Snížit spotřebu v autě lze i za rychlé jízdy. Stačí dodržovat základní poučky a za volantem přemýšlet.
Teoretická spotřeb paliva udávaná v katalozích je obvykle výrazně nižší než skutečná spotřeba, se kterou řidič běžně jezdí. Jak se k co nejnižším hodnotám přiblížit? A hlavně, jak jezdit úsporně, ale přitom rychle, lze to vůbec? Na spotřebě se dá pracovat i bez zásadního omezení dynamiky jízdy, vyžaduje to pečlivý a odpovědný přistup ke stylu řízení i servisu auta.
O litr nižší spotřeba znamená stovky na úsporách
Bez ohledu na to, zda jde o nový nebo hodně ojetý automobil, je známo, že stačí snížit spotřebu o 1/100 km a s ujetím 1 500 až 2 000 kilometrů měsíčně to představuje úsporu v průměru 500 Kč až 800 Kč. A pokud někdo zvládne stlačit apetit motoru o více než litr, pak se může dostat se šetřením až do kategorie nad tisíc korun. Co tedy dělat, jaké principy dodržovat a čemu se vyhnout?
Používání standardních pneumatik
Silné balony s designem salámu obtočeného kolem ráfku nejsou jistě nic pěkného, ale pokud jde o výrobcem schválenou pneumatiku, vyplatí se ji na kole nechat a neměnit za větší. Zejména tuningem postižení nadšenci rádi mění kola a pneumatiky za jiné, robustnější. Tím ale snižují komfort jízdy a zvyšují spotřebu auta.
Široké gumy vypadají hezky. Jsou ale drahé a zvyšují spotřebu
Nasadit na auto větší a širší pneumatiky, rovná se zvednout spotřebu o pár decilitrů, úplně zbytečně. Vyplatí se jezdit na co nejmenších, ovšem homologovaných pneumatikách. Nutností je dodržovat a sledovat předepsaný tlak, podhuštěná guma podléhá destrukci a zvyšuje spotřebu.
Nadměrné brždění
Samozřejmě že brzdit je potřeba a spoléhat na přirozené zpomalení vlivem tření a odporu vzduchu je hloupost. Ale soustředit se na plynulost a vhodně zapojit do stylu jízdy setrvačnost, to už je jiná věc. Pokud řidič zbytečně brzdí, musí pak opět auto rozjíždět a akcelerace, to je zbytečná spotřeba. Takže se vyplatí předvídat, dojíždět na semafory tak, svíti-li červení, aby padla zelená a auto nemuselo zcela zastavit. Podmínkou je neomezovat a neohrožovat ostatní účastníky silničního provozu a sebe sama.
Montáž prvků narušujících aerodynamiku
Dva úhly pohledu, tuning a cestování. Tuner, který osadí své auto obřím křídlem, nesmyslně velkým spoilerem či jiným vizuálně výrazným doplňkem, naruší aerodynamiku vozu. A tím zvýší spotřebu. A stejné to je u cestovatelů, kteří jezdí permanentně se střešním nosičem, hagusy, střešním boxem či držákem na kola.
Začíná to pohodlností a končí zvýšenými náklady
Každá taková montáž zvyšuje spotřebu. Ten, kdo musí jet se zahrádkou nebo rakví, tak prostě musí, ale po cestě se vyplatí doplněk sundat a nečekat od letní dovolené na zimu. Je ekonomické a rozumné pokaždé nasazovat a pak také demontovat střešní nosiče a držáky kol při každé jednotlivé jízdě. NIkdy to nevozit stále, každý kilometr se pak zbytečně prodraží.
Zbytečný náklad a navýšená hmotnost automobilu
Legendární poučka, jak zvýšit rychlost auta, je „přidat lehkost“. Což jinak řečeno znamená ubrat na hmotnosti. U sportovních aut se obvykle sleduje výkon proti hmotnosti, hodnota jednoho kilogramu na počet koní. A to samé platí i u běžných osobních aut. Proč sebou vozit zbytečný balast zvyšovat spotřebu auta a platit víc peněz za benzín či naftu?
Jeden se kolikrát diví, co sebou řidiči vozí v autech, počínaje pneumatikami i disky či starým litinovým heverem. Doba kdy se vozil v kufru Žigulíku pytel cementu pro ideální vyvážení hmotnosti jsou dávno pryč. Cokoli, co do auta nepatří a není nezbytně nutné, je nadměrným nákladem a v součtu tisíců kilometrů. Také důvodem, proč auto spotřebovává víc paliva a řidič sahá hlouběji do kapsy.
Technický stav auta a funkční díly
Je jedno, z které strany vozu se začne, auto prostě musí být v co nejlepší kondici. Vzduchový filtr je třeba často kontrolovat a měnit, není-li filtr plně průchozí, dochází k nedokonalému propouštění vzduchu a k nesprávnému míchání s palivem V důsledku toho se snaží řidič kompenzovat sníženou agilitu drsnější prací na plynovém pedálu, a to vede ke zvýšení spotřeby. Dnes skoro nikdo neřeší svíčky, a to je chyba.
Pravidelný a pečlivý servis je základ a povinnost
Je třeba je kontrolovat, měnit, čistit. Malá či příliš velká vzdálenost mezi kontakty vyvolá nesprávné zapalování, tedy nedokonalé spalování paliva čili – jak jinak – vyšší spotřebu. A závěrem třeba zmínit ložiska, maziva, vše, co maže a co se hýbá či točí. To musí být ideálně lubrikované pro zajištění minimálního odporu. K čemu vede zvýšený odpor je jasné.
Zbrklé využívání klimatizace
Zapnutá klimatizace zvyšuje spotřebu paliva. Tečka. A v letním vedru je jistě nepříjemné jet na dlouhou vzdálenost v rozpáleném autě, ale u krátkých vzdáleností to mže být jinak. Pokud řidič ví, že jede například jen pár minut na nákup, vyplatí se klimatizaci nezapínat.
Jednak jsou zde zdravotní rizika v podobě rychlého podchlazení organismu a pak zase náhlého ohřátí v cíli. Auto se vcelku zbytečně rychle vychladí, dojde ke zvýšení spotřeby paliva, a stejně pak řidič zastaví a auto se zase na slunci zahřeje. Letní jízda v horizontu minut se vyplatí bez klimatizace, jen s otevřenými okny.
Předvídat, nebrzdit, nezrychlovat a sledovat cestu
Jak už bylo naznačeno, vyplatí se vnímat charakter cesty, předvídat a reagovat. Nezastavovat, nebrzdit prudce, nezrychlovat zbytečně agresivně. Je dobré využívat setrvačnost. Za jízdy vnímat otáčky a držet motor v ideálním spektru. Je vhodné pracovat s vypínáním motoru. Ne nutně na semaforech, kde to zajištuje systém Start-Stop, ale, hlavně u aut bez automatického vypínání, zhasnout agregát třeba při čekání na železničním přejezdu.
Zmínka o terénu má připomenout, že dobrý řidič sleduje, zda se blíží kopec, jestli klesá či stoupá a podle toho pracuje s plynem i brzdou. Do kopce včas a plynule zrychluje, z kopce brzdí tak, aby jel bezpečně, ale zároveň využil maximum hybnosti pro výjezd do dalšího kopce. Podtrženo a sečteno, jezdit se dá dynamicky i s relativně nízkou spotřebou, jen je nutné u toho přemýšlet a jízdě a řízení se plně věnovat.