Změna času ze zimního na letní se týká všech, nicméně řidičům z toho plyne jedna povinnost. Neměli by na ni zapomínat.
Poslední víkend v březnu není ničím výjimečným, jedna zvláštnost tady však je. Mění se zimní čas na letní. To znamená, že se v noci posunou ručičky na hodinkách o hodinu dopředu. Z časové změny plyne jedna povinnost jak pro všechny běžné občany, tak i pro řidiče. O co se jedná? O letním čase se mluvilo už dávno před tím, než byl zaveden. Reálně se začal v našich končinách aplikovat za druhé světové války.
Změna času se týká řidičů aut, zapomínají na ni
Smyslem bylo zamýšleno úsporné opatření, kdy se díky posunu času mělo ušetřit za energie na svícení. A se změnami času, zatím nesystémovými, se pokračovalo i po skončení druhé světové války. Pravidelné střídaní letního a zimního času bylo u nás zavedeno v roce 1979. Osvědčilo se pravidlo, že změna času, tedy zavedení letního času, probíhalo poslední březnový víkend bez ohledu na datum. A to v noci ze soboty na neděli.
Letní čas pak končil o posledním víkendu v září. Od roku 1996 je letní čas o měsíc prodloužený, trvá do posledního říjnového víkendu. Česko se tak podřídilo stanovám EU. Na letní čas tedy v ČR přecházíme poslední březnovou neděli. Ve 2 hodiny ráno se čas změní na 3 hodiny. A naopak probíhá změna letního času na zimní, kdy poslední říjnovou neděli ve 3 hodiny se pomyslné ručičky posunou na 2 hodiny.
Pro některé řidiče je změna času značně nepříjemná
Existují argumenty pro a proti změnám v čase. Hlasy, které nesouhlasí se změnami v čase říkají, že se jedná o nepřirozeným uměle vyvolaný fenomén, který nesvědčí člověku po biologické, zdravotní stránce. Navíc že energetická úspora není taková, jako dřív, v dobách zavedení časového střídání. Protichůdné názory podporují tvrzení, že se jedná o zásadní energetické úspory. Úprava nastavení je nevyhnutelná.
Navíc že člověk méně propadá depresím, protože jinak ranní vstávání nekoresponduje se slunečním svitem a je pro člověka nepříjemní. Jak se změna času týká motoristů? Ve dvou rovinách. Ta první souvisí právě se změnami nálad, viz zmínka o depresích výše. A nejenom to, i světelných podmínek. Je třeba vnímat, že bylo-li ještě nedávno světlo, tak najednou řidič jede za tmy v zimě. A naopak v létě.
Zapomínat měnit čas na hodinách v autě se nevyplácí
Druhá věc je čistě pragmatická. Majitel automobilu nebo řidič musí včas manuálně změnit čas na palubních hodinách. Některá auta, ta moderní, umí čas změnit automaticky, u jiných ale je třeba změnit čas manuálně. Ať už se jedná o mechanické ciferníky nebo digitální displeje. Odkládat změnu, zejména pokud je realizována nějak složitě hluboko v menu systému, se nevyplácí. Člověk později zapomene a po dlouhé jízdě může začít zmatkovat, když si neuvědomí, že stav na hodinách neodpovídá realitě. Možná drobnost, ale jen na první pohled.