Zimní období bývá pro většinu řidičů tou horší polovinou roku, špatnou sjízdností počínaje a ranním škrabáním konče. A když se k tomu mění čas, je to celé ještě horší.
Patřím do skupiny lidí, která střídání letního a zimního času popravdě nemiluje, i když se u mě neprojevuje nijak zásadními fyziologickými problémy. Jen mi to zkrátka přijde celé malinko nesmyslné. Zejména pokud tento „vynález zkázy” pochází z dob, kdy se řešila těžba uhlí. A na ní navazující zimní a letní rozdíly v dodávkách energie. Krom otravného zkrácení spánku má však změna času dopady i na řidiče, a to nemalé. Pojďme se na ně podívat společně.
Změny času a soulad s našimi biologickými hodinami
Letos změna letního na zimní čas připadla na svátečního 28. října, kdy si hodinky posuneme ráno o hodinu déle. Což má oproti letnímu času tu výhodu, že se nevytváří spánkový dluh a můžete dokonce získat hodinu odpočinku v noci a za tmy, kdy došlo ke změně času. Což je pro tělo mnohem klidnější, nežli pokud se tomu stane přes den. Z prostého důvodu: náš biologický cyklus je každý den mírně opožděn. Cirkadiánní cyklus totiž trvá o něco déle než 24 hodin, čili máme přirozenější tendenci jít spát o něco později.
Proto je celkový dopad změny času nyní méně výrazný, jednoduše proto, že přechod na zimní čas jde ruku v ruce s našimi biologickými hodinami. Ve skutečnosti se biologické hodiny po přechodu budou nadále pohybovat vpřed se svým obvyklým rytmem, i když budou o hodinu napřed oproti novému času (který bude posunut zpět). To ale nic nemění na situaci, že pro mnoho fotosensibilních lidí, kteří ke svému životu potřebují nutně spíše přebytek světla a ideálně toho slunečního, nejsou zimní měsíce zrovna příliš oblíbené.
Jízdy za tmy (a za deště) nejsou nic, po čem by někdo toužil
Řadím se mimochodem právě k této skupině, miluji léto a přebytek světla, který v zimě musím dohánět různými lampami rozsvícenými při práci. Brzká tma odpoledne či k večeru a vstávání do tmy je totiž opravdu něco, co nemusím. A podobně se to projevuje za volantem. Jak se člověk naučí jezdit v létě téměř vždy za světla, tak mu přechod do „nočního režimu” působí pochopitelně nemalé problémy. Když tedy pominu jen ten fakt, že pro osoby s nepříliš dobrým zrakem se občas jízdy v šeru či v noci stávají malým hororem.
Je to přitom jen pár hodin, kdy jsem se vracel s mojí kamarádkou Klárou z testu nového MG3, který vám na těchto stránkách přineseme již velmi brzy. Jeli jsme poměrně pozdě večer a za deště, já jsem ještě něco dopisoval na tabletu, když v tom Klára zastavila u krajnice, že si musí přehodit čočky za brýle a že velmi špatně vidí. Nabídl jsem se, že zbytek odřídím za ní. ”Ne, to je v pohodě, já to dojedu. Jen prostě v noci a speciálně v dešti vidím o něco hůř a musím se víc soustředit”.
Nebyl jsem si v tu chvíli jistý, jestli mne ta odpověď uspokojila, ale nechal jsme to tedy na Kláře. Důvěřujíce přitom jejímu ženskému instinktu. A tomu, že kdyby bylo opravdu nejhůře, tak mi volant dobrovolně přenechá. V tom jsou ženy obecně lepší (jako ostatně zřejmě ve všem, zcela souhlasím s názorem, že jde o „lepší polovinu lidstva”). Mají zkrátka menší sklony k riskování a přeceňování svých schopností. Jako nositelky života cítí zřejmě větší zodpovědnost za to, aby v pořádku dojely a méně přitom riskovaly.
Letní, nebo zimní čas jako ten „jediný správný”?
To ale nic nemění na situaci, že změny času nejsou nic příjemného, a že zimní období je na řízení auta zkrátka náročnější. Občas to klouže, a pokud ne namrzlá nebo zasněžená, tak i jen mokrá silnice nepříjemně ubírá na intenzitě světlometů a zhoršuje viditelnost a naši schopnost koncentrovat se na jízdu. Lidé s vadami zraku pak kombinaci tmy, odrazů kapek vody a dalších ztěžujících faktorů vyloženě nemilují. Čehož příkladem je ostatně můj jen několik dní starý zážitek z testu MG3.
Již dlouhá léta se tedy diskutuje o tom, že by se změny zrušily a zůstale jen jeden, jediný čas. Jaký by to ale měl být? Zimní čas býval naším pravidelným časem, protože v poledne je slunce na obloze více nad námi. Na to si zvykli již naši předkové. Letním časem vybočujeme z tohoto víceméně přirozeného rytmu. A přestože původní myšlenka byla taková, že můžeme večer ušetřit na nákladech za energii, je tato úspora energie ve finále docela nákladná.
Světlo (a jeho nedostatek) nás ovlivňuje více, než si myslíme
Neb má za následek, že lidé chybí v práci kvůli nemoci, dělají více chyb a mají více dopravních nehod. Ve finále letní čas nic neušetří, ale ve skutečnosti nás hodně stojí. Tento problém je navíc o to horší, že většina lidí dnes pracuje uvnitř. Tam se běžná hladina světla rovná biologickému soumraku, kvůli čemuž jsme během dne ospalí a náladoví. Proto je mimořádně důležité mít ráno alespoň 30 minut denního světla.
Naše tělo na to reaguje vyplavením hormony kortizolu, který je potřebný k tomu, abychom se probudili, měli dobrou bdělost, koncentraci a energii k výkonu. Kdo se probouzí „pod žárovkou” a pak pod ní (nebo pod zářivkou) celý den pracuje, připravuje se o nemalou část výkonnosti. Ostatně, jak to máte vy? Souhlasili byste se zrušením střídání letního a zimního času? A který z nich byste preferovali osobně? Dejte nám vědět do diskuse, děkujeme!
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 150932
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 149529
