Koncern Stellantis vážně uvažuje o výfuku u elektromobilů. To, co může na první pohled znít absurdně, má celkem reálný, technický základ – hlavním cílem je nicméně zvýšení bezpečnosti.
Jedním z hlavních rozlišovacích prvků všech stávajících elektromobilů bylo to, že jim vzadu chyběl – výfuk. Pochopitelně, elektromotory neprodukují žádné výfukové plyny, není tedy důvod, aby výfukové trubky, tlumiče, katalyzátory a další součásti výfukového systému na voze vůbec byly. Přesto se jeden z největších zastánců elektromobility, koncern Stellantis, rozhodl podat patent právě na výfuk u elektrovozů. Pojďme se nyní podívat společně, o čem to celé vlastně je.
Stellantis jako tak trochu „tajemný” koncern
Koncern Stellantis je navíc pro mnoho motoristů, zvyklých na jednotlivé značky fungující dlouhá desetiletí pořád čímsi novým a neprobádaným. Na rozdíl od koncernu Volkswagen, kdy se (soudím velmi chytře) ponechala „hlavní značka” současně jako značka koncernu a vše je tedy všem jasné „na první dobrou”, u Stellantisu leckdo tápe. Patří do koncernu, nebo nepatří? Jako člověk z oboru samozřejmě vyjmenuji všechny značky Stellantisu, i když mne vzbudíte ve dvě ráno, přesto nabídnu jednu pomůcku:
Značky koncernu Stellantis
Vezměte „pozůstalé” značky v Evropě, které nepatří ani pod VW, ani pod Mercedes-Benz, ani pod BMW. Z německých je to tedy Opel, z Francie vše kromě Renaultu, z italských všechny hlavní od Alfy Romeo, přes Fiat, Abarth, Maserati až po Lancii, za oceánem pak všechny mimo General Motors. Tedy Chrysler, Jeep, RAM nebo třeba Dodge. Výsledkem je koncern, který rozhodně nechce zůstat někde v pozadí, ostatně často stoletá historie mnohých značek jej k tomu přímo zavazuje.
Proč ten úvod do „členství v Stellantisu”? Neb právě Stellantis nejednou deklaroval, že budoucnost všech značek bude pouze elektrická. Jde tedy o jednoho ze světových průkopníků elektromobility. Jakkoli se v posledních měsících ukazuje, že to možná tak úplně nedopadne (a neústupnost dnes již bývalého šéfa Stellantisu Carlose Tavarese jej nakonec stála místo), přesto je „elektrická linka” v koncernu stále velmi poznat. A právě Stellantis podal onen „výfukový patent”.
„Výfuk z baterie” jako bezpečnostní pojistka pro všechny případy
Jeho princip je v podstatě jednoduchý: Když se baterie elektromobilu přehřejí, mohou začít produkovat plyny obsahující mj. vodík a uhlovodíky, jako je metan, etan, etylen, acetylén, propan a butan. Nic, co byste chtěli zažít v jakémkoli voze „naživo”. Tyto hořlavé látky se dosud hromadily v pláštích baterií a mohou se při vysokých teplotách vznítit. Právě tomu chce Stellantis zabránit výfukovým systémem pro elektromobily. Pokud jsou plyny z akumulátoru cíleně odváděny, nemohou se vznítit. Jak prosté, milý Watsone.
A navíc: pokud je například v případě nehody poškození tak velké, že se baterie vznítí, měl by systém pomoci snížit další škody způsobené hořící baterií. To nezní úplně špatně, popravdě řečeno. Řešení by bylo možné i pomocí jednoduchého přetlakového ventilu, nicméně plyny by se i tak mohly vznítit přímo na vozidle. Stellantis proto zvažuje složitější výfukový systém, který bude plyny chemicky přeměňovat:
„Ve výfukovém systému baterie procházejí plyny mnoha zónami úpravy, ve kterých je proud plynu chemicky upravován, aby se eliminoval nebo alespoň snížil podíl kritických chemických složek” (citace z podaného patentu koncernu Stellantis)
Na první, na druhý i na třetí pohled to vypadá velmi zajímavě. Jak vidno, ani elektromobily se nakonec možná neobjednou bez výfuku, ale zvýšená bezpečnost a snížení rizika fatálních požárů (začasto navíc velmi špatně hasitelných) za to rozhodně stojí. Dávám Stellantisu palec nahoru. Ostatně, jak to vidíte vy?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 13681
PŘEČTENÍ: 14749
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 12784
