Řidiči na videu naschvál vjíždějí z vedlejší na hlavní, pak ujíždějí z místa nehody. Psycholog odhalil smutnou pravdu

Na silnicích je to každodenní praxe. Řidič jede autem po hlavní, na vedlejší čeká řidič v autě. Namísto, aby dal přednost, jak mu přikazuje zákon, řidič vjede do křižovatky a auto na hlavní omezí, či dokonce ohrozí. Za autem, které má přednost, přitom žádný další vůz nejede, stačilo by pár vteřin počkat, plynulost bezpečnost provozu by byla zaručena.

Řidiči mezi sebou soutěží, bezohledně

Zákon mluví jasně. Druhý odstavec paragrafu 22 definuje povinnost dát přednost zprava na neoznačené křižovatce. My ale mluvíme o situaci, která je ošetřena svislým dopravním značení, značkou dej přednost v jízdě, či „stopkou,“ odstavci 1. Tam se říká, že „řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší … musí dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci…“

iZdroj fotografie: iStock

Otázkou je, proč řada řidičů nedává přednost dostatečně v tom smyslu, že namísto aby počkala, vjede do křižovatky a myslí si, že to stihne. Získali jsme vyjádření odborníka na dopravní psychologii, který nám vysvětlil, že jde o zakódovaný pud. Typicky toto dělají muži, protože mají potřebu být rychlejší než ostatní samci. Muž „nevidí,“ že za přijíždějícím autem po hlavní už nikdo další nejede.

Ženy se bojí, samci poměřují penisy

Tunelové vidění vnímá pouze „soka,“ který se blíží a kterého on musí překonat. Smutné je, že podle našeho odborníka nemá tento problém systémové řešení. Jediné, co je možné, je prý vědomé popíraní tohoto vrozeného pudu. Což prý mohou zvládnout pouze inteligentní, vnitřně vyrovnaní jedinci. Méně bystrá, nervově labilnější část mužské populace, nemá šanci toto chování zvládnout. Skutečně se jedná o mužský problém.

iZdroj fotografie: PxHere

Ženy naopak mají tendence čekat na vedlejší, a to až zbytečně dlouho. I toto je spojeno s pudem, mateřským, ochranářským. Žena, aby zajistila bezpečí sobě či posádce auta, dává přednost a nechá projet aut navíc, než aby vjelo do adekvátní mezery mezi vozy na hlavní. I to je ale celkem nebezpečné, vytváří to stres z čekání.

Řešení? V zásadě neexistuje, je to v nás

Na videu je patrná řada situací, které popisujeme výše. Jak na křižovatkách, tak na kruhových objezdech. Auto má přednost a zprava mu tam vjede jiné. Na poslední chvíli. Chování, které nemá logické ospravedlnění. Podobné je to i s ujížděním od místa nehody. Většina řidičů má podvědomě zakódováno, že ze situace, která je potencionálně stresující, musí utéct. Nehoda má vysoký faktor stresu a řidiči proto velmi často ujíždějí.

Chovají se podle odborníka na psychologii řidičů zkratkovitě, důsledky jim v tu chvíli nedocházejí. Až s odstupem času si uvědomují, že celou situaci viděla řada svědků, že vše mohlo být zachyceno na kameru. Ve stresu ale popřou jak vlastní svědomí a pocit odpovědnosti, tak také objektivní souvislosti spojené s nehodou. Je řešením tvrdé potírání takového chování? Podle všeho ne, pouze dočasně prý funguje efekt uvědomění si chyby. Jakmile ale řidič zapomene na nepříjemné pocity spojené s nehodou, pokutou, trestem, začne znovu jezdit bezohledně a agresivně.