Kdysi jsme vyráběli letadla, lodě, lokomotivy, motorky i automobily. Dnes živoříme odkázaní na dovoz a necháme EU, aby nás zničila.
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Skleněná koule a věštecké schopnosti Nostradama. Anebo zrcadla ohýbající prostor a čas, schopná nahlídnout do budoucí reality. Nic jiného než faktická schopnost skutečně zahlédnout střípky budoucnosti nedokáže odhalit, co bude. Co se stane. Jak to bude s automobily. Budoucnost je natolik nejistá, že nelze ani odhadnout, jak se bude vyvíjet. A to je důvod, proč automobilky tápou. Ztrácejí jistotu, pevnou půdu pod nohama.
VW má problémy a není to jediná automobilka, Evropa strádá
Proč se tady mluví o zavírání továren. A tom, jak trh ovládnou čínské automobily. Evropská automobilová scéna zažívá krizi, kterou málokdo před pár lety předvídal. Automobilky, jež po desetiletí dominovaly světovému trhu, jako například Volkswagen, se nyní ocitají v situaci, kdy jejich existence může být ohrožena. A kdo za to může? Podle mého názoru EU tím, jak nekale ovlivňuje trh. Myslím, že to je jen kvůli elektrifikaci, kterou si Brusel usmyslel zavést téměř přes noc. Myšlenka na čistší planetu a nulové emise působí na papíře pro někoho dobře.
Praxe, jak se ukazuje, je mnohem složitější. Co vlastně znamená, když slyšíme, že Volkswagen a další automobilky čelí potenciálnímu krachu kvůli elektromobilům? Zatímco Evropská unie chce skoncovat se spalovacími motory do roku 2035, prodeje elektromobilů v Evropě jsou daleko za očekáváním. Automobilky investovaly miliardy eur do vývoje a výroby elektrických vozidel, ale poptávka není. Podle evropského komisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona jsou viníkem právě samotné automobilky.
Ty podle něj nezvládají správně propagovat elektromobily a dostatečně zmírňovat obavy potenciálních zákazníků. Je to ale opravdu tak jednoduché? Nebo je na vině unijní politika, která tlačí výrobce ke zdi, aniž by brala v potaz reálné potřeby a možnosti trhu? Já za sebe můžu panu Bretonovi klidně říct, že to rozhodně není o propagaci. Nechci elektromobil, protože je drahý, vypadá hnusně (až na jednu dvě výjimky). Není tady infrastruktura, dojezd elektromobilů je v průměru a v reálu tragický, je to prostě auto, které bych si uměl představit maximálně do města. EU ale tvrdí opak. A tak padá kosa na kámen.
USA zatáhly za záchrannou brzdu a dělají, co mohou
Volkswagen, dlouhodobý symbol německého automobilového průmyslu, čelí závažným problémům. Už víme, že podle informací z médií se v rámci koncernu uvažuje o uzavření některých továren v Německu. To by znamenalo nejen ztrátu zaměstnání pro tisíce lidí, ale i zásadní ránu pro evropskou ekonomiku. Právě Německo bylo doposud považováno za evropskou průmyslovou velmoc. Nyní hrozí, že Čína, která do elektrifikace automobilů investuje obrovské částky, zaujme vedoucí postavení. Hrozí? Skutečně jenom hrozí? Já si myslím, že už se to dávno děje, že už se to stalo.
Mám obavu, že Evropa už je dávno mimo. Nic se tady nevyrábí, nic se tady nevyvíjí, Evropa je mimo hru. Evropě ujel vlak. Ujel i USA, tam se ale snaží ještě vedoucího trochu dohnat. A tím je Čína. Tak to je, a pokud někdo tvrdí opak, lže sám sobě do kapsy. Evropské automobilky, zatížené přísnými emisními limity, vysokými náklady na pracovní sílu a minimálními subvencemi, nemají šanci konkurovat asijským rivalům, jejichž produkce je často levnější a flexibilnější.
Jak skončí dotace, skončí i dosavadní zájem o elektromobily
Nejde jen o Německo. Podobné obavy zaznívají i od italských představitelů. Italský premiér Giorgia Meloni a ministr průmyslu Adolfo Urso vyjádřili své obavy, že současná politika Evropské unie povede k vážným ekonomickým problémům. Italské úřady neodmítají elektrifikaci jako takovou, ale požadují širší spektrum pohonných systémů a flexibilnější přístup. Podle ministra Ursa Evropa potřebuje pragmatickou vizi, která by zahrnovala všechny dostupné technologie, nikoli ideologický postoj, jenž tlačí automobilky do elektromobilů bez ohledu na tržní podmínky a zájem spotřebitelů.
Ale co přesně stojí za slabými prodeji elektromobilů? Proč se auta, která by měla být budoucností dopravy, tak obtížně prodávají? Jedním z hlavních problémů je infrastruktura. Nabíjecí stanice jsou často nedostatečné, zejména v méně rozvinutých regionech. Potenciální zákazníci jsou odrazeni také vysokými pořizovacími náklady, omezeným dojezdem a nejistotou ohledně životnosti baterií. K tomu přidejme obavy z ekologických dopadů výroby a likvidace baterií a máme obrázek, který se velmi liší od ideální vize Evropské unie o „čisté mobilitě“.
Syntetická paliva máme, fungují hned se současnými motory
Navíc je zde fakt, že elektromobily jsou stále z velké části financovány z veřejných rozpočtů formou dotací a daňových úlev. A to není udržitelný model. Jakmile budou tyto podpory omezeny, poptávka může ještě více klesnout. To by mohlo vést k dalším ekonomickým problémům. Evropské automobilky tak stojí před těžkou volbou. Pokračovat v produkci elektromobilů, která jim přináší finanční ztráty, nebo riskovat sankce a omezení ze strany Evropské unie. To je situace, již si mnozí z nás nedokázali před pár lety ani představit. Jistě ne vedoucí firem, které před pár lety dominovaly trhu.
V kontrastu k evropskému postoji se chci znovu podívat na USA. Americký trh s elektromobily roste mnohem rychleji, a to především díky pragmatickému přístupu. Američané investují do rozvoje nabíjecí infrastruktury, ale zároveň poskytují automobilkám dostatečnou flexibilitu v otázce pohonných systémů. V České republice je situace podobná jako ve zbytku Evropy. Prodeje elektromobilů sice pomalu rostou, ale infrastruktura a ekonomické podmínky stále brání jejich masovému rozšíření. Mnoho českých řidičů si jednoduše nemůže dovolit drahé elektromobily.
Evropa je odepsaná, EU to ale tají a odmítá připustit problém
Anebo v nich nevidí odpověď na potřebu osobní mobility. Také si nekoupíte zahradní traktor na to, abyste vozili děti do školy. A naopak, s rodinným SUV po zahradě s pluhem jezdit nebudete. K tomu jsou tady Japonci, kteří umí zázraky s hybridy a dosahují už teď fantastických čísel co do snížení emisí. Evropa je mimo. Evropa končí. Přiznejme si to. A můžeme začít znovu stavět na základech ruin, za které může EU. Dokud si nepřiznáme holou pravdu a budeme si lhát – nebo si necháme lhát – zamíříme na elektrických autech ne do zářné budoucnosti, ale do p…. Pardon, do pekla.