Ostrý 7denní test Škoda Superb: Je opravdu tak dobrý, nebo je to nejhorší auto, které jsme řídili?

Informací, že si Škoda Superb v posledních letech našla již prakticky stabilní pozici v první desítce nejprodávanějších modelů nových aut v České republice, vás patrně nepřekvapím. V roce 2020 to byl osmý nejprodávanější nový vůz na našem území, v roce 2021 devátý, ale v loňském roce již dokonce sedmý. A tak jsem zvědavý, jestli se mu v následujících letech nepodaří náhodou dokonce atakovat pátou příčku. A tím spíše mě zajímá, čím vším dokáže Superb tolik upoutat.

Škoda Superb spatřila světlo světa roku 2001 a dnes se vyrábí již ve své třetí generaci vylepšené v roce 2019 velmi zásadním faceliftem. Ten se podle mého názoru automobilce extrémně povedl, a proto si spolu vůz, který nám na testování zapůjčilo AUTO Z DOVOZU, nejprve v krátkosti prohlédneme.   

Pěkná práce designérů

Škoda Superb je vůz vyšší střední třídy, čemuž rozhodně více než odpovídá jeho designérsky zdařilá externí vizualita. Superb je na první pohled velmi elegantní, má řadu moderních rysů a z celkového vizuálního pohledu působí vysoce kultivovaně. Dokonce si troufám tvrdit, že námi testovaná varianta Combi (v našem případě ve variantě Style Extra) patří v současné době mezi nejhezčí kombíky ve své třídě.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Předek působí masivně, široce a je sympaticky nízký. Dominuje mu rozhodně velmi pěkně tvarovaná maska, která jasně definuje „škodováckou“ identitu, i opticky dosti otevřený nárazník. Ten dává společně se zajímavě modelovanými LED matrixovými světly předku lehce sportovní punc. Tvarování víka motoru je příjemně decentní a velmi se mi líbí horní křivka předních blatníků, která navazuje na dlouhou rovnou boční linii vozu.

Neviditelné výfuky

V bocích je Superb velmi střízlivý, sluší mu optické rozšíření prahů, moderně koncipovaná boční zrcátka, černé sloupky kolem dveří i zkosení zádi. I díky němu toto kombi nepůsobí jakkoli „krabicoidně“, ba právě naopak. K zádi mám jedinou výhradu – že na ní designéři potlačili vizibilitu výfuků, respektive jejich koncovek, což je podle mého názoru škoda. Ale jinak oceňuji vkusnou dlouhou lištu přes celou záď protínající zadní světlomety, ta vypadá výborně, i kaskádovité páté dveře s příjemně oblými křivkami.

Samotné světlomety vypadají skvěle, mají výrazně plastické tvarování a v pozitivním slova smyslu nepřehlédnutelný je i poměrně decentní spojler nad zadním oknem. Vůz vypadá opravdu výborně, a to i navzdory kvantu stříbrných prvků, které jsou pro Superby typické.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Dokonce i osmnáctipalcová kola s masivními paprsky v discích zde byla zvolena skvěle. Ano, patrně se shodneme na tom, že devatenáctky by opticky působily ještě lépe, ale to bychom se zase připravili o výraznou dávku komfortu podvozkové části, se kterou tento formát kol koresponduje přímo na jedničku.

Kvantum prostoru, zvláště vzadu

A teď už spolu pojďme do vozu nasednout a prohlédnout si jeho interiér, předtím než se s ním půjdeme pořádně projet. První, co musím v interiéru Škody Superb pochválit, je úžasný dojem z velikosti jeho prostoru, a to nejen v segmentu předních, ale především zadních sedaček. Už z tohoto pohledu musí být v Superbu radost cestovat na extrémně velké vzdálenosti v jednom zátahu. Na řidičově sedačce mám hromadu prostoru v oblasti kolen, nad hlavou vůli ještě asi 8 cm (měřím 183 cm) a dokáži si představit, že bude Superb dělat velkou radost i „velkoformátovým“ řidičům, kteří se zde určitě nebudou cítit stísněně.

A co teprve pasažéři na zadních sedadlech! Ti by měli doslova křičet blahem z toho, kolik mají místa nad hlavou, a zvláště před koleny. Nepamatuji si, že bych kdy testoval kombíka, který by poskytoval vzadu tolik místa na nohy. Já sám naměřím po usednutí na zadní sedadla před svými koleny neskutečných 13 centimetrů (s nastavením řidičova sedadla na můj formát), a to rozhodně nejsem v sedačce svou zadní partií nějak cíleně zapasovaný.     

Pohodlné sedačky se slušným bočním vedením

Samotné kožené sedačky jsou ve voze velmi komfortní, mají moc pěkné zpracování, sportovní tvary a v případě předních sedadel oceňuji nečekaně kvalitní boční vedení. Řidičova sedačka je samozřejmě elektricky nastavitelná, a to jednoduše a v dostatečně velké benevolenci poloh. Ale nabízí také tlačítka pro uložení konkrétního nastavení, a to dokonce až pro tři různé řidiče. Zajímavé je, že jsou tlačítka, na rozdíl od většiny vozů poslední doby, umístěná přímo nad polohovacími ovladači – tedy přímo na spodní platformě sedačky. Funkčně to není nic proti ničemu, jen mě to zaskočilo, když jsem je při prvním kontaktu s vozem hledal klasicky na dveřích.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

A když už jsme zmínili dveře našeho Superba, pak i je musím vyzdvihnout. Nejen, že mají celkově elegantní zpracování, pohodlné loketní opěrky a dostatečně velké „kapsy“ na nápoje či jiné nezbytnosti, ale moc pěkně na nich působí horní designová lišta, která svou linií hřbetu tvarově přesahuje přes kličky s lehkým zlomem až do „repráků“. To je opravdu pěkný prvek, na který je radost se dívat.

Konzervativní palubka a stříbrná cingrlátka

Palubní deska působí na první pohled spíše decentně až konzervativně. Je postavená na měkčených, ale i tvrdších průměrných plastech, nicméně se mi na ní líbí především dva prvky. Jednak samozřejmě centrální dotykový displej, který je dostatečně velký, přehledný a má výbornou grafiku i slušnou rychlost odezvy na dotyky, ale také segment klimatizace. A to proto, že je primárně tlačítkový s otočnými ovladači nastavování teplot. Pracuje se s ním rychle i v průběhu jízdy, což mám na rozdíl od dotykových ovladačů ve velké oblibě.

Co už se mi v celé oblasti palubní desky, ale i středového sloupku zamlouvá méně, to je přehršel stříbrných prvků, které obecně ve škodovkách působí tak nějak okázale až nemoderně. Nicméně ovládací tlačítka na středovém sloupku jsou správně dimenzovaná (od volby jízdních režimů až po elektronické otevření pátých dveří) a celkově musím říct, že má Superb veškeré ovládací prvky pro řidiče výborně dostupné a přehledně koncipované. Tedy s výjimkou startovacího tlačítka, které jsem měl v prvních dnech tendenci stále hledat více na palubní desce než pod volantem. Tohle není úplně šťastné řešení. Jinak ovšem chválím možnost vypnutí Start-Stop systému, bohužel jen před každou jízdou. Klasika.

Kvalitní volant a analogové budíky

Zajímavý je dvojramenný volant, který má středně silný věnec, příjemnou ergonomii a sedí dobře v rukou. Jeho multifunkční tlačítka pracují skvěle, jsou dostatečně přehledná a ovladače v podobě otočných válečků budu patrně chválit u každé další škodovky, protože mě opravdu baví rychlost práce s nimi. V kapličce za volantem není jeden velký displej, ale jen malý displej usazený mezi dvěma analogovými budíky – další mé oblíbené řešení. Schránek a přihrádek je ve voze dostatek a s velmi solidním objemem, což skvěle koresponduje s celkovým prostorovým komfortem Superba.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Celkově jsem s interiérem v zásadě spokojený, tedy až na to, že jeho součásti poměrně hodně vržou, odhlučnění interiéru není moc dobře vyřešené, a jak už jsem zmínil, ubral bych na stříbrné v případě palubní desky a ovládacích prvků.  

Objemný zavazadelník s chytrými zarážkami

Další příjemnou kapitolou je v tomto kombíku objem zavazadelníku, který má 650 litrů a dokáže odvézt i velkoformátové předměty, jako je třeba složený nábytek, jak jsme si vyzkoušeli. V zavazadelníku nás mile překvapily dvě boční objemné schránky, možnost sklopení sedaček ze zavazadelníku, dobře fungující elektronické otevírání/zavírání pátých dveří, ale také třeba velmi praktické zarážky zavazadel fungující na suchý zip. A co v zavazadlovém prostoru ještě nacházíme, je táhlo určené k vyklopení tažného zařízení. Jednoduše za něj zatáhnete, pod zádí se vám uvolní „koule“, kterou pak rukou vyklopíte do správné a pevně fixované polohy. Je to jednoduché, ale rozhodně dostatečně efektivní řešení.

Agilní čtyřválec s příjemnou spotřebou

A pokud čekáte na charakteristiku jízdních vlastností Superba, tak se na ni konečně vrhneme. Předně tu máme motorizaci posílenou turbem v podobě dvoulitrového vznětového čtyřválce s výkonem 147 kW (200 koní) a krouticím momentem 400 Nm (při 1 750 – 3 500 otáčkách za minutu), která působí už od naší první jízdy s tímto autem živě a agilně. S vozem je možné dosáhnout stokilometrové rychlosti z nuly za 7,8 vteřiny, což je opravdu solidní zrychlení na vůz s váhou téměř 1,6 tuny. Rozhodně dostatečné pro bezpečné předjíždění, ale zase nijak dramatické, abyste si s ním snad užili jakkoli zajímavou sportovní jízdu. To ani cílem konstruktérů tohoto vozu nebylo.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Co se jim ovšem podařilo, je realizovat opravdu spolehlivý motor s decentní přívětivou zvukovou kulisou, který navíc přináší velmi dobrý kompromis mezi výkonem a spotřebou. Ta se podle naší zkušenosti z testování pohybuje v rozmezí 6,7 – 7,6 litru na 100 km (výrobce uvádí 5–6 litrů) v kombinovaném režimu. A když jsme dávali vozu tzv. napít v rámci rychlé a dynamické jízdy, dostali jsme se se spotřebou lehce nad 13 litrů, což také není žádná tragédie.

Solidní převodovka a pomalejší pádla

Rychlost akcelerace vozu po sešlápnutí plynu není špatná a neregistruji žádnou velkou turbodíru, jen lehké nadechnutí se motoru před samotnou akcelerací Superba. A to není nic, co by mi během jízdy vadilo. Citlivost volantu bych hodnotil jako lepší průměr, brzdy mě svojí efektivitou nijak neokouzlily, a pokud jde o sedmistupňovou automatickou DSG převodovku, tak na ní se mi líbí její čistá práce, které by ovšem slušelo ještě důraznější zrychlení změny rychlostních stupňů, zvláště pak ve sportovním režimu. Řadit je tu možné také pádly pod volantem, ale od těch žádnou extra rychlou reakci na požadované změny rychlostních stupňů nečekejte. Rozhodně ne takovou, s jakou se lze setkat v případě prémiových značek aut.

Stabilita vozu v ostřejších zatáčkách také není žádná hitparáda. Tento Superb má pohon přední nápravy, čemuž já osobně moc nefandím. Vždycky bych při koupi Škody Superb upřednostnil volbu pohonu 4×4, který bych navíc dokázal ocenit na svých oblíbených zimních lyžařských výpravách.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Podvozek s vysokým komfortem

Co ale rozhodně stojí za pochvalu, to je komfort podvozku. Podvozek je na jednu stranu kvalitně tuhý, ale současně skvěle koresponduje, jak už jsem zmínil na začátku, s danou variantou kol a perfektně smazává nerovnosti pod koly. A to mi v případě Superba maximálně vyhovuje, protože to jen dokresluje jeho kvality pro extra dlouhé „štreky“. Také se mi líbí práce jízdních asistentů, jejich preciznost i přehlednost, ale i hodně pěkná výbava celého vozu. Nechybí tu parkovací kamera s asistentem, satelitní navigace a rádio, kvalitní LED matrix světlomety, aktivní tempomat a celá dlouhá řada další výbavových součástí, které rozhodně nepokládám za zbytečné.

Koráb na dlouhé tratě

Škoda Superb rozhodně dává smysl, zvláště v naší motorizaci, jen je třeba nad některými nedokonalými funkčními prvky přimhouřit oko. Rozhodně to není vůz pro sportovní zábavu, ale ten, kdo od něj očekává komfortní bezpečnou jízdu společně s velkým objemem zavazadelníku, a to v moderním povedeném hávu, bude spokojený.

Cena nového vozu v dané motorizaci a výbavě překonává milionovou hranici, ovšem my jsme otestovali ojetý vůz s nájezdem necelých 30 000 km, jehož cena je 879 900 korun. Vůz jsme si, jak už jsme zmínili, zapůjčili od společnosti AUTO Z DOVOZU, z jejíž nabídky zánovních prověřených aut je opravdu radost si vozy na testování vybírat.

Galerie