Tohle je přesně jedna z těch situací, kdy nakonec začnete uvažovat o autě, které by vás před tím ani náhodou nenapadlo. Respektive, přiznejme si to, téměř jste zapomněli, že vůbec existuje. Nebo jste také úplně zapomněli, že existuje. Když bylo aktuální, neměli jste na něj a ani vás nijak zvlášť nezajímalo. Když je z něho youngtimer a je ve stavu, jemuž je těžké uvěřit, tak náhle (za rozumnou cenu) oslní. A to je přesně tento případ: Pojďme se na jednu krásnou Italku podívat společně.

Auta z doby, kdy technická dokonalost a design byly Alfou i Lancií

A úvodem se musím přiznat, že mám pro starší italská (francouzská, německá, švédská, britská) auta slabost, pro Lancii a Alfu speciálně. Pro vás, kdo čtete moje „youngtimerové“ články pravidelně, to nebude žádné překvapení, dokážu se opravdu nadchnout u zachovalé Kappy, 164ky Alfy nebo třeba jen obyčejné Xantie od Citroënu. Ta auta mi přijdou v mnoha směrech technicky dotažená až téměř na samý vrchol tehdejších možností, což je v mých očích staví obzvlášť vysoko.

Chcete Ferrari, ale nemáte na něj? Ideální ojetina, se kterou uděláte kopec parády, jen musíte vědět jednu věc

Ostatně nedávno bylo na polské Giełdě k mání nebývale zachovalé XM, až jsem skoro začal přemýšlet, jak by se jezdilo s 30 let starou vlajkovou lodí Citroënu dnes. Navíc mi majitel celé Giełdy udělal opravdu přátelskou cenu, lákadlo tak bylo o to větší. A jen to, že konkrétně toto XM bylo s benzínovým dvoulitrem, a hlavně čtyřstupňovým automatem, nakonec rozhodlo. Na denní ježdění to není a v garáži ho je škoda. Navíc hydraulika u XM ještě není tak odolná a robustní, jako je třeba u novější Xantie, nebo jeho nástupce C5/C6. A servismanů specialistů na hydrauliku ubývá.

Nenápadná „krabička“ má Cx 0,29. Kdo by to do ní řekl

Jak tak ale „listuji“ poklady celé Giełdy, padne mi do oka nenápadná, hranatá, svým způsobem nadčasově elegantní Dedra. Nikdy to nebyla Lancia mých snů, vždy to byla a navždy už zůstane „Delta s kufrem“, což se v tomto případě tak úplně nepovedlo. Jenže tehdy nikdo nemohl vědět, že z Delty se stane „kultovka“ (o všech Integrale a EVO verzích ani nemluvě), zatímco Dedra odejde stejně tiše, jako přišla. Poslouží, odjezdí, skončí na vrakovišti či jako auto pro začínající řidiče (pochopitelně třeba v Itálii, ne u nás).

iZdroj fotografie: Giełda klasyków

Letmý pohled do technických údajů ale prozradí, že na první pohled „krabicoidní“ tvar karoserie má ve skutečnosti Cx 0,29. To na tu dobu (1989–2000) není věru špatná hodnota, Dedra na ni ale hlavně vůbec nevypadá. Co mne však naprosto, ale úplně naprosto odzbrojilo, byl pohled do interiéru. A pro potěchu vašeho oka přikládám nebývale objemnou galerii fotek. Z ní je navíc i patrné, že podobně fascinován byl i Adam Piotrowski, který auta pro Giełdu fotí.

Interiér s látkou jak vystřiženou ze saka od Benetonnu

Není totiž obvyklé, aby tolik času a záběrů věnoval „obyčejnému“ látkovému čalounění. Jenže. Tohle je Lancia z doby, kdy tahle marka platila za symbol (stále relativně dostupného) luxusu. A ten, kdo konfiguroval tento konkrétní kus a zvolil toto čalounění, měl mimořádně dobrý vkus. A šťastnou ruku. Když se podíváte na přehršel fotografií, jdoucí někdy až do absurdního makrodetailu potahové látky na sedačkách (a jejich velkoryse dimenzovaných rozměrů), musí vám být zřejmé jedno.

Lancia otevírá novou kapitolu a představuje pokrokové logo. V plánu je i nová Delta, zkusí překonat Integrale EVO

iZdroj fotografie: Giełda klasyków

A sice že by se na nich sedělo, a vůbec v interiéru této konkrétní Dedry žilo, náramně. Možná není náhodou, že látka na sedačkách velmi připomíná klasická italská saka. Dokonce si troufnu tvrdit, že má k nim opravdu hodně blízko. A jen to dokazuje, jak si Italové skvěle rozumí s módou a jak dobrý mají vkus. Nikdy jsem „nemusel“ kožená sedadla, z mnoha důvodů, Alcantara často používaná u Lancie se mi jevila jako ideální kompromis mezi praktičností a luxusem.

Dvoulitr 16V, 140 koní a 210 km/h. Nestačí to nakonec?

Ale tady bych se klidně smířil i s tímto vzorem. A na vaše námitky, že „móda je sice fajn, ale auto hlavně jezdí“, odpovím obratem. Ne, není to Integrale, není to „čtyřkolka“ a nemá pod kapotou přeplňovaný dvoulitr. Taky ale nestojí milion. Její „obyčejný“, atmosféricky plněný šestnáctiventilový dvoulitr na druhou stranu nabídne 140 koní, což při celkové hmotnosti 1 250 kilogramů není nic hrozného. Z 0 na 100 to stihnete za 9,4 sekundy a maximálně pojedete 210 km/h. Nestačí to?

Raritní Alfa s mocně znícím V6 motorem se dá koupit za 285 000 Kč. Tohle nám Brusel sebral a už nevrátí

iZdroj fotografie: Giełda klasyków

Myslím, že nakonec ano. Jsou to ryzí devadesátky, nezapomeňte. Tohle auto není o spěchu, spíš o vychutnání života. Dolce vita. A u toho vám dokonale poslouží, do jeho „pokojíčku“ se budete pokaždé těšit. A to hlavní: na tachometru se skví 33 153 km. Na první, druhý i třetí pohled auto vypadá, jako by jezdilo rok od „novoty“. V podobném stavu jich bude pár a nebudou levné. Za tuto chce prodejce v přepočtu nějakých 220 tisíc korun. Kousek od Prahy.

Směšná cena, na tento stav a nájezd kilometrů

Popravdě, mít ty peníze volné, mám velké dilema. Tohle je Itálie z doby, kdy svět byl ještě v pořádku. Stačí si do ní jenom sednout a užívat si atmosféry, jakou dnes v autě zažijete už málokdy. A klidně s vozem i denně jezdit. 33 tisíc, nezapomeňte. Ještě roky poslouží. Za směšnou cenu. Co na ni říkáte? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!

Galerie