Nejlevnější neznamená nejlepší, u Škody Octavia druhé generace to platí absolutně. Za dobrý kus si kupující musí připlatit.
O oblibě domácí značky Škoda a jejího modelu Octavia nelze v našich končinách pochybovat. Je to fenomén, který nemá obdoby. Bohužel se na něj také váže velmi častá podvodná činnost související se stáčením tachometrů či prodejem vraků jen velmi lehce opravených a maskovaných za bezvadné vozy. Vysoká kvalita auta dovoluje podvodníkům kamuflovat skutečné kilometry, zvláště pak u dieselů, které ve firemních službách ročně překonávaly desetitisícové nájezdy.
Podíl upravených a stočených Octavií je nezanedbatelný
Populární motory 1.9 TDI-PD jsou po čistě mechanické stránce odolné a určitě je lze doporučit. Jakkoli první generace naftových Octavií mívala motory TDI tišší a úspornější, kontraproduktivní mohou být často plně využívané prodloužené „long–life“ servisní intervaly. Mazání přestárlým olejem ničí nejen turbodmychadlo, ale i těsnění v motoru. Platí to i pro větší a výrazně dynamičtější 2.0 TDI-PD, který se zde vyskytoval ve dvou variantách, buď 16 ventilové, anebo vzácnější 8ventilové. Tu typicky najdeme u Octavie 4×4.
Osmiventilová verze dvoulitru má vždy filtr DPF (který je v kombinaci se systémem vstřikování PD problematický), mechanicky jde však o modifikovanou devatenáctistovku, která nemá tolik potenciálně kritických míst jako šestnáctiventilová verze. Těch zde bylo několik, zdaleka nejproblémovější je ta nejvýkonnější s kódem BMN a výkonem 125 kW. Jde o pohonnou jednotku pro Octavii RS do května 2008. Kombinuje enormně choulostivé vstřikování Piezo-PD s filtrem pevných částic.
Některé motory jsou skutečně rizikové, vyplatí se jim vyhnout
Novější commonrailové motory si s filtrem DPF sednou lépe, slabší šestnáctistovku však často zlobí vstřikovače, dvoulitry se mechanicky příliš nezměnily. Je zde ale jedna zapeklitost, tenký šroub držící jemným závitem v hliníkové hlavě jednu z napínacích kladek rozvodového řemene. „To je bezpochyby časovaná bomba s masivní náloží,“ říká expert na servis japonských a evropských aut pan Pavlíček. „Situace mezi benzínovými motory není o mnoho lepší,“ dodává odborník.
Atraktivní jednotky TSI měly přinejmenším v prvních ročnících dost dětských nemocí na to, aby se daly do ojetiny s čistým svědomím doporučit. Některé agregáty jsou citlivé na kvalitu paliva, starší atmosférické motory 1.6 FSI a 2.0 FSI potřebují pro bezchybný chod benzín s oktanovým číslem 98. Kompaktnější jednotka měla často problémy s rachotícími rozvody a variátory časování ventilů.
I Octavia je v některých verzích citlivá na kvalitu paliva
Řídce se i mohou objevit vadné vstřikovače, stejně jako u novějších motorů TSI. Za ne právě spolehlivé lze považovat první generace dvouspojkových převodovek DSG. Větší jistotou je přesný manuál, nicméně u naftových verzí je třeba kalkulovat s pravděpodobností brzké investice do dvouhmotového setrvačníku. Odolnost podvozku Octavie druhé generace je slušná, časem se mění většinou jen zadní silentbloky spodních ramen přední nápravy. Může se ukázat výraznější vůle v zadní víceprvkové nápravě, to až po najetí 200 000 km.
Pohon všech kol se opírá o systém Haldex, ten při pravidelné výměně oleje funguje spolehlivě. Daní za čtyřkolku je vyšší spotřeba vzhledem k přednímu pohonu. Za motor, který lze doporučit, se dá prohlásit čtyřválec 1.6 MPI s výkonem 75 kW. O tuto specifikaci nebývá velký zájem, což stlačuje ceny ojetin. Přitom vůbec nejezdí tak špatně, jen je třeba motor hnát do otáček. Je sice hlučnější a má vyšší spotřebu než novější jednotky TSI, ovšem majiteli se odmění nízkými provozními náklady a snadnou údržbou.
Pod třicet tisíc je Octavia spíše už jen na náhradní díly
Na německém prodejním serveru s ojetinami je aktuálně na prodej Škoda Octavia 1.6 ve výbavě Ambiente. Motor má výkon 75 kW, auto je z roku 2005 a má najeto 371 000 km. Z venku vypadá tak nějak opotřebovaně vzhledem k letům a nájezdu, ale přijatelně. Uvnitř je to skutečná bída. Nejde o sporou výbavu, problémem je poničený interiér. Chybějící rádio. Uvnitř automobil trpěl víc, než by se jevilo na první pohled zvenku.
Českého chalupáře nenaláká ani tažné zařízení, za které by mohl vozit přívěs s posekanou trávou a cementem z nejbližší prodejny stavebnin. Za cenu v přepočtu 28 800 Kč jde o nabídku, kterou je třeba ignorovat. Dvojnásobek peněz stojí lepší kusy s nájezdem pod 200 000 km, relativně dobře se dá vybrat v cenové hladině kolem 80 000 Kč. Nicméně stále s dobrým mechanikem po ruce.