Jedna z největších automobilek světa a současně jeden z tahounů evropské ekonomiky má vážné problémy. A na obzoru není ani snadné, ani bezbolestné řešení.
Volkswagen. Ikona německého automotivu, legenda německého hospodářství. Ve smyslu jeho rozvoje a prosperity, nutno dodat. Což, když se tak nad tím zamyslím, možná budou moji kolegové (a zřejmě nejen oni) zanedlouho psát také. Volkswagen = legenda německého hospodářství. Jenže tentokrát tam ještě doplní „a jeho úpadku“. Kdyby to nevypadalo tak tragicky, tak by se tomu člověk snad i zasmál. Jako nepovedenému vtipu. Jenže na tom je víc pravdy, než si možná mnozí z vás připouští. Pojďme se na to podívat společně.
VW znamená pro Evropu víc, než si v Bruselu vůbec připouštějí
Rodinné stříbro evropského průmyslu je totiž ve vážných problémech. Co na tom, že – jak mi tuhle v jednom rozhovoru potvrdil můj dlouholetý kamarád z Německa, jenž sice pracuje pro Porsche, ale má ke koncernu a interním informacím pochopitelně velmi blízko – „si za to Volkswagen může z velké části sám“. Ano, já bych s ním souhlasil. Nabízí se však okamžitá odpověď: „A záleží teď na tom, kdo za to může? V téhle situaci?“
A i můj kamarád Sven, jenž jinak nenechá na „elektrošílenství VW“ (pro zájemce: v originálu to je „Scheiße Elektrogerät“) nit suchou, vystřelí odpověď okamžitě: „Nezáleží.“ Shodnu se s ním, jako ostatně téměř ve všem. Teď je asi jedno, kdo za co může. Důležité je, že tahle situace vůbec nastala. Nikdo jsme si to ještě před nějakými pěti lety nedovedli představit, ale zkrátka nastala. Továrny na zavření, desítky tisíc lidí s vidinou nucené návštěvy Úřadu práce.
Když nejvyšší šéf firmy mluví o bankrotu, není to opravdu „reklamní tah“
Koncern má totiž problém. Velký problém. A co hůř, vůbec to nevypadá, že by se lesk tomuto rodinnému stříbru dal navrátit rychlým přeleštěním. Šéf skupiny Volkswagen Oliver Blume to nedávno řekl dost natvrdo – firma je „Sanierungsfall“. Což je překladu něco jako „zralý na sanaci“ nebo ještě lépe „pomalu na odpis“. Ano, v němčině to zní ještě víc depresivně než v češtině, ale podstata je jasná: VW má hluboké trable a musí se restrukturalizovat, jinak to nedopadne dobře. A věřte, že když tohle říká šéf jedné z největších automobilek světa, není to proto, že by si chtěl udělat reklamu.
Co se vlastně v Evropě (a u VW) pokazilo?
Víc věcí na více frontách. Vypíchnul bych tři: Poprvé Čína. Volkswagen tam dřív prodával auta jako na běžícím pásu – zkrátka to byla továrna na auta a na peníze. Jenže teď tamní trh převzali místní výrobci, kteří nabízejí levnější, a hlavně i technologicky zajímavější auta. A když už ani Audi, kdysi modla čínské střední třídy, není schopno přitáhnout davy, víte, že je něco špatně. Komunistická strana Číny navíc nabádá občany, aby kupovali čínské produkty. A vláda podporuje automobilky, přímo i nepřímo. To je ovšem pro jejich konkurenci vpravdě smrtící koktejl.
K tomu přidejte Evropu, kde se EK tak trochu (tak trochu dost, si myslím já) zbláznila a páchá rituální sebevraždu v přímém přenosu, když nutí automobilky do předem prohraného boje v zájmu jakýchsi vyšších ideálů ekologie. Jako by jí nedocházelo, že pokud ti evropští padnou a přijdou sem ti z Číny, bude to s ekologií Evropy vypadat 10x hůře. Opravdu si naivkové v Bruselu myslí, že dokáží okamžitě převychovat desítky let na něco naučené Číňany?
Jestli v Bruselu stále nevidí realitu, měli by na svých dobře placených postech okamžitě skončit
Pokud ano a pokud v kancelářích v Bruselu všichni hromadně „frčí“ na nějakém skvělém modelu, co se omamných látek týče, s dovolením bych si na vyzkoušení vzal taky kousek. Rád zaplatím. Pošlete číslo účtu/IBAN. Dlouho jsem se totiž do stavu sníženého vědomí a totální ztráty reality nedostal. A tohle musí být opravdu výživný „matroš“, pokud tedy dokáže takto „vygumovat realitu”. A přimět celou evropskou garnituru, aby se pustila do takto nesmyslného kroku.
A navíc: Téměř 6 000 nových (!!!) a patřičně drahých aut stojí na obrovském pozemku na severu Essenu. Nyní „parkovišti pro VW/Audi/Škoda“. Oblast poblíž městského přístavu je skladištěm automobilů a je kapacitně zcela na hranici kolapsu. Zkrátka už ta auta není kam dávat. „Nikdy předtím jsem tu nic podobného nezažil, a to už tu pracuji přes deset let,“ říká zaměstnanec v rozhovoru pro německý Bild. „Auta jen přijíždí, ale žádná neodjíždí,“ protože všechny plochy výrobců automobilů jsou již také zcela zaplněné. Svědčí o tom i fakt, že i po víkendu jsou dodávky v areálu stále plně naložené a v pondělí ráno nevyjely na přistavení.
Krize Volkswagenu a evropského autoprůmyslu je už vidět i z vesmíru
Téměř všechna parkovací místa – včetně mnoha stání pro elektromobily – jsou plná. I na mnoha velkých kamionech na přepravu aut za vstupní branou je nyní každé parkovací místo obsazeno. Což mimochodem znamená, že s cenou nového auta v průměru 50 000 EUR se zde koncentruje obrovský majetek. Zaměstnanec areálu odhaduje hodnotu aut minimálně na 300 milionů eur (zhruba 7,5 miliardy korun). To jsou šílená čísla. Ještě šílenější ale je, že tato čísla měla dávno být v účetnictví „Má dáti – dal” v jeho druhé části, v kolonce „dal“.
Celý areál je tak rozlehlý, že pro moderní družice je bez problémů patrný i z vesmíru. A možná by byl patrný nejen pro družice. Zaměstnanec areálu pak dokáže příčinu krize popsat v několika větách. A má myslím naprostou pravdu. Možná by si jej mohli v Bruselu poslechnout:
„Zaprvé jsou příliš drahé, zadruhé je stále jasnější, že tato strategie pro elektromobily nefunguje tak, jak bylo slibováno,“ říká zaměstnanec areálu. Pro něj je příčina problému jasná: „Chybí dobíjecí infrastruktura a dojezd. Teď máme všichni problém.“
EK zkrátka tlačí elektromobily, jak to jenom jde, VW přitom sám přiznává, že na elektrických autech ještě neumí vydělávat. Překvapivě, neb jejich ceny připomínají spíše ceník luxusních bytů než rodinných hatchbacků. Ale co už. A aby toho nebylo málo, je tu i vlastní dědictví koncernu. Kdysi neotřesitelný obchodní model „prodáme spoustu aut a pak všem rozdáme velké bonusy“ se stal balvanem na noze. Dnes zisky nejsou, ale náklady na zaměstnance zůstávají. Zavřít továrny a propustit lidi? Možná opravdu nic jiného zbývá. Musíme se vrátit na začátek a začít od nuly, skromněji.
Rodinné stříbro, nebo staré železo?
Pro Evropu není automobilová výroba jen obyčejný byznys. Je to něco, co Evropu poměrně hodně definuje. Z každého druhého města vyrážejí zaměstnanci do továren na auta / díly do aut, státní rozpočty si mnou ruce nad daněmi a naše cesty jsou plné vozů, které dělají čest místnímu inženýrství. Když se tohle všechno začne bortit, hrozí, že nezůstanou jen šrámy na automobilkách, ale i na celé ekonomice. A to nejen německé, ale i evropské. Tu českou z toho pochopitelně nevyjímaje. Právě naopak.