Čeští řidiči začali sypat cukr do nemrznoucí směsi auta. Lidové řešení je „zlepšovák“ – vyzkoušeli jsme ho

Auta, která před 40–50 lety masově brázdila silnice naší země, byla samozřejmě mnohem jednodušší než elektromobily, hybridy a vůbec všechna moderní vozidla současné doby. Nebyla napěchovaná elektronikou, bezpečnostními systémy a dalšími plody vývoje automobilového průmyslu. Zároveň si však spalovací motory v rámci své konstrukce stále zachovávají téměř nezměněný systém chlazení. Jeho zdokonalování se v průběhu desetiletí do značné míry omezilo na vznik nových složení nemrznoucích směsí.

Vypouštět každý den? Řešením byl zlepšovák

Protože však nemrznoucí směsi do chladičů nebyly před desítkami let dostupné (rozhodně ne pro všechny majitele vozů), našli si řidiči vlastní řešení. Ano, skutečně i v podobě cukru. Dnes je těžké si to představit, ale dříve skutečně jezdili majitelé aut s obyčejnou vodou v chladiči. A to zejména v nákladní dopravě. Muž s kbelíkem vařící vody jedoucí za zimního rána ke svému nákladnímu vozu byl naprosto běžným obrázkem dané doby. Voda se totiž z chladicího systému večer vypouštěla, aby přes noc nezamrzla. A tak bylo nutné ji ráno do systému zase nalít.

„Tosol“, sovětský typ nemrznoucí směsi, se používal hlavně v osobních automobilech. Někdy však systém před zamrznutím nezachránil. Kvalita této kapaliny byla prostě sovětská. Směs byla nestabilní a nepředvídatelná.

i

A pak si jednou nějaký chytrý řidič uvědomil, že voda s vysokým obsahem cukru (tedy jakýsi jednoduchý sladký sirup) mrzne při mnohem nižší teplotě než voda. A to ho dovedlo k závěru, že roztok cukru a vody lze použít jako kvalitní náhradu nemrznoucí směsi.

Dobře dotažené složení, které však nefunguje napořád

Garážoví géniové experimentálně zjistili, že k výrobě domácí nemrznoucí směsi je třeba rozpustit více než kilogram cukru ve dvou litrech obyčejné vody z vodovodu. Nižší koncentrace nefunguje. V mrazech se výsledný produkt nezměnil v ledové „lízátko“, a dokonce i v horku výborně chladil motor. Jediným problémem bylo, že s tímto roztokem se nedalo jezdit napořád. Cukr postupně degradoval, rozkládal se a za několik měsíců bylo nutné podomácku vyrobenou nemrznoucí směs vyměnit za novou.

Každopádně tento recept by mohl být zajímavý i dnes v případě nouze. Například když potřebujete naléhavě doplnit chladič a běžnou nemrznoucí směs právě nemáte po ruce. Třeba proto, že jste někde dál od civilizace (chalupa na samotě, výprava do hor ve východní Evropě apod.). Samozřejmě to neznamená, že by nyní každý majitel vozu měl vozit v kufru sáčky s cukrem a kanystr vody. To určitě ne. Je však užitečné vědět, jak se dá nouzová situace řešit pomocí improvizovaných prostředků.