Instruktor autoškoly v Praze obtěžoval studentku při jízdách. Máme exkluzivní zpověď do sebemenších detailů

V našich článcích se tematice autoškol věnujeme málokdy, předpokládáme, že většina našich čtenářů jsou motoristé a „školní docházku“ mají již za sebou. V tomto případě však rozhodně učiníme výjimku, neb nám popisované téma připadá natolik závažné a důležité, že jsme se rozhodli jej publikovat. Máme k dispozici i originál nahrávky z kabiny vozu, pokud bude potřeba, jsme připraveni jej poskytnout. Sama absolventka autoškoly ostatně již celou věc ohlásila na Policii ČR.

Za těžce našetřené peníze na vysněný kurs

Kristina K. (slečna si nepřála zveřejnit svoje jméno, redakce jej však zná) se přihlásila v autoškole v Praze do kursu pro osobní automobily s tím, že si konečně splní sen a stane se majitelkou řidičského oprávnění skupiny „B“. A získá tak rovnou dvě oprávnění, na osobní automobil a na skútr do objemu 125ccm. Jako studentka s vysokou školou před sebou nemá momentálně příliš velké příjmy, starší skútr je tak pro ní aktuálně jediným dopravním prostředkem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Teoretická část probíhala bez problémů, díky zákonům a testům dostupným v telefonu se dnešní mladá generace učí jinak (a efektivněji), než jsme se učili my. Nám totiž nezbývalo, než se zkrátka ponořit do notně osahaného brožovaného výtisku Učebnice pro autoškoly a při testech se dívat na zadní stranu s výsledky. Teorie tak Kristině ubývala a do té doby bez jediného obláčku probíhající výuku narušily až první praktické hodiny za volantem.

Přišly první jízdy, a všechno bylo jinak

Z nich měla jako většina těch, kteří nikdy neseděli za volantem určitý respekt, přeci jenom některé technické věci se z YouTube naučit nedají. Jí přidělený instruktor Pavel N. (redakce zná celé jeho jméno) se k ní od samého zpočátku choval maximálně vstřícně a vysvětloval vše podrobně tak, aby to dokázala pochopit. „Byla jsem za něj nesmírně ráda, a byla jsem na něj asi i milá, za to, jak mi s tím pomohl. Ani ve snu by mně nenapadlo, jak se jeho chování ke mně dokáže za několik desítek minut zcela změnit“.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Kristina K. nám při sezení u nás v redakci („propojili nás“ naši společní přátelé, kteří navíc Kristinu přesvědčili, aby si celou věc nenechala pro sebe) ve stručnosti popsala, jak to celé probíhalo. „On byl zkraje také milý, ptal se na školu, rodinu a tak. Prostě klasika. Pak jednou chytře položenou otázkou zjistil, že momentálně nemám přítele, a jakoby se všechno změnilo. Tu hodinu jsme ještě nějak dojezdili, ale už večer mi na telefonu přistála zpráva, co dělám a jak se mám. Číslo mého telefonu pochopitelně měl. Tak jsem mu odpověděla, že se učím na testy, a v konverzaci jsem nepokračovala. Tím to ale opravdu neskončilo“.

Po slovech přišly na řadu činy

Následovalo vyprávění, které tady nechceme otiskovat v plné šíři. Není to totiž nic, na co by mohl být kdokoli pyšný. Rádobyvtipné a sexistické poznámky ze strany instruktora se stupňovaly, až jednou přerostly v neomalený fyzický kontakt. Po razantním odmítnutí ze strany slečny následoval jen smích a „ujištění“, že pokud chce složit zkoušky, nesmí být „takovej cimprlich“ (cit.) „Práskla jsem tehdy s těmi dveřmi a šla s brekem domů rozhodnutá, že už se tam nikdy nevrátím“.

Podle svých slov si je jistá, že by jí nikdo nevěřil. Nejméně pak majitel autoškoly. „Ten instruktor u nás pracuje dlouhé roky a jezdil s tolika ženami, že by zrovna vy jediná?…“ Jako by to slyšela. Stejně tak si byla ale jistá, že pokud se nevrátí, přijde jak o „řidičák“, tak i o všechny těžce našetřené peníze. Napadlo jí tedy řešení, jak z celé situace. A protože patří k již zmíněné plně digitální „generaci Z“, pomohla si – jak jinak – mobilem.

K odhalení pomohla technika

S pomocí šikovné aplikace dokázala skrýt displej, přestože kamera natáčela. A pak už jen čekala na další hodinu.„Tohle bylo asi nejtěžší v mém životě, ale musela jsem se překonat“, popisovala nám Kristina momenty, kdy nastoupila na další jízdy usměvavá, jakoby se nic nestalo. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. „Byl tak překvapený, že z něj začaly padat věci a návrhy, které bych čekala možná tak od přítele, ne od učitele v autoškole“.

iZdroj fotografie: Depositphotos

„A protože opravdu nic netušil, sám od sebe dokonce se smíchem prohlásil, jak jsem se mu minule bránila a utekla mu z auta a že dneska už je to o hodně lepší, a že je rád, že jsem tak rychle dostala rozum“. To mě definitivně odzbrojilo a věděla jsem, že víc už asi nepotřebuju slyšet. Jakmile byla možnost, zastavila jsem, něco jsem zadrmolila na omluvu a vypadla z auta. A tentokrát již definitivně rozhodnutá, že s tímhle člověkem už se v životě nechci potkat.

Technika neselhala a záznam byl nad očekávání dobrý. Zbývalo rozhodnutí, co s ním. Prvním adresátem byl majitel autoškoly, kterému slečna přeposlala ještě týž den celou konverzaci i s vysvětlením, proč pořídila ono video. S dovětkem, že si přeje, aby s ní příště jel někdo jiný. Za patnáct minut přišla omluvná reakce, že onen instruktor od této chvíle není zaměstnancem autoškoly, příště pojede pouze s instruktorkou a vedení školy se jí velmi omlouvá.

Konec dobrý, všechno dobré?

„To mne potěšilo, bylo vidět, že to berou vážně“. Na jízdách jí pak čekal samotný majitel a ještě jednou se omlouval, současně jí představil instruktorku, se kterou celý kurs dokončí. A také bez problémů dokončila. Na radu kamarádů a kolegů nakonec celou konverzaci a video odnesla i na policii, kde je věc aktuálně v šetření. Dotyčný, nyní již bývalý instruktor se nicméně může bez problémů ucházet o práci kdekoli jinde, jeho profese je v Čechách dlouhodobě „nedostatkovým zbožím“. A Kristina s tím žel nemůže cokoli udělat, jen doufat, že dotyčného ona „videoškola“ dostatečně vyškolila.