Nový Moskvič 3 přichází se svérazným designem a novou technikou, otázkou zůstává, nakolik to bude všechno fungovat v ruských podmínkách.
Musím se vám k něčemu přiznat. Tento článek nemůže být a asi ani nebude nezaujatý, protože v naší rodině jsme Moskviče měli. Dokonce dva. Starou, bleděmodrou „čtyřistaosmičku“ a novější, brčálově zelenou 2138. Obě třináctistovky, na silnější motor 1500 ccm zkrátka nebyly peníze. Chtěl jsem sem původně přidat rodinné fotky, kde jsem pomalu ještě v kočárku vedle našeho „Moskala“, ale obávám se, že by náš obrazový editor nejprve propuknul v hurónský smích, aby vzápětí fotku smazal. Něco tak strašného tento web nechce.
Vzpomínky na sovětský automobil stále živé
Moje dětství je tedy spojeno s tímto kusem ruské (tehdy vlastně sovětské) oceli, s naprosto specifickým zvukem, čtyřstupňovou převodovkou a se zadní sedačkou zvící pohovky v kavárně. A starým logem v tehdy klasickém chromu nebo sovětskými, nepohodlnými kličkami na otvírání dveří, které byly kovové s kolečkem na konci. Bavilo mne si s tím kolečkem donekonečna hrát, stejně jako se mi líbil nápis „Maslo“ u tlakoměru oleje. Žil jsem v tom, že naše auto konzumuje máslo, stejně jako my. Byl to zkrátka Moskal.
Nejen pro Husákovo děti byl Moskvič čímsi jako synonymem pro „levnější Ladu“. A vskutku, kdo neměl poměrně nezanedbatelný peníz na licenční Fiat, a nechtělo se mu z nějakého důvodu do mladoboleslavské produkce (a už vůbec ne do východoněmecké, dvoutaktní), ten moc možností k výběru neměl. Zastavy 1100 byly sice pěkné, ale bylo jich málo a byly drahé, a Dacie zase rumunsky nepovedené. Moskvič, prostorný, robustní, s pohonem zadních kol – to chceme! A trochu vyšší spotřeba? To nikdo neřešil.
Klasický a spolehlivý Moskvič skončil s modernou
Oblíbené 408 nebo 412, posléze 2360 a 2460 (s objemem 1300 a 1500 ccm) tak ztělesňovaly ruskou automobilovou školu možná více, než celá Lada i s Volhou dohromady. Ostatně, na přední masce Moskviče nosily logo „AZLK“, což znamená „Automobilový Závod Leninského Komsomolu“. Víc dodávat asi netřeba. Pravdou je, že postupným vývojem se z Mosviče stal robustní, odolný „tank“, který nabízel přesně to, co sliboval, a jeho klientele to evidentně vyhovovalo.
Když jsem dával dohromady fotogalerii pro tento článek a dostal se až ke zcela posledním modelům s pohonem zadních kol, než přišel nový, pětidvéřový model 2141 s koncepcí „vše vpředu“, musel jsem uznat, že se design klasických moskvičů povedlo nakonec vycizelovat do poměrně pohledného tvaru a auto má svůj specifický půvab. Věřím tomu, že nadšence do youngtimerů by Moskvič zaujal i dnes. Zejména když jeho nástupce popravdě příliš krásy nepobral.
Ruský medvěd končí, na scénu přichází čínský drak
A co zcela nový Moskvič? Vítejte v Číně. Protože to, čím se aktuálně výrobce s názvem Moskvič chlubí, není ve skutečnosti nic jiného, než „přeznačkovaný“ čínský crossover JAC JS4, což je „příbuzný“ s Chery Tiggo 4 a Haval Jolion. Rusko tedy po sankcích a stažení automobilek i výrobců komponentů z ruského trhu pokračuje ve „výrobě“, která je spíše dovozem vozů z Číny, než výrobou jako takovou. Jak jsme již několikráte psali, celá tato operace má v zásadě tři hlavní důvody.
Prvním z nich je pochopitelně alespoň nějaká náhrada de facto zlikvidovaného automobilového trhu v Rusku, kdy z týdne na týden skončila nejen výroba automobilů, ale především dodávky komponentů pro jejich výrobu. Což by šlo asi vyřešit prostým dovozem, ale to by nebylo Rusko, aby nějakou tu Potěmkinovu vesnici zase nepostavilo. Místo dovozu hotových automobilů se tedy dovezou nesmontované automobily v kontejnerech, v podstatě ve stavu před dokončením.
Vynález pokrokového automotivu „Made in Russia“
A využije se některá z opuštěných továren, narychlo se postaví „výrobní linka“ a narychlo se ta auta začnou smontovávat. K čemu všechny ty komplikace? Poprvé proto, že na takto „vyrobené“ auto si můžete dát svůj VIN. A cedulku „Made in Russia“. Podruhé proto, že tento fakt úspěšně prodáte v médiích, což speciálně teď, když se vám válka totálně vymkla z rukou a všechno je stokrát špatně potřebujete víc než kdy jindy. A v neposlední řadě dáte práci lidem, což se jako PR také docela hodí.
Jak to vidí AutoŽivě.cz
Přeznačkování (rebranding) automobilů pod jiným logem není v automotivu nic nového ani šokujícího, konečně můžeme zůstat doma, u koncernu: VW je mistr ve sdílení platforem i motorů, čili to, že je na nějakém autě nápis „VW Caddy“ ještě neznamená, že to nemůže být Felicia Pickup (může), stejně jako Seat Mii se zrovna moc neliší od VW Up! nebo Škody Citigo.
Podobně umí kouzlit i koncern Stellantis, speciálně v užitkovém sektoru jsou dodávky Fiat/Citroen/Peugeot velmi podobné, sdílející většinu dílů.
Situace u Moskviče je však odlišná v tom, že značka jako taková je v podstatě dávno mrtvá a nic nereprezentuje, nikdo si pod ní nic nepředstaví. Její využití je čistě jen pokus tonoucího o záchranu stéblem, nemá žádný marketingový ani technický důvod nebo základ. Domluvit se s Číňany na čemkoli není těžké, řeč peněz je pro ně tou hlavní, které rozumí. Tvářit se pak ale smrtelně vážně, že se něco jmenuje Moskvič, když to s jakýmkoli Moskvičem nemá absolutně nic společného, by bylo v jiné době a za jiné situace možná úsměvné.
Teď je to však víc než cokoli jiného smutné. Protože všichni, kdo si dokáží pustit TV nebo přečíst noviny ví, proč celý Moskvič 3 vlastně vznikl. A že je za ním pachuť války, krve a utrpení, kterou neskryje ani čínská technika, ani nablýskaná karoserie, ani titulky oslavující novou éru ruského automotivu. Ten lesk je v reálném světle poněkud matný, ta technika poněkud cizí a ty titulky poněkud vylhané.
Je smutné, že i do automotivu musí takto pronikat stopy největší agrese za dlouhá desetiletí. Ale auta byla vždy naprosto reálná, lidmi stvořená a lidem pomáhající zařízení, tu více, tu méně promyšlená a geniální, vždy ale umožňující přepravu z bodu A do bodu B. U Moskviče 3 jakákoli myšlenková genialita nebo oslavný étos žel chybí.
Ve finále vás to sice vyjde možná dráž, než kdybyste ta auta koupili dokončená a hotová, ale kdo by se tím zabýval. Důležité je, jak to vypadá. A nový Moskvič 3 vypadá vcelku k světu – aby ne, když to taky žádný Moskvič není. Úvodní série bude osazena čtyřválcem 1,5 turbo o výkon 149 koní a s volitelnou CVT nebo manuální převodovkou, následovat bude slabší verze 1,6 litru bez přeplňování o výkonu 109 koní a elektromobil s udávaným dojezdem 415 kilometrů. U všech verzí jsou poháněna vždy přední kola, rozměry jsou 4410 x 1800 x 2620 mm (délka/šířka/rozvor)
Výrobce slibuje, že na rozjezd a následnou výrobu zaměstná ve finále na 40 000 lidí. To je opravdu velké číslo, srovnatelné s malou automobilkou, nikoli „montovnou prefabrikátů z kontejneru“. Nicméně, jsme stále a pořád v Rusku, čili i toto číslo bude určitě dělitelné, kolika a kdy se teprve ukáže. Možná se dočkáme dalších „čínských Moskalů“, „čínských Lad“ nebo „čínských vozů Volha“. A možná se nakonec dočkáme „čínského Ruska“. Ale to už je na jiný, delší a hlubší komentář. Zatím si počkejme, jak to dopadne s Moskvičem.
Galerie
Koupili byste si nového Moskviče?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 99375
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 92804
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 96706
