Neutuchající snahy Evropské unie, potažmo Evropské komise o snížení ekologické zátěže v evropských zemích vnímáme jako řidiči doslova na každém kroku, od neustále se utahujících „šroubů“ v rámci nových norem EURO (aktuálně EURO7) přes čím dál více „bio“ paliva až po na konto emisí značně seškrcené parametry motorů. Nicméně jak se říká v jednom mém oblíbeném filmu „Dent, to je jen začátek“. A platí to bezezbytku i tady. Možná už si totiž neopravíte, obrazně řečeno, „ani tříkolku“. Pojďme se na to podívat společně.

Ekologie jako alfa a omega celé Evropské komise

Jedním dechem musím dodat, že mi přitom na ekologii a dalším vývoji této planety bytostně záleží, snažím se dnes a denně kolem sebe minimalizovat odpad, důsledně třídím a zálohování PET lahví a plechovek považuji za jeden z nejlepších vynálezů. A věřím, že se brzy prosadí i u nás. Nicméně nad nápadem Evropské komise, popsaným poměrně vzletně „End of Life Vehicle – ELV (ukončená životnost vozidel)“, mi malinko zůstává rozum stát. Hned z několika důvodů.

Emise padlé na hlavu. Automobilky vyměnily spolehlivost za ekologii. Dnešní motory při každé jízdě trpí a zkracují si životnost

Přičemž když se podíváte na některé z cílů, které si EK definovala jako podmínky pro zavedení „End of Life Vehicle – ELV (ukončené životnosti vozidel), budete myslím s mnohými souhlasit. A to i přes poněkud politicky formulovanou preambuli celého projektu, již najdete v níže přiloženém infoboxu. Určitě bych podepsal všemi dvaceti onu formulaci „zákaz vývozu vozidel, která nejsou způsobilá k provozu na pozemních komunikacích“. To by bylo opravdu skvělé. Vraky z Německa si nechte v Německu (a jinde).

Stačí zásadnější opravy nebo zásah do nosné struktury karoserie

Co je však horší, je skutečnost, že pokud podle tohoto nařízení vaše starší vozidlo spadne do kategorie „ELV“, neb mělo někdy například rozsáhlá poškození, respektive se na něm dělaly zásadnější opravy, tak je s ním v zásadě konec. Alespoň pro běžný provoz. A nemusí to být nic zcela fatálního. Postačí, když se někdy na vozidle řezalo do nosných částí karoserie nebo svářelo. Nemluvě o tom, když vozidlo prodělalo požár či bylo zaplaveno vodou či vykazuje jiné nevratné technické závady (s požárem a vodou nicméně nelze než souhlasit).

iZdroj fotografie: Tiia Monto / Creative Commons / CC-BY-SA

5 nejspolehlivějších ojetin českých bazarů: Vyžadují nulový servis a vydrží století. Lepší auta už nepřijdou

Evropská komise si přitom od tohoto nařízení slibuje, že do roku 2035 dojde:

• ke snížení emisí o 12,8 milionů tun (v hodnotě 2,9 miliardy EUR);
• vznikne 5,4 milionu tun materiálů recyklovaných ve vyšší kvalitě nebo znovu použitých včetně plastů, oceli, hliníku, mědi a kritických surovin;
• v EU vznikne 22 000 nových pracovních míst včetně 14 000 pracovních míst pro malé a střední podniky, což přispívá k silnějšímu a modernizovanému průmyslu demontáže a recyklace;
• v EU zůstane a bude zpracováno dalších 3,8 milionu ELV včetně motocyklů, nákladních automobilů, autobusů a vozidel, které mohly být dříve nezákonně vyvezeny nebo demontovány.

Zásadní je věková hranice, od kdy je „staré auto“ opravdu staré

Což nezní špatně. Otázkou je, kde bude ona hranice pro stáří, od kterého bude při daném poškození vaše vozidlo „mimo“. To momentálně ale neví ani Evropská komise. S ohledem na nepříliš povedený přechod na bezemisní vozidla je ale docela možné, že se znovu „přitáhnou šrouby“. A když to holt, holenkové, nejde dobrovolně, půjde to příkazem. Ostatně, jak to vidíte vy? Souhlasíte s tím, aby zásadní servisní zásah znamenal „stopku“? A jak starých aut by se to dle vás mělo týkat?