Křížení různých tvarů jsou pro řidiče různě obtížná. Ukazuje se, že nezáleží na tom, jestli jde o křižovatku do písmene X, nebo jiné koncepce. Motoristé chybují stále. Klasickou křižovatku se dvěma komunikacemi, které se křižují pod pravým úhlem, lze asi považovat za nejjednodušší. Dvě na sebe kolmé komunikace nevytváří „výhodnější“ pozici pro žádné vozidla na kterékoli ze čtyř stran. Nikdo z řidičů tak nemůže mít mylný pocit, že má přednost.

Tvar křižovatky by neměl být problém, jde o přednost zprava

Přesto ale na „x-ku“ dochází k nehodám. Bez ohledu na to, jestli je křižovatka řízena světelnými semafory, osazena svislým dopravním značením, anebo je bez dopravních značek. A co teprve, jestliže se jedná o tvar nepravidelný. Písmeno Y už je leckdy řádný oříšek. Problémem je pak křižovatka ve tvaru písmene Y, kdy je jedna ze dvou komunikací, které se rozbíhají (či sbíhají, dle směru jízdy), ve stejném směru jako „základna“.

iZdroj fotografie: AutoŽivě

A co kdyby se mělo jednat o křižovatku, která je složena z pomyslného písmene V a druhé, přímé komunikace? Grafika na titulním obrázku napovídá, jak by mohla křižovatka vypadat. Ta není označena žádným dopravním značením. Otázka z testu by byla jednoduchá, v jakém pořadí pojedou auta? A možností by byla řada. Nebudeme teď spekulovat a hádat, budeme se řídit zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Test z autoškoly, kterým nikdo neprojde: Křižovatka s tramvajemi a autem na hlavní. Kdo pojede jako první?

V ustanovení § 22 odst. 2 se, parafrázováno, říká, že nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení odstavce 1 (křižovatka je označena dopravním značením), musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům … přijíždějícím zprava. Zákon se dá jednoduše pamatovat podle takzvaného pravidla pravé ruky. Jinak řečeno, pokud na křižovatce není dopravní značení, musí řidič pustit vozidlo, které má po pravé ruce. Pokud zprava žádné vozidlo není, může řidič jet.

Když nejsou značky, tak jede první ten, kdo má napravo volno

V případě, že „všichni musí dávat přednost všem“, tedy že každé vozidlo má po své pravé straně jiné, musí se „řidiči domluvit“. Například tak, že si dají znamení. Jeden projede křižovatkou a ostatní pak následují podle pravidla pravé ruky. To ale není případ křižovatky na obrázku. Jednoznačně první projede bílé auto. Jede rovně, nedává nikomu přednost. Po pravé straně nemá žádné jiné vozidlo nebo skupinu chodců, jak říká zákon. Z levé strany nemá povinnost dávat přednost.

iZdroj fotografie: Unsplash

Oranžové auto dává přednost zprava modrému vozu. Modrý vůz dává přednost zprava červenému automobilu. Červený automobil dává přednost bílé dodávce. Ta tedy projede jako první, jak už bylo řečeno. Po ní projede červené auto a po něm modré. Řidič oranžového vozu pojede jako poslední. V provozu je paradoxně situace asi jednodušší, pokud řidiči znají pravidlo pravé ruky. Vnímají vůz po pravé straně a dají mu přednost. Přesto ale jakýkoli jiný úhel mezi komunikacemi než pravý řidiče zjevně umí dost zaskočit.