studebaker-Packard a dalších. Protiatomový oblek není součástí balení.
Arbel Symétric (1958)
Druhá světová válka postihla Evropu tvrdě, a vidět to bylo i dlouho poté, co bombardéry odletěly. V Evropě byl velký tlak na to, aby se s málem dělaly skoro zázraky. Arbel Symétric přišel jako koncept od poválečné výzkumné a vývojové společnosti, která se zajímala o kreativní vozidla, aby šetřila palivo.
Brožura z této éry vyzdvihuje „Genestatom“, 40kW jaderný generátor, který používal tepelně-elektrický efekt k pohonu motoru na radioaktivní odpad. Zdroj jaderného paliva by musel být měněn pouze každých pět let. Mezi výbavové prvky kosmického věku na voze Symétric patřily otočné kapitánské sedačky a fosforeskující nárazníky. Vyrobit svůj atomový automobil společnost Arbel nikdy nedostala, francouzská vláda tou myšlenkou nadšená nebyla a společnost v roce 1959 zmizela pod horou dluhů.
Ford Nucleon (1958)
Navzdory tomu, že Ford Nucleon vypadá jako futuristický silácký pickup a jmenuje se jako superhrdina, nikdy se nedostal ani do fáze prototypu. Model Nucleon byl postaven designéry Ford v roce 1958 během vlny nadšení z atomové energie. Nucleon by byl poháněn malým reaktorem vzadu, podobným principu, jakým fungují jaderné ponorky, využívající v podstatě menší verzi jaderného reaktoru plné velikosti. Návrháři předpokládali, že Nucleon ujede na jedno „natankování“ asi 7 500 kilometrů.
Jejich vizí bylo mít ve vozidle kompletně vyjímatelnou jadernou elektrárnu, kterou by řidiči po vyhoření jaderného paliva jednoduše vyměnili. Prostor pro cestující byl zatlačen do přední část vozu, aby bylo zajištěno maximální stínění jaderného záření ze zadní části vozu. I tak by množství olova a stínění potřebné k udržení DNA řidiče v dobrém stavu znemožnilo vůz vůbec vyrobit. KOnstruktéři Fordu doufali, že vynález nějakého lehkého stínění umožní, aby byl Nucleon plně realizován, ale takový materiálnemáme ani v roce 2019. Nucleon nicméně oživl ve videohrách série Fallout. Originální model najdete také v muzeu Henryho Forda v Dearborn.
Simca Fulgur (1958)
Toto auto vypadá jako létající prostředek George Jetsona ze známého kresleného seriálu. Ačkoliv Simca Fulgur nebyla nikdy určena k létání, umělohmotná bublinová na vechu a ukrytá kola dodávají tomuto autu vzhled kosmické lodi. Jde o další francouzský koncept, který byl vlastně jen designové cvičení a nikdy nebyl určen do výroby. Oficiálně byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1959 a měl ukázat představu o tom, jak budou vypadat automobily v roce 2000. Měl mít jaderný pohon, hlasové ovládání a radarovou navigaci.. Fulgur má pouze dvě kola, takže musel pro vyvažování použít další technologii, která byla v 50. letech horkou novinkou – gyroskopem.
Mohlo by vás zajímat: Tyto koncepty Peugeotu a Citroënu z 80. let vás ohromí
Studebaker-Packard Astral (1957)
Astral se poprvé ukázal v roce 1957 v South Bend Art Center, poté byl vystaven také na autosalonu v Ženevě. Toto auto mělo skutečný sci-fi outfit. Celé auto balancovalo na jednom kole pomocí gyroskopické technologie. Aby byli řidič a cestující chráněni před zářením, Astral měl být vybaven jakýmsi ochranným energetickým závěsem, něčím jako silové pole, které by znemožnilo kolizi a určitě by s ním iontový jaderný motor Astralu měl aspoň nějaký smysl. Studebaker-Packard se nedožil budoucnosti, ve které by toto auto mohlo být vyrobeno, protože samotný výrobce Packard zanikl několik let poté, co byl Astral představen a Studebake, další výrobce, ho následoval krátce na to. Koncept putoval mezi autosalony a veletrhy, než konečně našel spolu se svými praktičtějšími bratry domov v Petersen Auto Museum v Los Angeles.
Ford Seattle (1962)
Fordův druhý atomový automobil byl odhalen 20. dubna 1962 na světové výstavě v Seattlu. Koncept dostal spoustu fantastických technologií, které jsou dnes samozřejmostí: interaktivních navigace, mapy a informační systém. Měl také vyměnitelný palivový článek i karosérii. Jednou z technologií, která autu nedovolila skutečně vzniknout, byl její zdroj energie: kompaktní jaderné pohonné zařízení. Vůz měl také šest kol pro lepší trakci a ovladatelnost, ale ani tento nápad se neuchytil.
Jedna z nejzajímavějších věcí na tomto konceptu (kromě atomového pohonu) bylo, že to byl v podstatě modulární automobil. Přední část vozu se mohla oddělit od zadní části a přeměnit tak velké auto na úspornou kapsli pro jízdu po městě. Automobilky i různá návrhářská studia se po desetiletí potýkají s myšlenkou modulárního vozu – a dodnes je pro ně toto auto inspirací.
Jedna z nejzajímavějších věcí na tomto konceptu (kromě atomového pohonu) bylo, že to byl v podstatě modulární automobil. Přední část vozu se mohla oddělit od zadní části a přeměnit tak velké auto na úspornou kapsli pro jízdu po městě. Automobilky i různá návrhářská studia se po desetiletí potýkají s myšlenkou modulárního vozu – a dodnes je pro ně toto auto inspirací.
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 11400
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9997
