Své kombi předělal z Mazdy na BMW. Chtěl mít „bobří ledvinky“ na přední masce za každou cenu

Přiznám se, že na první pohled by člověk snad i zaváhal. Vypadá to jako BMW, chce se to tvářit jako BMW a nakonec se to možná i tváří jako BMW. Ale není to BMW. Jakkoli by se to mohlo podobat, tohle auto „hrabe“ předními, a v Mnichově o jeho výrobě nic neví. I když teď už by vlastně možná mohli. Že by designová inspirace? Bangleho noční můra? Nebo budoucí trojka s největšími „bobřími zuby“? Možná od všeho trochu. Pojďme se na ten úlet společně podívat.

„Tuzing“ kvetl v tomto státě vždy. Už za „socíku“.

Úvodem ale jedno velké přiznání: kdo je starší 50 let, a pamatuje tedy ještě Škody 105/120? Kolik vás je? Nehlaste se všichni. Nicméně, pokud právě čtete tyto řádky, dáte mi za pravdu, že podobný „tuzing do lepšího“ se dělal už tehdy, za dob tuhého „socíku“. Jenže tehdy vypadal tak, že jsme si dozadu místo „Škoda 105L“ nalepili (minimálně) „Škoda 120L“. A bylo vyřešeno. Ta auta vypadala na první (i na druhý) pohled zcela stejně, a sousedovi jste mohli s vážnou tváří tvrdit, že jste koupili „stodvácu“.

iZdroj fotografie: Škoda

A hned jste byli „jiná liga“. Přijde vám to úsměvné? Mně taky, ale přesně tohle jsme žili. Jsme tak (tedy zejména my muži, dámy to mají trochu jinak) nastaveni od přírody, abychom aspoň trochu vypadali lépe, než jak to s námi ve skutečnosti je. Páv se také naparuje, co mu síly stačí, aby se svým ocasem vzbudil co největší pozornost u opačného pohlaví. Případně aby odradil soky stejného pohlaví. A my muži v tom nejsme vůbec jiní. Chcete další příklad? Zůstaneme znovu u aut.

Octavie RS jako inspirace pro „fejkové přeborníky“

Kolik je tady těch, co jim kolem 40? Určitě si dobře pamatujete první generaci naší Octavie RS. Kdo by si ji nepamatoval. Ale stejně tak si musíte tedy dobře pamatovat ty zástupy „er-es“, u kterých se jejich majitelé tu více, tu méně snažili, aby se co nejdříve přiblížili stoosmdesátikoňovému ideálu z Boleslavi. I když měli pod kapotou třeba „jedna šestku“ o výkonu sto koní, nemluvě o čemkoli na naftu. Mít znáček RS, správná kola, volant i sedačky patřilo (speciálně mezi určitou sociální vrstvou) zkrátka k dobrému tónu.

iZdroj fotografie: Škoda

Co nás vlastně nutí vypadat a tvářit se lepšími, než ve skutečnosti jsme? Možná ten příval všeho dostupného hned po revoluci, možná archetypální potřeba prezentovat se větším kyjem a větší zásobou mamutího masa, která se vyskytuje už od pravěku. Těžko říct. Jsou mi v tomhle směru možná malinko sympatičtější „vyvinuté“ demokracie, kde je zkrátka zvykem vybudovat kariéru a k ní adekvátní prebendy postupně. Což samozřejmě platí v drtivě většině případů i u nás.

Přirozenost a autentičnost se cení nejvíce

Zůstaňme tedy klidně tím, čím jsme. Člověku nejvíc sluší přirozenost a vyrovnanost sama se sebou. Nemám na drahé auto? Jezdím levnějším. No a? Nemám na drahé oblečení? Kupuji v Lidlu. No a? Mám Mazdu, a nejezdím v BMW? No a? Co je na Mazdě 6 špatně? Samozřejmě vůbec nic. Nikdo neposuzuje druhého podle Mazdy nebo „trojky“ BMW. I ten v Mazdě může být společnosti více prospěšný, než sebestředný jedinec v BMW, co v životě nehnul pro jiné prstem. Oceňujme charaktery, nikoli značky. A svět bude hned lepším místem pro život. Co myslíte?