Potahové materiály sedadel jsou často opomíjenou záležitostí při výběru jak nového, tak i ojetého vozu. Výhody a nevýhody nejčastějších materiálů čalounění.
Přemýšleli jste někdy, jaké čalounění byste si zvolili, když si půjdete koupit znovu automobil? V dnešní době je na výběr vcelku mnoho způsobů čalounění. Některé automobilky nabízejí i potahové materiály, které pochází z recyklovaných zdrojů. Je těžké určit, který potah je nejlepší. Zarytí odpůrci koženého čalounění rádi přehlížejí klady tohoto druhu . Na oplátku vám vybarvují, jak látkový potah je ten jediný nejlepší. Pojďme si projít materiály, které jsou nám dostupné při výběru auta.
Látkové čalounění
Jednoznačně nejlevnější verze čalounění v našich končinách. Kromě klasické látky, najdeme i látky omyvatelné, z recyklovatelných materiálů apod. Jsou to však spíše okrajové záležitosti. Nicméně je možné řadu potahů dokoupit jako autopotah na stávající čalounění. V čem je tedy klasická látka tak výhodná? Je zdaleka nejlevnější a nejlépe se s ní pracuje. Jako potahový materiál je pro řadu modelů základní možností. Naopak nevýhody látkových potahů jsou přímo s úměrností užívání.
Nejde však jen o skvrny, které zanechají nápoje a potraviny. Na látce se dobře usazuje i špína například z oděvů. Pokud tedy máte na sobě montérky ze stavby, látka to do sebe „obtiskne“. Dalším problémem jsou v případě tekutin absorpce dále do sedadla. To co na látkové čalounění vylijete, se vsákne do sedáku nebo opěradla. Následný proces schnutí je dlouhý a po letech provozu může zapáchat. Je sice řada čističů na čalounění, ale jediným způsobem jak dostanete skutečně vše ze sedadel je jejich rozčalounění, vyčištění molitanů a vyprání potahů.
Materiál Alcantara
Tento materiál se vyskytuje u dražších aut. Používá se jak na čalounění sedadel, tak na čalounění stropu, sloupků, volantů atd. Jde vlastně o vláknový kompozit, který má na sebe vzájemně křížená vlákna. Těch je alespoň 200 000 na 1 cm2. Oproti látce se vyznačuje nemačkavostí a odolnosti proti opotřebení. Povrchem připomíná semišovou kůži nebo velur.
Problém u Alcantar je ten, že se po čase používání a otírání „zežmolkovatí“. To není hezké jak vzhledově, tak na dotek. Další problémem je cena. Je výrazně dražší než látka a hůře se s ní pracuje, protože je jako materiál tlustší. Lépe se na ni však sedí, těla pasažérů po Alcantaře „nejezdí“ jako po látce, ale lépe drží tělo. V neposlední řadě pohledově lépe a luxusněji vypadá.
Kožené čalounění
Velmi oblíbená a kolikrát velmi drahá příplatková položka u nových vozů. Kromě rozdělení na pravou a umělou kůži nebo jejich kombinaci se v prospektech automobilek ani moc informací více nedočtete. Někde vám připíšou „čalounění kůží Nappa“ nebo „čalounění nejjemnější kůží Nappa“ apod. To je ovšem jen jeden z druhů čalounické usně. Co nabízí tedy kožené potahy oproti výše zmíněným? Prvně je to pohledová záležitost, kdy auto s koženými sedadly vypadá a pocitově prostě působí lépe. Další výhodou je jejich udržitelnost.
Pokud se vám na kožených potazích stane podobná nehoda jako je popsaná u látkového čalounění, tak stačí vzít hadřík nebo ubrousek a prostě jej setřít. Skvrny nezanechává, alespoň pokud nejde o nějakou agresivní tekutinu typu burčák. Většina lidí si stěžuje, že v zimě kožené potahy studí a v létě se na nich potí. Popravdě tento proces se děje i na látkových potazích. Na kožených sedadlech sedí velmi příjemně, už nejen z toho pohledu, jak vypadají, ale i pro svoje pohodlí ve smyslu konstrukce sedačky jako takové.
Nevýhodou může být jednak zmíněná vyšší cena, opravu poničené sedačky taky neuděláte doma v garáži a u levnějších usní může dojít postupem času k jejich prošoupání na nejvíce exponovaných místech. Další nevýhodou může být neznalost majitelů, jak se starat a pečovat o kožené potahy. Mylná domněnka, že kůže musí být mastná, je nesmysl. Pokud si jdete pro nové auto s koženými potahy, nepředávají vám ho s mastnými sedadly. Kožené potahy musí být suché, matné a hladké na dotek. U černé kůže je pak vlivem stáří nejviditelnější opotřebení.
Čalounění z vlny
Pokud občas zabrousíte do vod inzerátů a hledáte luxusnější vozy, narazíte kolikrát na vozy, které mají vlnu. Na silnicích je pak možné vidět, že některé vozy mají ovčí vlnu na původních potazích apod. Tento materiál se skutečně používá a neslouží jen jako dekorace před rodinným krbem. Vlna je ale zdaleka ten nejdražší potahový materiál, jaký je možné pořídit. Výrazně se za ni připlácí a v autech za 1 milion ji vážně nehledejte v nabídce.
Vlna má pro svůj přirozený původ jisté specifické vlastnosti co se údržby týká. V autodoplňcích určitě nehledejte čistící produkty na ovčí vlnu. Vlna se nemačká, je prodyšná a hřeje i dokáže absolvovat vlhkost, kterou následně odpaří. Je ale zdaleka taky nejdražší a čalounění sedadel vlnou vás může stát klidně i novou Fabii. Posezení je ale zdaleka to nejjemnější, jaké může mít. Zůstává pak otázkou, zdali si takové sezení dokážeme užít nebo cestu „vytrpíme“ ve strachu, abychom nepošpinili nebo nezničili drahou ovčí vlnu.
Čalounění z veluru
Zapomněli jsme na jeden potahový materiál, který se vyskytoval v 90. letech. Tím materiálem je velur. Obvykle jej měly francouzské vozy vyšší střední třídy. Velur vypadá pohledově podobně jako Alcantara, ale jeho vlastnosti jsou jiné. Má přirozenou hydrofobnost, díky které se z ní lépe dostávají různé tekutiny. Je také „teplý“, takže v zimě tolik nestudí a v létě se tolik nezahřeje.
Velur má také dobrou otěruschopnost, prý dokonce lepší než Alcantara, ale je také dražší na výrobu. Bohužel z příplatkové výbavy se vytratil před více jak 20 lety. Dokázal dobře držet tělo, protože po velurovém potahu jste neklouzali ani v šusťákové soupravě.
Jaký materiál čalounění je váš nejoblíbenější?
Zdroj: Autorský komentář Filipa Střechovského, Motor1
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 15210
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 13807
