Žebříček zemí, kde automobilky prodávají auta nejlevněji. Zde na koupi vozu razantně ušetříte

Zatímco někdo si rád připlatí za pověstnou kvalitu značky nebo za prémiovou výbavu, jiní preferují nízkou cenu. Možná kvůli finanční situaci, a možná také z důvodu, že pro určité účely zkrátka není dražší vůz potřeba. O ceně přitom rozhoduje mnoho faktorů jako je výrobce, model, výbava, motorizace, technologie apod. A v některých zemích to je také samotný automobilový trh a zákony, které dělají vozy levnějšími.

Nejlevnější jsou obvykle domácí automobilky

I když se v mnoha zemích jedná spíše o tradici, že zákazníci kupují domácí automobily, jinde to je díky možnostem trhu. Ne všichni zákazníci trvají na tom nejlepším a spokojí se klidně s nižší kvalitou ovšem existují i země, kde například nejsou tak vysoká dovozní cla.

Vůbec nejlépe je na tom Indie, která ovšem vede pouze díky „vozítku“ domácí automobilky Tata Motors. Jde o automobil za zhruba 2 500 $, což vychází na cca 100 000 Kč. Vzhledem ke stále existujícím kastám se však nesetkal s úspěchem ani v zemi, kde existuje velká propast mezi bohatými a chudými. Právě automobil je totiž známkou společenského postavení a nikdo nechce jezdit v tom nejlevnějším, co existuje.

Mnohem lepší je situace v sousedním Německu, kde lze pořídit za vcelku slušnou cenu auta domácích automobilek Volkswagen, Audi, BMW apod. Oproti ČR se někdy jedná o rozdíl i desítek tisíc korun, což není zrovna zanedbatelná částka. Vůbec nejoblíbenější jsou přitom hybridní kompaktní vozy třídy A, Němci obecně moc neholdují velkým „korábům“.

Se slušnými cenami se setkávají také obyvatelé Japonska, kde zaujímá dominantní postavení domácí Toyota. Nejlépe se přitom daří prodejům malých a ekonomických aut, která šetří nejenom místo ve městech, ale také finance díky nižší spotřebě. V Jižní Koree jsou nízká dovozní cla i dopravní daň, což snižuje domácích (Hyundai, KIA) i dovozových automobilů.

A na závěr ještě jedna evropská země, a sice Francie, která automobilovému průmyslu přeje. Jelikož se jedná o člena EU – stejně jako Německo – není nutné platit dovozní cla, ale pouze daně a ty jsou rovněž nastaveny vcelku příznivě. Vcelku nízké ceny jsou pak v Polsku, kde zákazníci zkrátka preferují nejnižší ceny, v Itálii kvůli nízké poptávce, a stále častěji rovněž v USA, kde je velká konkurence.