Tato 3 auta vydrží staletí a vyžadují nulovou údržbu, jezdí takřka zadarmo. Automechanik zjistil, u kterých modelů nemá zub času šanci

Neuplynou snad dva týdny, aby se mě někdo z mých přátel nezeptal, jaké auto bych mu doporučil po stránce spolehlivosti a opravdu dlouhé výdrže. Jinými slovy, aby vydrželo delší dobu, než trvá průměrná leasingová smlouva. Většinou bez zaváhání a pobaveně odpovím, že rozhodně ne nové. Na nechápavé pohledy doplňuji to, co si možná myslí mnozí z vás: ta dobrá auta už byla vyrobena. Pojďme se na tři tipy podívat společně.

Můj kamarád definoval faktor spolehlivosti poměrně spolehlivě

A když už jsem se tedy dostal k tomu, abych svoje postřehy a tipy předal dál, nedalo mi to, abych nezavolal jednomu mému známému majiteli několika prodejen s novými i ojetými vozy, mimo jiné je také majitelem sbírky klasických aut, kterou mu nepokrytě závidím. Co už. On naštěstí na konto našeho letitého vztahu nemá problém mi cokoli půjčit, není tedy asi ta správná chvíle, abych tady jakkoli žehral nad osudem. Moje otázka byla jasná: „Co bys měl jako tipy, které opravdu odolávají zubu času?“

A odpověď mě v podstatě ani nepřekvapila, já si to totiž myslím také. A s dovolením bych to nazval jakousi „Teorií o nápravě poškozeného jména“. Můj přítel (kterého bych se nebál nazvat expertem na ojetiny) to ve své odpovědi formuloval takto: „Já osobně se snažím využít toho, co za ty roky o těch autech vím. A hledám cíleně modely, které následovaly po takových, které měly s něčím průšvih. A možná čím větší průšvih, tím lepší. U nich je totiž více méně jisté, že výrobci se opravdu, ale opravdu hodně snažili o to, aby odstranili příčiny problému a napravili si reputaci.“

iZdroj fotografie: ŠJů / Creative Commons / CC-BY-SA

A víte co? Já bych jeho slova podepsal do posledního puntíku. Myslím si totiž zcela to samé, a i můj nejnovější přírůstek vychází přesně z této filozofie. Prozrazovat jej nebudu, čtenáři mých článků však zřejmě tuší. Jinými slovy: hledejte modely, které sloužily jako „omluvenka a náprava špatného jména“. A abyste nemuseli pátrat a ušetřili čas, udělal jsem to za vás a svoje tipy přitom rozdělil do několik pomyslných kategorií:

„Chci nenápadné, ale odolné a prostorné auto. A levné“

Pokud se vaše preference shodují s výše uvedeným nadpisem, měl bych dva tipy. Vlastně možná tři. Coby malé auto bych preferoval Toyotu Yaris druhé a třetí generace od roku výroby 2011, jakkoli je potřeba trochu hledat, pokud půjdete vyloženě po ceně. Yaris se totiž ukázal jako opravdu spolehlivá volba a v podstatě jenom slouží, čehož si jsou jak výrobce, tak jeho majitelé dobře vědomi. A cena tomu odpovídá. Je ale opravdu málo podobně spolehlivých a nenáročných aut.

iZdroj fotografie: Se souhlasem ROSY CAR DI RIVITTI

Větší alternativou by pak mohl být Renault Laguna III, jenž přesně naplňuje výše popsanou teorii o velkém průšvihu. Tím byla druhá generace a Renault se pak u nástupce opravdu hodně snažil, aby si napravil reputaci. Pro vás z toho plyne jediné: tohle auto je lepší, než je jeho reálná cena na trhu. Doporučuji Laguny III z let 2012–2016, klidně s turbodieselem 2.0 dCi řady M9R o výkonu 110 kW. Netřeba se ho bát, naopak, má mj. chlazení turba vodou a celkově se Renault velmi snažil, aby tento motor fungoval. Stejně jako celé auto.

„Chci trochu luxusu, ale za málo peněz a aby hodně vydržel“

Tady bych měl speciálně já jeden vyzkoušený tip, který jsem měl tu možnost sledovat zblízka po dobu asi 10 let, a dodnes jezdí. Příběh je stejný: Mercedes s modelovou řadou „masařek“, neboli W210, ztratil jméno, zejména co se odolnosti vůči korozi týče. Nástupce W211 je v tomto zcela jiný a vydrží opravdu hodně. Uberte v nárocích na motory, podobně jako Němci, kterým často stačí základní dvoulitry, naftové i benzínové, a hledejte udržované auto. V Německu jich je stále dost, ceny klesly příjemně nízko, často najdete kousek, který vám udělá ještě velmi dobrou službu.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Giełda klasyków

Nejsem přitom zdaleka jediný, komu se tato generace „éčka“ líbí víc než poněkud ostře řezaný nástupce. Interiéru nelze nic vyčítat, navíc se dají najít opravdu výborně vybavené kousky. A stále jde o klasické auto, bez přemíry zbytečné elektroniky. Náhradní díly sice stojí adekvátně značce, vzhledem k rozšířenosti však není problém najít alternativu z druhovýroby, případně pokud je opravdu třeba ušetřit, i použitý díl. Moje volba by byla 200–220 CDI v případě nafty, stejně jako u benzínu (mívají často méně najeto).

„Potřebuji auto úplně na všechno, i do terénu“

Tady je volba jasná. Vynechám všechna módní SUV od evropských značek a šel bych někde najít zachovalou RAV 4 od Toyoty, případně benzínový (ne diesel!!!) Forester od Subaru. A zřejmě i tu Toyotu raději benzínovou. Auta odolná, nenápadná, postavená s ohledem na výdrž, obě s velmi schopným podvozkem, který v terénu dokáže často více, než by si troufnul jeho řidič. Starší RAV 4 nevypadají sice zrovna jako ideál krásy, ani interiéry nesnesou srovnání s moderními vozy, ale pokud se přes to dokážete přenést, budou vám spolehlivě sloužit. A o to přece jde.