Dostat z motoristů peníze navíc není ani pro průměrného ministra financí nijak složitý úkol. Nic by se ale nemělo přehánět, pokud nemají na konci být opravdu extrémní ceny.
Asi neprozradím státní tajemství, když řeknu, že výroba automobilů a vůbec všechno, co se kolem aut točí a co je provází po dobu jejich životnosti, je velmi úzce spojeno s daněmi. Respektive, zcela upřímně a bez příkras: auta a motoristé jsou pro každý stát požehnanou, velmi často, velmi mnoho a v pravidelných intervalech dojící „krávou“. A pokud máte ministra financí, co má aspoň pátou třídu základní, dokáže s tímto darem „vydělat balík“ do státní kasy. Jednoduše, rychle, nenásilně. Pojďme se na to podívat společně.
Český motorista je stabilní plátce daní
A především bych dodal kontinuálně. Tedy tak, že od rána do večera a pořád. Neb krom daní, kterými je zatížen nákup nového vozu (a prodej starého), je po celou dobu životnosti vozu motorista velmi pečlivým plátce především spotřební daně a DPH, které u benzínu či nafty tvoří nemalou část ceny (viz tabulka). Až bych skoro (s trochou ironie sobě vlastní) podotknul, že daňová správa by každému motoristovi, co najezdí řekněme přes 100 000 kilometrů za rok, měla dát slevu na dani z příjmu.
Položka | Benzín | Nafta | LPG |
Konečná cena za litr | 38 Kč | 36 Kč | 18 Kč |
Cena bez daní | 18,57 Kč | 19,81 Kč | 12,73 Kč |
Daně celkem | 19,43 Kč | 16,19 Kč | 5,27 Kč |
Podíl daní | 51,13 % | 44,97 % | 29,28 % |
Cena bez DPH | 31,41 Kč | 29,76 Kč | 14,88 Kč |
DPH | 6,59 Kč | 6,24 Kč | 3,12 Kč |
Spotřební daň | 12,84 Kč | 9,95 Kč | 2,15 Kč |
Podíl spotřební daně | 33,79 % | 27,64 % | 11,94 % |
Na jeho daňovém přiznání. To se ale samozřejmě nestane. Naopak, dostanete ještě „přidáno“ za využití soukromého vozidla při podnikání. Jak milé, prostý Watsone. Zanechme ale ironie. Můžeme být totiž jedině rádi, že žijeme v Čechách. I s celou naší „slavnou“ daňovou soustavou. A ne kupříkladu v (relativně) nedalekém Turecku. Kam tak často mnozí z nás jezdí na letní dovolenou. Tamní vláda si totiž udělala ze zájemců o nákup auta doslova dojnou krávu. Ceny jsou extrémní. A může za to – jak jinak – daňová legislativa.
Turecko má velmi specifický systém daní
Při koupi vozu tam totiž neplatíte jen jednu daň. Nejbolestnější je takzvaná zvláštní spotřební daň SCT, která je odvislá nejen od ceny auta, ale i objemu motoru. Po jejím připočtení se ještě celá částka zvýší o DPH. Systém daně SCT je neuvěřitelně složitý a opravdu nemám ambice ho zde vysvětlovat. Vězte ale, že SCT začíná na 45 % už u aut, jejichž motor nemá větší zdvihový objem než 1 600 centimetrů krychlových. Spolu s DPH se celkové zdanění vyšplhá podle ceny na 71 až 112,4 %. U aut s motorem o objemu nad 2 000 ccm může podle ceny dodatečná daň být od 171 až do 277,6 %. To nechcete. Ani v nejhorším snu.
Uveďme příklad. Za takovou Škodu Scala s litrovým motorem zaplatíte v přepočtu téměř milion korun. Slušný extrém, co říkáte. Ale pozor. To je ještě pořád představitelná částka. Za takové Porsche Cayenne, které u nás stojí například 3 750 000 korun, to ve finále dělá až 15 000 000 korun! Čtete dobře, je tam opravdu 15 a šest nul. Kvůli tomu jsou pak ta luxusnější auta prakticky nedostupná. Horší ale je, že našetřit na nová auta mají problém i běžní Turci. A to pochopitelně nikoli na SUV od Porsche, ale třeba právě na tu (relativně lidovou) Scalu.
O ekologii až tak moc nejde. Spíš o peníze
Možná vás jako první napadne, že důvod je jasný – Turecko v rámci ekologického boje chce lid odradit od koupě aut se spalovacími motory. Bohužel, není tomu tak. Stát se jen snaží vydělat na perspektivním odvětví. A nejspíš se mu to dokonce daří, jinak věřím, že by takový kontroverzní krok nepodnikl. Nabízí se totiž i možnost zdanit auta málo, čímž se ale zvýší objem jejich prodejů. A tím pádem tok do státní kasy bude stabilní, či dokonce větší. Tak to funguje například v Dánsku, kde mají auta stabilně nejlevnější v EU.
Turecký model ale v jedné věci nedává moc smysl. Pochopil bych jej u importu, omezení konkurence, dodatečné zdanění apod. Takto zničující daňové zatížení se týká i aut vyrobených právě v Turecku, kde má své výrobní závody několik automobilek. Ty již musely razantně zakročit. Aby bylo vůbec v Turecku možné prodávat nová auta, vytvářejí tak automobilky specifické „turecké“ verze, přizpůsobené tamní daňové legislativě. A ty jsou opravdu kuriózní.
Malé „motůrky“ ve velkých autech za ještě větší peníze
Nejnověji se takovými „tureckými deriváty“ pochlubily Mercedes-Benz a BMW. Downsizing sice už před lety zasáhl i tyto prémiové značky, ale to, co jsou nuceni výrobci vymýšlet teď, aby na tamním trhu vůbec něco vydělali, je až neuvěřitelné. Nejprve přišlo BMW s „pětkovou“ řadou, kterou pohání čtyřválec 1,6 TwinPower Turbo. Přesto nese označení 520i jako normální dvoulitrové verze. A co je nejhorší, i s takto poddimenzovaným motorem stojí v Turecku BMW 520i minimálně 3 000 000 korun. Šílené.
Hlavní konkurent Mercedes-Benz zašel ještě dál. Svůj sedan Třídy E 180 vybavil pro turecký trh motorem o objemu pouhých 1,5 litru. Má výkon 170 koní, tedy 125 kW. Přesto za něj Turci zaplatí stejné tři miliony korun, za které můžete mít v Německu nebo u nás šestiválec, pořádný diesel nebo dokonalý plug-in hybrid. Odměnou může být snad jen nízká spotřeba, protože Mercedes-Benz E 180 je vybaven mild-hybridním okruhem. Zda ale dynamikou splňuje představy o prémiové limuzíně vyšší střední třídy, je vskutku sporné.
Doufejme, že v Bruselu nikdo neumí turecky. A nedívá se na zprávy z Ankary
Je tedy zřejmé, že v Turecku asi auta nakupovat nebudeme. Měli bychom se ale bát podobného modelu i u nás? Aktuálně se na nákup auta vztahuje jen DPH ve výši 21 % a tzv. ekologická daň. Auto si tak koupíte stále relativně v rozumné ceně. A do budoucna z řad naší vlády o žádném drastickém zdanění zřejmě neuslyšíme, pokud tedy tato vláda chce přežít. Jenže – volby jsou „za dveřmi“. A Evropská unie nedaleko. A snaha omezovat spalovací motory všude kolem nás. Můžeme tedy jen doufat, že se Tureckem nebude inspirovat někdo z Bruselu.