Rok 2024 může být pro automobilovou výrobu v Evropě v mnoha směrech přelomový. S ohledem na situaci v oboru však tento přelom nebude pravděpodobně příliš pozitivní.
Člověk nemusí být extra dokonalý pozorovatel, aby si všimnul, že automobilová Evropa právě nezažívá nejlepší časy. Velmi mírně řečeno. Respektive zažívá možná nejhorší časy od druhé světové války, kdy zoufalý nedostatek paliva, striktně vydávaného jen na válečné účely vedl výrobce například k přestavbám vozidel na dřevoplyn. Zkrátka uděláme cokoli, jen abychom přežili. Popravdě, jakkoli jsem životní optimista a nemám rád negativní přehánění, tady vidím jistou analogii. Pojďme se na naši nemocnou Evropu podívat společně.
Když vás oslabí nepřítel, dá se to pochopit. Když se oslabíte sami, je to chyba
A co je možná na celé věci nejsmutnější, Evropa se do celé dnešní „šlamastyky“ dostala tak trochu vlastním přičiněním. Nereálné požadavky na výrobce, obsažené v normě EURO 7, konec spalovacích motorů v roce 2035 a de facto denně zdůrazňovaný nezájem o to, jak si automotive v Evropě vlastně povede a jaké budou jeho výsledky přinesly ovoce. Ovoce v podobě nezřídka viděné rezignace na další vývoj, ukončení oblíbených (za normálních okolností profitabilních) modelů a vynuceného přechodu na elektromobilitu je pak jen jedním z důsledků.
Korunovaný navíc tím, co evropští úředníci opravdu nedomysleli: že když oslabí svoje vlastní hráče, přijdou jiní hráči z jiných zemí (tady přímo kontinentů) a budou se snažit kus toho evropského koláče ukousnout. A že to může být definitivní tečka za mnoha modely? To už se děje. Za některými výrobci? To může velmi rychle přijít. Za evropským automotivem jako takovým? To by věru nebylo dobré. Čína se opravdu nebude rozpakovat kohokoli poslat do automobilové (výrobní) historie, ukázala to již nejednou.
Zpráva asociace ACEA neříká vlastně nic nového
Jak totiž ukazuje zpráva asociace ACEA s odvoláním na zjištění ohledně dominance Číny v dodavatelském řetězci a amerických pobídek pro její výrobce automobilů, evropský sektor elektromobilů riskuje, že bez robustní průmyslové strategie a podpory EU bude stále víc a víc zaostávat. To opravdu bude. Výroba EV v Číně a výroba EV v Evropě jsou dva zcela odlišné světy, a čím dříve to v Bruselu pochopí, tím lépe pro ně. Mohlo by se stát, že ze chvíli nebudou mít koho svými směrnicemi usměrňovat.
Nová zpráva francouzské univerzity École Polytechnique ukazuje „obrovský rozsah výzev“ pro Evropskou unii při rozvoji dodavatelského řetězce EV, uvedla ACEA a zdůraznila rizika pro konkurenceschopnost evropské výroby EV, protože ostatní globální regiony míří svými průmyslovými strategiemi vysoko. „Na rozdíl od Číny a USA chybí EU robustní průmyslová strategie, která by podpořila výrobu elektrických vozidel,“ uvedla v prohlášení Sigrid De Vries, generální ředitelka ACEA.
Čína pojala podporu výroby EV tak, jak je zvykla z medicíny: celostně
Podle zprávy čínská holistická politika, která zahrnuje každý krok životního cyklu elektromobilu od těžby po recyklaci, výrazně zvýšila jeho konkurenceschopnost. Na druhé straně v USA podpora růstu pochází z ambiciózních prodejních cílů jak v jednotlivých státech, tak na federální úrovni, jakož i z financování podle zákona o snižování inflace (IRA), uvádí zpráva. Navzdory povzbudivým signálům z EU při rozpoznávání problémů v tomto sektoru, De Vries řekla, že EU příliš často „staví regulační vozík před koně“, čímž poškozuje jeho kritická odvětví.
Aby se EU vypořádala se změnou klimatu a dodala dynamiku evropskému průmyslu elektromobilů, musí také přistupovat ke svému regulačnímu rámci holisticky, dodala. A tedy podporovat celý obor podobně, jako ho podporuje vláda v Číně. Jinak nemá nejen v roce 2024, ale v jakémkoli roce poté šanci. Možná to nezní moc vesele, ale souhlasíme. Do slova a do písmene. Jak to vidíte vy?
Měla by se EU konečně „probudit“ a začít něco rychle dělat, když už celou elektomobilitu „spískala“? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!