Vražedné silnice v České republice aneb kde si dávat bacha

Věřím jen té statistice, kterou jsem sám zfalšoval

Citát přisuzovaný Winstonu Churchillovi se nás tak docela netýká, protože nezávislých zdrojů, z nichž lze čerpat údaje o nehodovosti, máme opravdu dostatek a není důvod je zpochybňovat. A to tím spíš, když na jejich správnosti závisí lidské životy.

Celkový počet usmrcených osob, které se staly obětí silničního provozu v letech 1980 až 2015, se pohybuje od 583 lidí (rok 2013) až po 1 637 (1994). Rok 2015 se nesl ve znamení 660 mrtvých, v roce 2016 to bylo ještě o 104 méně. Historicky nejméně životů vyhaslo na českých silnicích v roce 2017, bylo to „jen“ 502 lidí.

I přesto, že vám zpráva o vysoké úmrtnosti na našich silnicích může zkazit celý den, informovanost o rizicích, s nimiž se během jízdy můžete setkat, rozhodně není na škodu. Přímo naopak. Silnici, po níž jezdíte denně do práce po více než pět let, asi znáte jako své boty a můžete na ni vyrazit hned a třeba poslepu. (Ne, že bychom to doporučovali). Víte přesně, kde na vás čeká zrádná zatáčka či nadržený šestnácterák v říji, který se právě – jako na potvoru – chystá zkřížit vám cestu a rozběhnout se za pasoucí se laní. A také znáte místa, kde si sami pro sebe říkáte hezky česky Vošajstlich, tady na tom mostě je potřeba sundat nohu z plynu, protože to tu v zimě pěkně namrzá.

Kdo a proč zpracovává údaje o rizikovosti českých silnic?

Je možné, že zrovna po úseku, jenž byl označený jako „vražedný” nebo nese děsivou přezdívku „silnice smrti“, jezdíte denně do práce. To není samozřejmě strašení, po němž byste měli okamžitě začít přemýšlet nad tím, kdy dáte výpověď. Tato informace vás má motivovat k ještě větší obezřetnosti i ohleduplnější jízdě. A právě to je důvod, proč se podobné statistiky vytvářejí. Mají poukázat na nejnebezpečnější úseky, zařídit zlepšení jejich přehlednosti a v důsledku vést k nižší nehodovosti. Jsou zde tudíž nejen pro řidiče samotné, nýbrž i pro organizační složky státu, které mají dané úseky na starost, tudíž mají tu kouzelnou moc s nepřehlednou situací něco udělat. Mohou to být např. správci komunikací, Silniční správní úřad, Ředitelství silnic a dálnic, Policie ČR, Ministerstvo dopravy či Státní fond dopravní infrastruktury.

Statistiky o rizikovosti silnic zpracovávají nejrůznější agentury a společnosti. Nejznámější statistiku už od roku 2007 vede autoklub ÚAMK ve spolupráci se společností AF-CITIPLAN. ÚAMK je členem evropského programu EuroRAP, který od roku 2003 hodnotí bezpečnost evropských silnic. Vytváří pravidelné statistiky, které mají za úkol zlepšit bezpečnost na těchto silnicích.

Rovněž ÚAMK vytváří takzvanou mapu rizikových silnic pro Českou republiku. Je to mapa, která je aktualizována každé tři roky. Nejčerstvější údaje jsou z let 2014-2016, kdy se na nejvyšší příčky rizikových silnic umístily mimo jiné i níže uvedené úseky.

Kamaráde, uber!

Ne, to není odpověď na otázku podroušeného přítele, který se ptá, jakou taxislužbu pro odvoz domů si má zvolit. To je doporučení, které by mohlo zaznít na základě statistik ÚAMK řidičům a řidičkám pro jízdu na následujících úsecích:

– úsek I/67 ve směru z Karviné na Český Těšín, který má 15 kilometrů,

– přes 20 kilometrů dlouhý úsek silnice I/11. Vede z hranic Královehradeckého kraje až po úsek II/311.

– necelých 9 kilometrů dlouhý úsek silnice I/17 z úseku I/38 na trase Čáslav – Podhořany – úsek Kožušice – Staré Město na trase I/50, který měří necelých 20 kilometrů a vede od hranice Jihomoravského kraje přes Chřiby až po úsek I/55H.

– jednou z nejnebezpečnějších silnic je rovněž zhruba třicetikilometrový úsek I/11, který vede mezi Žamberkem, Jablonným nad Orlicí a Červenou Vodou.

Pokud se podíváme na další údaje, zjistíme, že:

– nejnebezpečnější silnicí Jihomoravského kraje je hlavní tah z Jihlavy na Znojmo (I/38)

– vysoce rizikový úsek představuje spojnice měst Velká Bíteš – Žďár nad Sázavou na silnici I/37

– byste měli dbát zvýšené opatrnosti také na silnici I/16 (Mělnické Vtelno – Mladá Boleslav-Bezděčín), na úseku dlouhém přibližně 17 km

– na úseku dlouhém 34 km, který leží na silnici I/14 na trase Trutnov – Náchod, byste měli sundat nohu z plynu

– další nebezpečný úsek se nachází v Kraji Vysočina mezi Telčí a křižovatkou se silnicí I/38 u Markvartic

– je třeba být opatrný, pokud právě při své cestě využíváte důležitý dopravní tah, kterým je silnice I/46. Spojuje Moravský Beroun (okres Olomouc) s Hořejšími Kunčicemi (okres Opava) a měří asi 21 km.

K rizikovým komunikacím u nás samozřejmě patří mnohem více úseků. Dobrou zprávou ale je, že ve srovnání s předchozím měřením se situace částečně zlepšila. Zatímco mezi léty 2011-2013 patřilo k rizikovým až 7 % českých silnic, mezi léty 2014-2016 už to byla jen 4 %.

Malé ohlédnutí k sousedům

Ani ve srovnání se zahraničím na tom naše české silnice nejsou nejlépe. Nehodovost je opravdu vysoká. Co se bezpečnosti týče, pohybovala se v průběhu let Česká republika i na spodních příčkách bezpečnosti. V roce 2012 podle agentury IRTAD už na tom hůře byla jen Jižní Korea. Studie z roku 2015, která srovnávala 31 evropských zemí a do výzkumu zahrnula i data z Izraele, prokázala, že nejbezpečnější silnice vyjádřeno počtem úmrtí na 1 000 000 obyvatel má Norsko. Následuje jej Malta, Švédsko a čtvrté místo na tomto žebříčku obsadila Velké Británie.

Česká republika umístila na nelichotivém 25. místě. Vyšší nehodovost měly např. balkánské země Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko a Řecko. Takže určitě máme co dohánět.