Opravdu elektromobily porazí benzín a diesel? Dali jsme argumenty na stůl a vyšlo nám zajímavé řešení

Místo vysněného stavu automobilek (a úřadů, abychom na ně nezapomněli) o tom, jak se elektromobily pomalu „prolnou“ do našeho života a stanou se jeho nepostradatelnou součástí se děje něco přesně opačného. Mezi příznivci spalovacích motorů a elektřiny se prohlubují názorové rozdíly, jedna strana obviňuje tu druhou z demagogie a usmíření zdá se opravdu není na obzoru. Jak z toho ven? Zkusme se na celou situaci podívat z nadhledu.

Dvě zcela rozdílné kategorie řidičů

V první řadě je třeba předeslat, že v tomto sporu nemám svého favorita a jsem schopen pochopit názory obou stran. Byť jsou v mnoha ohledech zcela protichůdné, to už ale u takto vyhrocených diskusí bývá. Rozumím někomu, kdo si pořídí elektro, má dům, nabíjecí stanici v garáži a levný proud. A dojezd jeho auta je větší než 350 km. Stejně jako rozumím tomu, kdo v dieselu hledá večer co večer na sídlišti místo k zaparkování a je rád, když ho vůbec najde. Dobíjet přes noc? Nesmysl.

iZdroj fotografie: Volkswagen

Pro prvního z této dvojice, pokud navíc jen výjimečně jezdí dál než oněch 350 km bude soužití s elektromobilem v zásadě bezproblémové, pokud jej večer co večer v garáži zapojí do wall-boxu a čas od času „natankuje plnou“ na veřejné nabíječce. Bude si to užívat. Ticho, technologie, moderní dobu, všechno. Navíc jeho auto bude pravděpodobně z těch dražších, a pod pedálem „plynu“ tak bude mít instantní zátah ve stylu F15 startující z letadlové lodi.

Druhý z naší pomyslné dvojice jezdí v úsporném dieselu (nebo benzínu), málokdy se mu podaří překročit spotřebu 6l / 100 km a po natankování plné mu displej občas ukáže čtyřmístný údaj o dojezdu. V kilometrech. Ticho na palubě sice úplně nepanuje, nicméně zátah je také slušný, nezávislost na čemkoli dokonalá a obnova ze stavu prázdná nádrž do stavu plná nádrž je otázka 5 minut. I s rychlou kávou z automatu. A v noci se spí a miluje, nenabíjí auto.

Naprostá nesmiřitelnost. Jenom český fenomén?

A když se tito dva zastánci způsobů pohonu sejdou v jedné diskusi, je většinou oheň na střeše. Elektřina nevzniká zadarmo/elektromobil je levnější na výrobu/emise elektromobilu jsou v komíně Prunéřova/vyrobit naftu také stojí energii/emise atd. atd. Mohli bychom pokračovat hodně dlouho, argumentační nápaditost obou táborů je vskutku pozoruhodná. Tak trochu to odráží mentalitu našeho národa, my opravdu nejsme mistři kompromisů, byť si to o sobě často myslíme.

Pojďme jednou provždy dát argumenty vedle sebe na stůl a porovnat je. A zkusme se shodnout na tom, že:

• Elektřina není zadarmo a nikdy nebude, stejně jako zadarmo není a nebude benzín nebo nafta
• Vyrobit a dostat elektřinu někam k nabíječce stojí peníze, stejně jako vyrobit a dostat benzín/naftu na čerpací stanici
• Elektromobily jsou možná jednodušší na výrobu, ale o to složitější na následnou likvidaci, obsahují také více vzácných kovů a prvků, obecně zatěžujících životní prostředí. Vyrobit akumulátor od samého počátku těžby nerostů do „krabice v autě“ je na energii poměrně náročný proces.
• Spalovací auta jsou na výrobu složitější, na následnou likvidaci jednodušší. Systém jejich ekologické likvidace je za léta výroby poměrně propracovaný
• Vybudovat infrastrukturu pro elektromobily, která by jen rámcově mohla konkurovat dostupnosti klasických paliv pro spalovací motory je za momentální situace v zásadě nereálné, alespoň v rozumném čase
• Proto také nemůžeme zdaleka všichni „lusknutím prstů“ jezdit v elektromobilech. Nebylo by je kde dobíjet

Jaké je řešení situace?

Tohle je samozřejmě otázka ne za milion, ale za miliardu dolarů. Elon Musk má dávno vyřešeno a něco jako spalovací motor ho přivádí k záchvatům smíchu. Nicméně i Musk moc dobře ví, že celá Evropa (Amerika, Asie) nezačne ze dne na den jezdit v Teslách. A je si vědom i toho, že čím víc aut se bude připojovat, tím víc se můžeme blížit do bodu, kdy infrastruktura začne „nestíhat“ a kvanta současně připojených elektromobilů začnou být problémem.

iZdroj fotografie: iStock

Nejprve pro lokální elektrosoustavy, následně pro stále širší měřítka. S automobily dobíjenými nabíječkami o výkonu ve stovkách kW zkrátka nikdo před desítkami let, kdy se rozvodné sítě budovaly, nepočítal. A v zásadě se s nimi začíná počítat až dnes, nicméně celou soustavu nelze změnit „ze dne na den“. A ani z roku na rok. A i tahle „změna systému“ bude stát nemalé peníze. Nevím, jestli si tohle všechno zelení úředníci v Bruselu uvědomují.

Je totiž snadné od stolu nadiktovat emise oxidu dusíku a CO2 tak, aby se v nejnovější EU7 normě výrobci v podstatě dostali za hranu jakékoli efektivnosti a řekli „OK, končíme, nechcete, abychom to vyráběli a ani to neumíme za normální peníze vyrobit. Začneme dělat elektro, dobíjení si zařiďte sami. Váš systém, váš problém“. No, problém to je spíš náš. Nadšených jedinců do elektra bude přibývat, to je jasné. Celkově se ale myslím jazýček vah ve prospěch elektra hodně dlouho nepřeklopí.

Kompromisy v přechodné době? Možná to jinak nepůjde

Jedno řešení by tu ale možná bylo. Kompromisní, uznávám, ale když se mění systémy, je možná na přechodné kompromisy místo. Pamatujete na BMW i3? Kdo by nepamatoval. To auto zásadně předběhlo dobu. Ale o tom jindy. Nicméně, to jak jí předběhlo znamenalo mimo jiné i to, že jeho akumulátory v původní verzi zoufale nestačily. Dojezd 130 km? Realita. Ta lepší. Vzniklo tedy BMW i3 REX. S malým spalovacím motorem pohánějícím generátor a dobíjejícím baterie. Dojezd? Podle benzínu v nádrži. Chytrá elektronika jej spouštěla vždy, když bylo potřeba dobíjet.

iZdroj fotografie: BMW

Předchůdce hybridů? O tom není diskuse. Co z toho plyne? Že pokud jsou dnes dostupné plug-in hybridy, jež mají akumulátory například na 70 km bezemisně a zbytek jedou na „spalovák“ (který i během pohonu auta dobíjí), mohlo by to být řešením, jak si denní dojíždění udělat zcela „eko“ a nebát se současně jakéhokoli omezení dojezdu. A malý akumulátor dobiju i v obyčejné garáži přes noc (nebo za dlouhé jízdy na benzín), nemusím kvůli tomu přestavět trafostanici pod kopcem. Obrazně řečeno, samozřejmě. Co myslíte, byla by to cesta z momentální „šlamastyky“?