Některé automobily oplývají netušenými výkony. Za svoje služby si ale vezmou tolik paliva, že by se z toho ekologům udělalo nevolno. I když jsou to vlastně elektromobily.
Dnes tu máme opět jeden speciální příspěvek pro ochránce planety, tentokrát z bohaté Ameriky. To bohatství a konstrukční a technická zdatnost jdou ostatně vidět první pohled. Nákladní vůz pro povrchové doly o velikosti rodinného domku (většího rodinného domku) a se schopností ten domek ve finále odvézt jen tak „na zádech“. A co je na něm nejlepší – je to v zásadě ekologický elektromobil. Jak je to možné? Jednoduše, stačí spočítat několik čísel. To se na to pojďme podívat.
Největší překvapení, jaké jsem vám mohli přichystat
Terex Titan byl představen v roce 1974, na setkání zástupců těžařského průmyslu American Mining Congress v Las Vegas. General Motors, který společnost Terex vlastní, připravil pro diváky opravdu velké překvapení. Větší, než kdokoli z nich čekal. Dumper, tedy velkoobjemový nákladní automobil pro povrchové doly s celkovou hmotností něco málo přes 548 tun a schopností odvézt 320 tun nákladu. Na jeden zátah, nutno dodat. Nic většího do té doby nikdo nevyrobil, německý Liebherr T282B teprve přijde, stejně jako běloruský Belaz 75710.
Abychom vlastně pochopili, jak tito drobečkové fungují a proč se jejich majitelům vyplácí nalévat do zdánlivě bezedných nádrží nepředstavitelná kvanta paliva musíme se na chvíli „vcítit“ do majitele povrchového dolu. Co potřebujete k tomu, abyste odkryl bohatství, skryté pod metrovými vrstvami hlíny a písku, a vaše podnikání tak dávalo smysl? Potřebujete opravdu velké rypadlo, schopné nabrat na jeden zátah co největší masu hmoty. A potřebujete auto, které to celé co nejrychleji odveze někam na skládku, tam to vyklopí a bude co nejdříve zpět.
I přes šílenou spotřebu jsou vlastně úsporné
Z této jednoduché definice je patrné, že jde o čas. A o náklady, pochopitelně. Pokud máte auto, které odveze 320 tun na jeden zátah, nepotřebujete 20 aut, která odvezou 20×16 tun. A nepotřebujete 20 řidičů, stačí vám jeden. Ale hlavně: 20 aut by čekalo na nakládku jedním rypadlem nepoměrně větší dobu. A 20 rypadel nedává smysl. Proto jsou tito obři v zásadě ekonomickou volbou, díky níž je možné dolování značně zrychlit. A ač to zní malinko absurdně s ohledem na jejich (palivové i jiné) nároky, tak i zlevnit.
A že se s palivem opravdu neostýchají. Námi popisovaný Terex Titan spotřebuje zhruba 20 litrů na jednu míli (1,6 km), což při přepočtu na 100 km vychází na – 1250 litrů na 100 kilometrů. Ještě vám vadí, že vaše auto jezdí za 8l/100km? Práce těchto obrů se však nepočítá na kilometry, ale na motohodiny, a každý zbytečný prostoj snižuje ekonomickou výhodnost. Je totiž možné, že 100 kilometrů někde v dole bude znamenat 5 hodin práce, a přesun tisíců tun zeminy. A to už smysl dává.
Na výměnu oleje potřebujete cisternu
Na přesun takových objemů je Terex Titan vybaven šestnáctiválcem GM o objemu 169 litrů (downsizing tehdy evidentně „nefrčel“) s přeplňováním a mezichlazením. Mimochodem, chladící kapaliny bylo v autě 1172 litrů. Kde že jsme nechali tu litrovku od Fridexu? V tom kontextu nemůže překvapit výkon 3300 koní, ani olejová náplň 1513 litrů oleje. Spalovací motor však v podobných vozech (i v tomto) pohání generátor a o samotný pohon se pak starají elektromotory v jednotlivých kolech.
Abychom nezapomněli: nádrže mají objem 7000 litrů. Tankuje se zřejmě přímo z tankeru, protože pod střechu žádné benzinky se tohle auto stejně nevejde. Na jednu nádrž tedy Terex Titan ujede 560 kilometrů, což s ohledem na to, jaké bývají hlavní trasy (z hlubin dolu nahoru a na nejbližší výsypku nebo zpracování zeminy) je překvapivě dostačující akční rádius. Tohle je zkrátka zcela speciální využití zcela speciálního pracovního stroje, postaveného minimálně na efekt, maximálně na efektivitu.
Filtr pevných částic by zčernal za jednu směnu
Přesto byl Titan ve svém prvním provozu pouhé čtyři roky (od roku 1975 do roku 1979), kdy jej od GM odkoupila za relativně skromných 200 000 dolarů (dnešních zhruba 550 000 USD) kanadská těžební společnost Westar Mining. Kde sloužil až do svého odstavení v roce 1991. Dnes jej můžete vidět vystavený (ovšem bez motoru) v kanadském Sparwoodu. A ti dva medvědi? Je to pochopitelně nadsázka, pravdou ale zůstává, že filtry pevných částic v podobných (starších) vozech opravdu nejsou.
A „z komína“ se jim tak musely valit tuny a tuny sazí. Když uvážíme, že provoz Titanu byl od roku 1974 do roku 1991 v zásadě nepřetržitý (krom tankování a plánovaných odstávek), protože jinak se tato auta ani neprovozují, je objem vyprodukovaných sazí též „titánský“. A tzv. černý uhlík se z těchto sazí přenáší stovky kilometrů, a usazuje se na sněhu a ledu. V důsledku toho tak bílá pokrývka Arktidy v posledních letech dosti potemněla a snížila schopnost odrážet světlo.
A tím paradoxně přispěla k oteplování, vedoucí nakonec ke zvýšenému tání sněhu a ledu. To potom bere přirozeným obyvatelům polárních končin jednak možnost shánění potravy, především ale samotné prostředí k životu. Terex Titan se tedy v tomto ohledu příliš nevyznamenal. I když je to vlastně napůl elektromobil.
Troufli byste si něco podobného řídit?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 83082
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 81679
