Dacia má ve městě Titu vlastní, moderní laboratoře včetně rozlehlého zkušebního okruhu. Cíl je jediný: odolnost a trvanlivost všech aut. Zveme Vás na prohlídku.
Že se o Dacii a jejím úspěchu bude jednou učit v hodinách marketingu automobilů jsme již tady psali mnohokrát. Pokud se tedy již neučí. Tahle automobilka projevila neuvěřitelnou schopnost znovuzrození a z původně vysmívaných, špatných kopií vysloužilých Renaultů se přerodila v něco, o čem se diskutuje v nejvyšších patrech velkých hráčů. Protože jim velmi úspěšně přebírá zákazníky a dokazuje, co se dá pořídit za relativně malé peníze.
Zázemí pro všestranné zkoušky
A její zákazníci na to pochopitelně slyší, a na „svoji“ Dacii většinou nedají dopustit. Stačila by však jenom nízká cena k tomu, aby si zákazníci její modely oblíbili? Rozhodně ne. Kdyby se jim totiž lidově řečeno ta auta rozpadala před očima, všechny slevy by byly k ničemu. Dacia si je toho vědoma a již v roce 2010 vybudovala v Technickém centru v Titu nedaleko Bukurešti supermoderní laboratoře včetně zkušební dráhy o rozloze 350 hektarů.
V laboratořích pak Dacia zaměstnává přes 600 vývojářů a specialistů. Východoevropský otloukánek? Neřekl bych. Jednou z hlavních náplní dennodenní práce tohoto týmu jsou speciální zrychlovací procesy, ve kterých dokáže auto „zestárnout“ během několika týdnů o několik let. Cílem je analýza každého vzorku z jednotlivých materiálů a jeho případné vylepšení v otázce trvanlivosti. Jako první podléhají tomuto „zestárnutí“ plasty, použité v celém voze.
„Trápení“ plastů na denním pořádku
UV záření, teplo a špatné počasí způsobují změny ve strukturách plastů a snižují jejich životnost, proto je mnoho vzorků denně testováno mnoho vzorků ve zkušebních komorách laboratoří Dacia a střídavě jsou vystavovány UV záření po dobu 3 000 hodin. Následují komory s extrémními teplotami a vlhkostí v rozmezí od -40 °C do + 100 °C. Pokud materiál všechno zvládne „bez ztráty květinky“, dá se čekat jeho odolnost i v reálném provozu.
Další částí je testování na odolnost proti otěru a poškrábání. Všichni víme, co dovede udělat třeba jen trochu větší prsten s různými plochami a tlačítky ve voze, jichž se denně dotýkáme. Všechny testované plasty proto procházejí simulovaným poškrábáním různými ostrými kovovými předměty, přičemž plastový materiál nesmí změnit strukturu ani vlastnosti, přípustné je pouze povrchové poškrábání. Jeho odolnost je následně opět testována.
Finále: všechno pro zákazníka a odolnost vozu
Obrazně řečeno, specialisté Dacie vezmou kovový šroub a oškrábou vybrané vzorky po celé jejich šířce a délce. Každý, kdo vlastní auto, ví, že poškrábání je něco, čemu se nevyhnete. V Dacii musí být pouze povrchní a nemají právo měnit vlastnosti materiálu. Dohromady pak laboratoře v Titu garantují, že i „low-budgetový“ vůz může být vyroben kvalitně s odolností, jež si v ničem nezadá s mnohem slavnějšími (a dražšími) značkami.