V českých bazarech se občas podaří objevit vzácnější kousek automobilové historie. Ovšem to, co jsme našli my, se rovná malému zázraku – nebo velkému jackpotu v loterii.
Předlohou k napsání tohoto článku a nafocení rozsáhlé fotogalerie (budeme se snažit vám takto objemný originální content přinášet co nejčastěji, kdy to jen bude možné) byla „autobazarová road trip“ s rodiči mojí drahé polovičky, kteří se rozhodli pro nákup ojetého vozu. A kdo bude radit? Michal, pochopitelně, ten se v autech vyzná. Opravdu netuším, jestli se vyznám v autech, nicméně jsem si naopak jist, že cestu po autobazarech vám nikomu s čistým svědomím nepřeji. Ani za trest.
Cesty po bazarech mohou nahradit očistec
Není to opravdu nic k závidění. Nešli jsme totiž pochopitelně kupovat Ferrari, Imprezu STI nebo Alfu 156 GTA, či jakékoli jiné, atraktivní auto. Ne, bylo to přesně naopak, zadání bylo neuvěřitelně konvenční a já jej plně chápu a respektuji, rodinným autem zkrátka uřvaná placka z Itálie být nemůže. Čili jsem viděl x Octavií Combi i nekombi, slyšel chvály prodejců nad zanedbanými exempláři a viděl aroganci jistého velkého bazaru v přímém přenosu. Kde jsem se mimochodem otočil a odešel, neměl jsem na toho chlapce s kravatou zkrátka náladu.
A tak jsme jednoho večera skončili v malém, tak trochu zapadlém bazaru, který jen letmým pohledem na stránky sliboval docela zajímavý mix. Takovou všehochuť, slangem reklamních textařů cosi jako „různé barvy a velikosti“. Minimálně Škody (a asi i škody), zato průřez širokou nabídkou Evropy i Japonska. A halu, v níž odpočívaly dražší a lepší „kousky“. Tak se tou halou pomalu procházíme, přes všechny ty BMW, Mercedesy a Audi, až jsme došli k místu, kde byl schovaný ON.
S volantem vlevo jen pár kusů
Nemohu popravdě úplně přesně napsat, co mi v tu chvíli ujelo z úst, protože je to zkrátka nepublikovatelné. Nevěřícně jsem zíral, jak tam stojí (spíše leží, je to opravdu sportovní kupé), v krásné bílé barvě a s neuvěřitelně zářivým interiérem v bílé kůži. A možná se nakonec přeci jen trochu vyznám, protože jsem okamžitě věděl, co je to za unikát a že s volantem na té správné, tedy levé straně jich bylo vyrobeno pár. Pohled na cedulku, visící za oknem mě v tom utvrdil: 203 vyrobených kusů s volantem vlevo. Wow.
Dámy a pánové, seznamte se: Lotus Excel, rok výroby 1987 a 67 tisíc kilometrů na tachometru. Po nákladné a kompletní renovaci, zcela schopný provozu, s motorem 2,2 litru a zajímavými 132 kilowatty výkonu. A pozor: je to Lotus, čili lehká konstrukce, 1135 kilogramů pohotovostní hmotnosti. Kolik že má dnešní Fabia s polovičním motorem? Zhruba podobně. Zajímavé. Když auto obcházíte kolem dokola musíte uznat, že jeho designér, Oliver Winterbottom měl opravdu smysl pro detail. Excel na první pohled možná nezaujme, zato na druhý nadchne.
Dokud ho neuvidíte na vlastní oči, neuvěříte
Když jsme ho fotografovali na ploše parkoviště nedaleko bazaru, zapadající zimní slunce na jeho sněhově bílé karoserii dokázalo vykouzlit opravdu malebné křivky, i když celkově jsou jeho tvary spíš „pravoúhlejší“. Ve své době Excel příliš neexceloval, což si ovšem zcela vynahradil Lotus Esprit, který přišel po něm a pro Lotus znamenal výrazný obchodní úspěch. Přitom nezkušené oko si oba modely snadno splete, zejména zepředu, poněkud masivnější záď Excelu však Esprit vyměnil za nadčasovou, vzdušnou eleganci – a oprávněně uspěl.
To však nijak na kouzlu jeho staršího bratra neubírá, zejména pokud před vámi stojí jeden z dvou set tří vyrobených kusů pro levostranný provoz, je pátek odpoledne a vy nemůžete uvěřit tomu, že ospalé lázeňské město v českém pohraničí a malý autobazar v něm vám zprostředkují takovýto zážitek. Posloucháme s kamarádem Viktorem bublající čtyřválec o objemu 2,2 litry a pozorujeme, jak z obou výfuků rytmicky vychází obláčky benzínových splodin. Možná neekologické, ale v tu chvíli bychom za žádný elektromobil na světě neměnili.
Interiér míchá Rolls-Royce i Škodu
Lotus je odemčený a díky pochopení majitele bazaru, pana Korčáka, jej můžeme detailně prozkoumat zevnitř a dokonce se i projet. Nasoukat se za volant nedá zas tolik práce, i když se samozřejmě musíte spustit k zemi, není to SUV. Nicméně i s mojí vyhřezlou ploténkou se nakonec posadím vcelku pohodlně a zírám na palubní desku před sebou. Grafika VDO přístrojů mi ze všeho nejvíc připomíná naši Škodu 120, Viktor pak vzápětí moje rozesmátí komentuje tím, že na tom možná něco bude, s ohledem na německý domicil VDO.
Žádná Škoda 120 však nikdy neměla rychloměr cejchovaný do 260 km/h, na které samozřejmě ani tento Excel pravděpodobně nikdy nedosáhne, nicméně udávaných 220 km/h nezní špatně. Konkrétně tento kus je z roku 1987 a je to tedy již varianta SE, která byla uvedena o rok dříve. Vyznačovala se především zvětšením objemu motoru z 2,0 na 2,2 litru, vyšším výkonem 132 kW (180 koní) a instalací dvou dvojitých, 45mm karburátorů Dellorto. A červenou hlavou válců, která je dobře patrná i na naší fotografii.
Praktičnost Excelu kupodivu nechybí, do Lidlu bez problémů
Zajímavý je i kroutící moment 224 Nm. Excelu zajišťuje relativně civilní chování a dennodenní použitelnost, není to „pila“, kterou musíte denně točit do „červeného“, aby vůbec jela. Nikoliv, s tímhle Lotusem můžete klidně odpoledne s partnerem či partnerkou do Lidlu na nákup, který bez problémů dáte do zavazadlového prostoru. Na 2+2 místné kupé není zas tak malý, nicméně Superb Combi to pochopitelně není. Každopádně počítejte s rojem mobilních fotografů, kdekoli zastavíte. Tohle auto je jako magnet.
Zůstaneme ale ještě chvíli v interiéru. Celý je vyveden v sněhově bílé kůži, v kombinaci s dřevěným obkladem (opravdu dřevěným) palubní desky a bílou barvu celého vozu vzbuzuje nečekaně aristokratický dojem. Rolls Royce to možná není, ale urozený Angličan rozhodně. Na zadní sedadla bychom nicméně usazovali pouze malé děti, nebo velmi štíhlé (a ne moc vysoké) dámy. Na batoh s foťáky ovšem ideální. Do Chorvatska ve čtyřech za trest, ve dvou bez zaváhání. Cestou bych vybíral za fotky s autem. 2 eura obyčejná fotka, 10 euro umělecká. Ještě by zbylo na benzín.
Lehká stavba znamená mimo jiné úsporný provoz
Kterého si Lotus navíc nevezme nijak extrémně, při uvedeném stylu „do Lidlu“ budete rozhodně pod 10 litry, ani se sportovním drivem hodným žokeje z britské steeplechase nepřekročíte 12-13 litrů. Lehká stavba vozu spolu s aerodynamickou karoserií je znát i na malém apetitu, pumpaři vás zkrátka milovat nebudou. Colin Chapman byl ostatně snahou o úsporu kilogramů posedlý. Na Excelu to ale zvenku není nijak patrné, možná tomu pomáhá poněkud „bachratá“, opticky mohutná záď vozu.
Ta je také asi jediným nepříliš lichotivě vypadajícím místem vozu, zepředu naopak Lotus vypadá naprosto úžasně. A to i s vyklopenými světly, které jinak většinou spolehlivě rozbijí jakkoli působivě vypadající příď vozu. Tady ale tvoří překvapivě funkční celek, mechanismus jejich vyklápění je pak dostupný „leteckým“, hliníkovým přepínačem. Zajímavostí jsou opravdu velmi blízko u sebe umístěné pedály, majitelé velkých a širokých bot budou možná donuceni řídit v teniskách. Meziplyny se však díky tomu dávkují skutečně (Excel)entně.
Auto jen na kochání v garáži i na víkendovou okresku
Jaký dojem v nás Lotus zanechal? S odstupem několika dnů od focení mohu prohlásit, že je nebývale snadné se do něj zamilovat. Sála z něj mechanický, nebál bych se říci až živočišný pocit, je to ten druh auta, do kterého si půjdete večer jenom sednout – a i to bude stačit na to, abyste přišli na lepší myšlenky. A co teprve, když vyjedete z garáže a bude před vámi nedělní dopoledne a prázdné okresky kolem polí? Nevím o lépe stráveném času. Za cenu, za kterou je momentálně Lotus k mání (515 000 Kč) stojí za poslední haléř. Jedinečný youngtimer? O tom není diskuse.
Objektivně je však nutno dodat, že na denní dojíždění přes celou Prahu to není možná úplně ideální auto, už jen těmi pedály téměř u sebe. To však ani nikdy nebylo jeho „teritorium“, tohle je Lotus, britský „sporťák“, o jehož majiteli se předpokládalo, že vlastní minimálně další dvě nebo tři auta, vhodná pro denní potřebu. A svého pečlivého mechanika, byť Lotus nijak extrémně poruchový není (absence elektroniky, stejně jako převodovka od Toyoty mají také svoje výhody). A bude mít také garáž, to rozhodně.
Když ho miluješ, není co řešit
Pokud tohle všechno splňujete, jste schopni výměnou za nefalšovaný britský feeling odpustit tu a tam něco chyb a dopřávat Lotusu péči, jakou potřebuje (a jeho cena není pro vás likvidační), měli bychom tímto článkem pro vás tip. Podmínkou je každopádně láska. Musíte to auto milovat, musíte chtít právě jeho a vědět proč, stejně u jakékoli živé bytosti. Odměnou vám bude oboustranně naplněný, hodnotný vztah, obohacující vás nejen za volantem, ale i při pouhé vzpomínce na něj. Budeme vám držet palce! A vážným zájemcům pochopitelně rádi předáme kontakt mailem.
Poděkování Viktorovi za asistenci při fotografování.
Galerie
Jak se vám tato vzácnost líbí?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 67836
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 66433
