Pokud strážník nebo policista sděluje řidiči podezření ze spáchání dopravního přestupku, musí si být skálopevně jist tím, co říká. Na „kdyby“ a „možná“ se tady nehraje.
Dnes tady máme jedno opravdu velmi zvláštní video. Zakončené nečekaným faux pas ze strany městské policie, kde bychom čekali korektní jednání, respekt k řidičům (občanům) a především nelhaní při sdělování vymyšleného přestupku. To poslední bych nejraději podtrhnul dvakrát. Výkonná moc, která si ze svojí služby občanům dělá loterii a netrápí se s nějakým ověřováním skutečností, byla v historii vždy cestou do pekel. Pojďme se na jeden takový případ podívat.
Policie si nemůže myslet, policie musí vědět
Jakmile totiž nemůžete věřit policii (a nezáleží na tom, jestli PČR/MP), respektive ji přistihnete při tom, jak si kreativně přizpůsobuje skutečnost, jen aby vás mohla „zkasírovat“ za vymyšlený přestupek, sesype se celá důvěra k státu jako domeček z karet. Strážníci či policisté by měli v každém okamžiku VĚDĚT, že k danému přestupku opravdu došlo. Opravdu nestačí „si myslet“, nebo „se domnívat“. Tady se na domněnky nehraje, tady se pracuje se skutečnostmi a nezvratnými důkazy.
Když bychom to přenesli malinko ad absurdum (ale opravdu jen malinko), tak se vám může stát, že budete stát na semaforu, rozjedete se na zelenou a za křižovatkou vás s majáky zastaví policie (která jela za vámi) s tím, že jste jeli na červenou. A budou dva, a budou to tvrdit velmi přesvědčivě s tím, že buďto můžete pokutu zaplatit na místě, nebo věc předají do správního řízení atd. atd. Kdo z vás po chvíli neznejistí, jaká barva na tom semaforu ve skutečnosti byla? Jsme tak nastaveni, že autoritám (v uniformě speciálně) věříme. Vždy a všechno.
Vůbec nezáleží na konkrétní věci. Jde o princip
A pochopitelně, smutné konce tato jednání mívají, když vás „seberou“ opravdu ostří hoši, sdělí vám obvinění z něčeho, co jste neudělali, co přitom ale dva svědci dosvědčí, pachové stopy potvrdí a rekognice dokončí. A soud vás odsoudí na sedm let. Hotovo, pro výkon trestu se určuje… O křivě obviněných učitelích ze sexuálního obtěžování by už možná šla napsat kniha. A o jejich sesypaných životech také. Mimochodem, je o tom výborný film, s Mad Mikkelsenem v hlavní roli. Jmenuje se to „Hon“, vřele doporučuji.
Jinými slovy, je naprosto jedno, jestli jde o vážnou věc, nebo o naprostou malichernost a banalitu (tady konkrétně projetí ulice v Plzni), důležitý je princip. Díky spolupráci s YouTube kanálem Plzeňská Jehlárenská se můžeme podívat, jaké to je, když řidiče s kamerou bezdůvodně zastaví dvě dámy strážnice, příslušnice Městské policie Plzeň. A tvrdí, že něco spáchal. Mimochodem, já si plně uvědomuji, jak těžkou službou je někdy výkon profese strážníka (policisty) pro dámu, s ohledem na ryze maskulinní prostředí té profese.
Respekt za výkon služby všem dámám
A mám k nim za to hluboký respekt. Navíc jsem celoživotním zastáncem feminismu a práv žen, a umím se za ně poměrně hlasitě ozvat. To však nic nemění na situaci, že takto se zkrátka oznamování přestupku dělat nedá. Nemůžete dámy přece komukoli TVRDIT, že někdo něco udělal, když si to jenom myslíte. A když vás potom dotyčný zkonfrontuje se skutečností, tak řeknete „to jsme nevěděly, promiňte“, a odjedete? To opravdu nejde. Především a hlavně kvůli tomu, že by vám za chvíli nikdo nevěřil, a celý respekt k autoritám by odešel kamsi.
Pojďme se tedy na závěr domluvit. Tento článek nemá být o tom, jak je celá Městská policie špatně a všichni lžou. To určitě ne. Měl by být malým připomenutím toho, že ve vztahu občan vs. policie tahá občan vždy za „kratší konec provazu“, může být sankcionován, může mít omezen na svobodě, může ve finále skončit ve vězení. Proto je extrémně důležité, aby každá informace, každé sdělení přestupku bylo podloženo nezvratnými důkazy. Shodněme se na tom, že v tomto duchu budeme spolu dále fungovat. A všechno bude v nejlepším pořádku.