Vyhrocené situace bývají někdy důvodem gestikulací na druhé řidiče, kterým takto sdělujeme svůj názor. Některá gesta pak umí i pomáhat.
Neverbální komunikace za volantem bude vždy volbou číslo jedna, pochopitelně, z auta za jízdy není zkrátka nic slyšet. A je to možná nakonec dobře. Když člověk umí odezírat ze rtů, domyslí si často slova, která možná ani slyšet nechtěl. My Češi jsme vůbec experty na sdělování různých názorů na řidičské umění těch druhých. Nebo spíše neumění. Tady je jedno z těch praktičtějších sdělení, které pomáhá a může se navíc může kdykoli hodit, vám i protijedoucím řidičům.
Kdy je gestikulace přínosná?
Co uděláte, když dojedete k nehodě, zácpě nebo dopravímu omezení, u kterého stojí policista a nekompromisně všechny otáčí zpět? Zaklejete, to poprvé. Podruhé, smířeni s tím, že dnes to tedy bude asi o něco delší se začnete pokorně otáčet zpátky, protože co jiného vám taky zbývá. Hádat se s dopravní policií o průjezdnosti či neprůjezdnosti trasy je opravdu nesmysl, maximálně byste si mohli vykoledovat ono okřídlené „odstavte vozidlo támhle a vypněte motor“.
A to nikdo nechce. Tak se otočíte. A jedete zpátky dumajíce, kde to půjde nějak objet. A za třetí? Zkusíte připravit protijedoucí řidiče na situaci, jež je vzápětí čeká a na kterou jste vy nebyli připraveni? Jakým gestem? Nejčastěji užívaná jsou dvě: první s klasickým zkřížením rukama‚ značící „dál se nedá projet“ a potom ono „otáčení lasem“, přidávající ještě nutnost otočení. Obě fungují, a obě mimimálně připraví protijedoucí řidiče na problém na silnici.
Pomoc v nouzi ocení každý
Ať tedy zvolíte jedno gesto nebo druhé, pomůžete těm, kteří by za několik okamžiků nepřipraveni brzdili tak, jako jste brzdili Vy. Řeč těla je často jedinou možností komunikace mezi řidiči, a pokud je takováto solidární a pomáhající, má rozhodně smysl. Jen dbejte na svoji bezpečnost, při zkřížení paží musíte chtě nechtě na vteřinu pustit volant z rukou. Držíme palce, aby příčin k těmto signálům bylo na vašich cestách co nejméně a přejeme mnoho šťastných kilometrů!