Buchanka. Jestli vám to na první poslech zní tak trochu pekařsky, nejste tak daleko od pravdy. Jakkoli tady ale nebudeme rozdělávat droždí ani přisypávat polohrubou mouku. Jsme AutoŽivě.cz, píšeme o autech a Buchanka je mezi auty pojem. Respektive mezi offroady, a ještě přesněji mezi opravdovými, pracovními a terénními stroji, co si na nic nehrají, slouží do roztrhání těla a projedou místa, na nichž by všechna SUV vyhořela jako papír. Její výrobce právě představil možného nástupce. Pojďme se na to podívat společně.

Buchanka jako naprostá legenda ve světě offroadů

Ti z vás, kdo se někdy alespoň letmo zajímali o sovětskou (dnes ruskou) automobilovou produkci nebo se orientují ve světě offroadů, budou nejspíš velmi rychle „v obraze“. Pochopitelně, Buchanka (rusky „bochník“) je terénní mikrobus UAZ 452 (Uljanovskyi Avtomobilny Zavod) s pohonem všech čtyř kol. Legendu hromadné přepravy (pokud se přeprava 8–10 osob dá považovat za hromadnou) začala automobilka vyrábět již v roce 1965 a pokračuje pod jiným označením dodnes.

iZdroj fotografie: UAZ

„Drahý Vladimire Vladimiroviči!“ Šéf Porsche nabídnul Putinovi skandální vyměnu Škodovek za Pobědy

Od počátku se vůz vyráběl v různých provedeních – jako sanitní vůz, minibus, dodávka s několika konfiguracemi vnitřního prostoru či pick-up. Buchanka navíc vždy existovala v civilní nebo vojenské verzi. Ostatně i její offroadový „pokrevní bratr“, terénní UAZ 469, na jehož podvozku je kultovní busík z větší části postaven, byl hojně využíván všemi armádami Varšavské smlouvy v minulém století. S ohledem na jeho opravdu příkladné schopnosti v terénu, nenáročnou údržbu a schopnost táhnout přívěs o hmotnosti 850 kg byl oblíben i u mnohých soukromých uživatelů na Západě.

Ruská Buchanka nemá na trhu příliš konkurence. Zajímavé

To ale nakonec i Buchanka. Nemajíc přitom příliš přímých konkurentů (z nichž nejbližší je již dávno nevyráběné, ale mimořádně povedené „terénní MPV“ Mitsubishi L300), byla a je oblíbená tam, kde je potřeba přepravit skupinu osob. A pojede se přitom cestou necestou. Je ostatně zajímavé, jak se tyto terénní koncepty desítky let nemění. Pokud se povede postavit něco, co v terénu opravdu dobře funguje, není zřejmě důvod to za pár let stavět od základu znovu. Funguje to? Nepotřebuje to přílišnou péči? Odveze to vždy všechny a všechno tam, kde je třeba? Tak to neměňte.

iZdroj fotografie: UAZ

To je případ jak Land Roveru, tak Jeepu Wrangler, Toyoty Landcruiser nebo Mercedesu Třídy G. Přičemž mám na mysli pochopitelně jejich utilitárnější a „hardcorové“ verze, speciálně Landcruiser nebo „Géčko“ postupem času vytvořily několik paralelních modelových řad pod stejným jménem, které byly ale technicky často velmi odlišné. A lišilo se především jejich určení, to opravdu terénní a pracovní vs. luxusnější a na komfort zaměřené (Landcruiser 70 vs. 100/200/300, MB W461 vs. W463)

Dvacet let první generace: důkaz odolnosti původního konceptu

A je to možná i vysvětlení toho, proč se „Buchanka“ vyrábí od roku 1965, kdy první verze byla vybavená 52kW 2,4l řadovým benzínovým čtyřválcovým motorem ZMZ-451^, použitým již ve Volze 21. Jednoduchý, robustní motor zvládnul spalovat i nekvalitní palivo s oktanovým číslem 76. Ideální do opravdu drsných podmínek sovětské tajgy a tundry. Spojka byla též převzata z Volhy, nicméně převodovka měla jen čtyři stupně, přičemž pouze třetí a čtvrtý stupeň byl synchronizován. Na dálnice a rychlostní cesty tohle auto stejně nikdy nebylo.

iZdroj fotografie: UAZ

Do výroby „nového Moskviče“ zbývají už jen týdny. Rusové ale netuší, co Číňané s jejich značkou provedli

Teprve v roce 1985, čili dvacet let od zahájení výroby (!!!), byl původní motor v UAZu-452 nahrazen motorem s poněkud důstojnějším výkonem 73 kW a byl rozdělen do pěti různých dílčích modelů, které jsou nabízeny dodnes. Aktuálně se pro Buchanku používá nový motor o zdvihovém objemu 2,7 litru a 82 kW, ^který od roku 2011 splňuje emisní normu Euro 4 a vůz je dokonce nabízen s ABS, bezpečnostními pásy a posilovačem řízení. Nevídané.

Změněno bylo také označení, které platí de facto dodnes. Základní dodávka 452 se od roku 1985 jmenuje UAZ 3741 a nabízí trojici bočních dveří, dvoudílné zadní dveře, prostor pro dva cestující a nosnost až 850 kg. Sanitka nyní nese název 3962, mikrobus se nazývá 2206 a valník buď 3303 (dvoumístná kabina), nebo 39094 (pětimístná kabina). Co je však nejzajímavější, na stránkách českého dovozce UAZ se objevil render od designéra Rostislava Prokopa.

Budoucí možná podoba Buchanky od českého designéra

Ten ukazuje možnou budoucí podobu Buchanky, která je pravda zcela jinde než nynější, již poněkud archaické tvary. Zatímco přední část odkazuje na původní model svými kulatými světlomety i blinkry, zadní část byla přepracovaná a nejvýrazněji u ní zaujmou LED diodové světlomety ve tvaru písmene L. Novodobá podoba Buchanky počítá rovněž s integrovaným střešním nosičem, který zároveň plní funkci střešního úložného prostoru. Na bocích mají své místo podélné nosiče, zatímco o dostatečné osvětlení okolí vozu se starají přídavné střešní světlomety.

iZdroj fotografie: UAZ

Vladimir Putin se proháněl na okruhu Formule 1. Chtěl se předvést, ale jak už to v Rusku bývá, úplně to nevyšlo

Vozidlo se stále drží klasické karosářské koncepce, nicméně nyní nabídne tři místa vpředu, tři místa v protisměrné řadě a tři místa v další řadě. Celkem se tedy bavíme o devíti místech k sezení, tedy o maximálním možném počtu jako u aktuálně prodávaného modelu UAZ 2206. A i když k sériové výrobě podle tohoto renderu zřejmě nedojde, ukazuje možnou podobu vpravdě kultovního vozítka. I když ta soudobá by v terénu zřejmě stále vyhrála. A je navíc stále dostupná, český dovozce je velmi aktivní v úpravách i speciálních nabídkách.

A jak to vypadá, tohle auto ještě dlouho nebude mít konkurenci. Nebo o nějaké víte? S podobně robustní konstrukcí? Dejte nám vědět do diskuse, děkujeme!