Málem jsme na ní zapomněl. Je to už také pěkná řádka let, co jsem o K1 četl v nějakém časopise, tak mne to možná malinko omlouvá. Když jsem na ní ale tuhle narazil na našem spřáteleném webu věnujícímu se youngtimerům, musel jsem si promnout oči. Opravdu to vyráběli? Fantazie. Design jak vystřižený z komiksu, kombinace červené se žlutou vám nejen rozsvítí i ten nejvíc zašedlý den, ale udělá z vás mediální star na každém parkovišti, kde zastavíte. Pojďme se na ni podívat společně.

Když vyrábíte klasiku a Japonci do toho začnou šlapat

Vznik této nepochybně designové kreace je podobně prostý, jako zajímavý. Píše se konec osmdesátých let, Japonci začínají chrlit svoje výrobky v mnoha variantách a designech a jsou schopni změnit vše od základu třeba každý rok. Vy sedíte ve Spandau, venku na vchodu je napsáno „BMW Motorrad“ a před domem parkuje několik sice technicky zajímavých, ale přesto už designově poněkud vyčpělých modelů K100. A nic jiného nemáte. A potřebujete, aby mladí muži, co mají peníze a chtějí se předvést nesedli na Hondu VFR 750 F, ale na váš stroj. Co uděláte?

iZdroj fotografie: Se souhlasem Giełda klasyków

Zavoláte do kanceláře designu, ať se Himmelherrgott zvednou od těch svých komiksů a začnou něco dělat. Výsledek vás sice na chvíli pošle k očnímu lékaři, ale stojí to za to. Ano, BMW tehdy potřebovalo nutně „omlazovací injekci“, aby z trochu konzervativní K100 přišlo s něčím, na co s gustem sedne mladý muž a jeho vyvolená. Což tedy K1 splnilo po všech stránkách a měrou vrchovatou. Nevíme, nakolik se kdo inspiroval v oněch komiksech, ale na černo-žluté verzi by Batman mohl jezdit „z fleku“.

Proč měnit to, co jinak funguje

Po technické stránce se toho oproti K100 zas tolik nezměnilo, litrový řadový DOHC čtyřválec nabízel 100 koní a 100 Nm při vrtání 67 a zdvihu 70 mm. Na zadní kola se výkon přenášel jednostrannou kyvnou vidlicí, kterou procházel hřídel pohonu. Klasika BMW, chtělo by se dodat. O zpomalení se vpředu starají dva kotouče o průměru 305 mm se čtyřpístkovými třmeny Brembo, vzadu jištěné jedním kotoučem o průměru 285 mm. Od pohledu dlouhý rozvor znamenal nečekaně veliký poloměr otáčení: 6,7 metru.

Chtěl koupit ojetou Škodu Superb: Soukromý prodejce lhal a zkoušel organizovaný podvod před kamerou

To hlavní ale spočívalo ve famózně řešené kapotáži, přispívající k nízkému aerodynamickému odporu. K1 byla svého času nejaerodynamičtější motorkou na světě, a to je co říct. Kryt předního kola zakrývá i kompletní brzdiče kotoučových brzd a je možná jedním z nejsilnějších vizuálních prvků celého stroje. 234 kilogramů pohotovostní hmotnosti však není úplně nejméně, mj. i proto byla kapotáž vyrobena z tenkých plastů. Jenž však měly vinou přehřívání místy tendenci ke kroucení. Což vedlo místy k posměšným poznámkám o „kelímku od jogurtu“.

„Služební stroj“ pro Ronalda McDonalda

BMW tento problém řešilo průběžně, navíc v současné době na tomto stroji nikdo nepojede na plný výkon 5 hodin po dálnici, čili to jeho stávající majitele nemusí trápit. Co je naopak potěší je neutuchající zájem, kdekoli s tímto strojem zastaví (speciálně s touto červeno-žlutou kombinací, někdy se jí také říkalo „stroj Ronalda McDonalda“). Celkem se vyrobilo 6700 modelů K1, jedná se tedy o poměrně vzácný úkaz. Za v přepočtu zhruba 200 tisíc korun může být vaše. Co říkáte, nenastal čas udělat si radost? Dejte nám vědět do diskuse, děkujeme!

Galerie