Dostat se do prekérní situace na železničním přejezdu není nic těžkého, pokud ignorujete všechny dopravní předpisy. Přesto by ostatní měli pomoci, místo natáčení videa.
Dnešní video ze série videí z palubních kamer se od běžných frajerů, co si jdou s někým vyřídit účty, malinko liší. Jednak tím, že tady žádný frajer není, přesto jde násobně více o život, jednak absencí jakékoli agresivity – a notnou dávkou štěstí na závěr. Ale také absencí jakékoli snahy někomu v extrémní tísni pomoci, zkrátka „vylítnout“ z auta a něco udělat. Místo toho si vezmu mobil a natáčím. Ano, tohle video je z mobilu. O to ale poučnější. Nenechte se prosit, tohle vás zaujme.
Trestuhodná nedbalost se nemusí trestat tím nejhorším možným způsobem
Podle popisku k videu na našem spřáteleném serveru se řidička Mazdy dostala do této nezáviděníhodné situace poměrně „tradičním“ způsobem. Zkrátka vjížděla na přejezd zcela na poslední chvíli, když závory šly již dolů, nebo byly těsně před spuštěním. A jako mnoho z řidičů v této situaci se zkrátka domnívala, že to stihne. Kombinace nerozvážnosti, neopatrnosti, trestuhodného opovrhování předpisy. Jenže. Jakkoli píšu „trestuhodného“, tak nikdo nechce nikoho trestat srážkou s vlakem.
A i když video má zajímavou pointu, kdo jste se již na něj dodíval do konce, a dokonce to možná všichni kolem věděli (a proto nic neudělali), přesto mi přístup „kameramana“, který nám tyto obrázky přinesl ze svého mobilního telefonu, připadá jako minimálně cynický. Pokud ne podobně trestuhodně lhostejný. Neexistuje náhodou paragraf o povinnosti poskytnout první pomoc účastníkovi nehody, pokud jsem svědkem této nehody? Myslím, že existuje.
Povinnost pomoci při nehodě? Nebo povinnost pomoci odvrátit nehodu?
A pokud teď někdo namítnete, že tady se nehoda vlastně ještě nestala, pak bych se možná ještě jednou zamyslel. Budu čekat na to, až ten vlak tu Mazdu i s posádkou „rozstřelí“? Přijde mi, že adekvátní reakce by tady měla být taková, že zkrátka vyběhnu k řidičce v onom autě, a buďto jí zvednu závoru za ní, aby mohla vycouvat, nebo – pokud mi to časové možnosti a výhled na trati dovolí – zkusím zvednout závoru před ní.
Případně, pokud bude všechno špatně a řidička za volantem „zamrzne“ (častá reakce na šok a úlek z možné katastrofy), tak ji zkrátka z toho auta násilím vytáhnu, její případné spolujezdce/děti také a budu doufat, že „ten nahoře“ se momentálně dívá a těch pár desítek vteřin, co na tuhle operaci budu potřebovat, mi dá. A posádce auta jakbysmet. Čert vem celé auto, pokud vlak bude aspoň trochu těžší váha, tak jej zkrátka posune o 100 metrů a ani u toho nevykolejí.
Možná tady někdo věděl, že to o centimetry vyjde
Nestalo by se v podstatě tedy vůbec nic, plechy jsou jenom plechy. Pokud by ale řidička reagovala a poslouchala pokyny, tak je opravdu nejsnadnější závoru za ní přizvednout. A ona vycouvá. Vysvětlovat v tu chvíli, že všechny závory jsou konstruované tak, že jdou velmi snadno prorazit i osobním autem, nemá smysl, ztráta cenných sekund. Vím to já, víte to pravděpodobně vy, ale evidentně to nevědí úplně všichni. Anebo řidička v Mazdě měla opravdu, ale opravdu pro strach uděláno, a z nějakého důvodu věděla, že se „vejde“.
Sice těsně, ale vejde. A opravdu se vešla. Nevím, kolik centimetrů tam zůstalo, ale osobně by se ve mně krve nedořezal. A především: sedět v tom autě za ní, hodím telefon na sedačku a letím jí tu závoru zvednout. Jak to vidíte vy? Udělali byste to samé, nebo byste natáčeli „o sto šest“? Dejte mi vědět do diskuse pod článkem, děkuji moc!
Co byste udělali vy na místě „kameramana“ s telefonem?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8198
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 11060
