Měli by senioři odevzdat řidičský průkaz, nebo absolvovat speciální testy? Další jízda v protisměru mluví za vše

To téma se objevuje s železnou pravidelností a pořád. Chvíli nic, pak se stane nějaká tragická nehoda a opět „je to na stole“. Nechat řídit seniory v pokročilém věku, i když mají dobrozdání od lékaře, nebo stanovit nějakou hranici, „přes kterou nepojede vlak“? Příznivci horní věkové hranice argumentují právě těmi tragickými nehodami, odpůrci naopak případy seniorů těšících se vitalitě a skvělému zdraví. Případ z dálniční policie možná i vás přiměje k zamyšlení.

Mýlit se je lidské, a stalo se to asi každému

Stává se to a stane se to, zkrátka si nevšimneme modrých příkazových značek a náhle jsme v protisměru. Komu z nás se to nestalo? Kdož jsi bez viny, hoď kamenem. Nic neslyšíte, žádné kameny? Žádné Rolling Stones? Ani já nic neslyším. Nikdo nejsme bez viny. Speciálně večer, v cizím městě, prší, vzadu děti už po třicáté křičí „kdy už tam budem“ a manželka vpravo od vás pronáší cosi o vašem mizerném orientačním smyslu, ostatně nejen tom orientačním.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V takové situaci není odbočení do vedlejší ulice, ve které záhy zjistíme svůj jednosměrkový omyl, ničím nepochopitelným. Dokonce i případně na místě činu nezvaně se vyskytující orgány činné v trestním řízení dokáží (alespoň občas) podobnou situaci pochopit a nevolit hned drakonické pokuty. Dobrá, tohle je tedy jakási „soft verze“. Většinou se nic nestane a pokud někoho přeci jen potkáme, zkusíme se vyhnout, případně s omluvou vycouváme.

Dálniční omyly ale bývají tragické. Ani tento nebyl výjimkou

Co když ale půjdeme „o level výš“? Komu z vás se již povedlo najet na dálnici v protisměru? A tady bude možná podobné ticho, jaké bylo při minulé otázce. Tohle je ale opačná situace. Jasně. A víte co? Já mám absolutní pochopení pro ty, co někdy v nějakém městě zajedou do jednosměrky, nemají zdejší „espézetku“ a vzadu jim vřeští děti – to prostě dokážu pochopit, a nikdy jsem se kvůli tomu nerozčílil. Co naopak neumím pochopit, je právě dálnice.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nepamatuji si, že bych v podobné situaci někdy zaváhal, dálniční nájezdy jsou tak intuitivní a dobře značené, že je opravdu těžké udělat chybu. A když už se to tedy stane – jak dlouho vydržím ignorovat to, že se na mně řítí auta vysokou rychlostí a troubí a blikají, zatímco za svodidly jedou všichni mým směrem? Tohle není GTA na PlayStationu s popcornem na stole. Kilometr? Dva? Tři? Nebo 14? Právě tolik vydrželi senioři v Nissanu Micra. Žel doslova a do písmene.

Tři seniorky v malém Nissanu proti Jeepu Grand Cherokee

Stalo se to 28. března na rychlostní silnici S52 nedaleko Cziesyna. V Nissanu seděli tři, 82letá řidička a dvě spolujezdkyně, 92 a 61 let. Vyjely do protisměru u čerpací stanice a jely 14 kilometrů, než došlo k čelnímu střetu. Bilance je tragická. Obě ženy 81 a 92 let zemřely na místě, třetí spolujezdkyně bojuje o život v nemocnici. V Jeepu se zranila 28letá žena a její 3leté dítě, naštěstí lehce. I tak je ale výsledný účet jednoho omylu děsivý.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Navíc se do mysli krade otázka: co kdyby žena s dítětem neseděly v robustním Jeepu, ale třeba v malém Fiatu? Možná je na čase začít uvažovat o zpřísnění podmínek a zdravotních zkoušek u někoho, komu je například více než 80 let. Abyste mne nechápali špatně, nemám vůbec nic proti seniorům 80+. Jen by si mohli připustit, že jejich zrak, stejně jako reflexy již nejsou stoprocentní. A třeba zvážit, jak velké riziko pro ně samotné i pro ostatní jejich jízda znamená.

Měla by být podle vás stanovena horní věková hranice pro držení řidičského oprávnění?

Zdroj: AutoSwiat