Přísný test vodíkového auta, který radši nechcete číst. Přitom ho vyrábí značka, na kterou Češi nedají dopustit

Na tuzemském trhu se aktuálně prodávají pouze dva modely vodíkových automobilů. Jsou jimi Toyota Mirai a Hyundai Nexo. A právě Nexem jsem se nechal zlákat, abych se mu ve svém testu podíval na zoubek. Tak si vůz pojďme představit a zhodnotit jeho silné i slabé stránky. Možná budete jedni z mála, pro které bude Hyundai Nexo zajímavou volbou v případě, že jste příznivci aut s tzv. čistým provozem, a přitom se nechcete „vézt“ na masové vlně klasických elektromobilů.

Exteriér by si zasloužil dramatičtější futurismus

Každopádně vnější vizualita Nexa je sama o sobě z mého pohledu trochu kontroverzní. Na jednu stranu vůz nevypadá špatně, ale i tak jsem očekával, že tohle vodíkové auto bude mít vzhledem ke svému zatím unikátnímu charakteru z pohledu paliva ještě daleko futurističtější vzhled. Tuhle moji představu by mnohem lépe naplňoval například Hyundai Ioniq 5 nebo třeba i Tucson.

iZdroj: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Mrkneme se nejprve na předek Hyundai Nexo. Ten mi, když to přeženu, připomíná maskou nějakého vysmátého mimozemšťana. Možná mám moc velkou fantazii, ale tohle byl skutečně můj první dojem. Máme tu nizoučké přední a skvěle pracující světlomety (dosah, vykreslení atd.) propojené na vrchní části obloukovou lištou, dále zvláštní šestiúhelníkovou mřížku chladiče s lineárními a vlnkovitými lamelami, a navíc sportovně vyhlížející nárazník s náznakem spojleru. Předek je pěkný, nikoli oslnivý, snad jen trochu vizuálně neučesaný. Jako by neměl primární tendenci se jednoznačně odlišit tak, aby byl na první pohled pro kohokoli snadno identifikovatelný.

Zajímavé vysouvací kličky a pohledná záď s netradičními světlomety

Na bocích si okamžitě všímám výborně vypadajících dvacetipalcových kol s aerodynamicky širokými, a především tvarovanými paprsky. Boky Nexa mají výrazné profilování a nelze na nich přehlédnout zajímavé lemy blatníků se dvěma zadními prolisy. Lemy předních blatníků pak postupují v neobvykle tvarované spodky dveří, respektive směrem k prahům. Vozu sluší černé rámečky oken, ale stejně pozitivně už nehodnotím tu prapodivnou křivku spodní části oken, která prostupuje v černém odstínu až k zádi. Ovšem aerodynamické zkosení střechy je vysloveně nepřehlédnutelné a dokonce i vkusné. Oválné výsuvné kliky s bezklíčovým otevíráním také nejsou špatné. Zajímavé na nich je, že po vysunutí nabízejí tlačítko pro zamčení vozidla.

Zadek Nexa je z designového hlediska rozhodně nejhezčí. Hodně markantní spojler s žebrováním nad a kolem zadního okna, skládaný tvar zadních trojúhelníkovitých světlometů a rozseknutí zádi nárazníkovou partií kolem SPZ je celkově netradiční a minimálně dobře zapamatovatelné. Škoda, že záď není tvarovaná více do hranatých linií, ty by jí slušely ještě mnohem více. Celkově je to relativně pohledné auto, ale na designové ocenění to určitě není. Škoda.

Mega tlačítková konzole a vrzavý interiér

A co interiér? Také jste na něj zvědaví tak, jako jsem byl na začátku testování já? Předně mě mile překvapilo, jak je příjemně světlý. Tomu napomáhá barevnost materiálů od sedaček až po přístrojovou desku a beze sporu i velké střešní okno. Sedačky vypadají skvěle, jsou potažné perforovanou kůží (s až organickou vizualitou), mají kvalitní prošívání a jsou vysoce pohodlné. Zádová část zadních sedaček je polohovatelná, což je skvělé pro spánek na dlouhých cestách. Přední sedadla jsou elektronicky nastavitelná, vyhřívaná i odvětrávaná, a dokonce nabízejí dofukování v bederní části. Ale nenabízejí paměti pro napolohování vícera řidičů, což bych přivítal.

V přední části kokpitu se cítím komfortně z pohledu prostoru. Toho je tu až až, což ocení i objemnější řidiči. Design přístrojové desky, volantu i té výrazné středové konzole je pěkný, ale pokud jde o materiály, tak to žádná hitparáda není. Plasty, kterých je tu přebohatě, působí celkem lacině. A tak se ani nedivím vrzavosti celé řady interiérových komponentů. Co mě extrémně zaskočilo, tak že středová konzole je osazená mraky ovládacích tlačítek. Moje původní představa byla o velkém displeji na palubce, pomocí kterého budu ovládat vše dotykově. Ale na jednu stranu mi tlačítkovky vyhovují, jen je třeba se v nich zorientovat a zvyknout si na ně.

Slabé odkládací plochy, ale výborný infotainment

Co mě zklamalo, tak malý prostor odkládacích ploch s výjimkou místa pod středovou konzolí. A to zase není ultra dobře přístupné, takže celkově odkládací prostory nic moc. Alespoň, že je pod konzolí možné bezdrátově dobít telefon a také využít nabíjecí, respektive datové konektory. Pokud jde o řadič automatické, a v našem případě jednostupňové převodovky, tak ten je tlačítkový (umístěný na konzoli mezi přehršlí dalších tlačítek) a pracuje se s ním opravdu dobře. Také mě mile oslovil infotainment vozu založený na dvou displejích, které jsou v zásadě propojené a sedí na jednom dlouhém komponentu. Grafika super, přehledná, čistá a systém je dokonce skvěle přehledný.

Zadní část kabiny je vysoce prostorná co do prostoru před koleny i pod předními sedačkami, ale nad hlavou mi moc prostoru nezbývá, a to měřím 183 cm. Takže silnější lidé tu budou spokojení, ale vysocí už ne. Co mi vzadu chybí, to jsou USB konektory. K dispozici je pouze 12V vstup. Je to ve vysloveně moderním voze vůbec možné?

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Zavazadlový prostor, který je skvěle přístupný, nabízí celkem průměrný objem 461 litrů. Ono také Nexo není velké SUV, řadil bych ho spíše do kategorie těch menších. Zavazadelník je cekem strohý a kromě čtyř upevňovacích ok v něm ani není co popisovat. Alespoň, že má rychle fungující roletku a elektronické otevírání a samozřejmě i zavírání. Tady jsem také lehce zklamaný.

Tragická dostupnost paliva

Motor sice pohání vodík, který se do nádrže „čepuje“ podobně rychle jako benzín či nafta, ale ten se v agregátů přetváří na elektrickou energii. Takže se v zásadě jedná o elektromobil, který když to přeženu, ukrývá v motorovém prostorou jakousi malou vodíkovou elektrárnu. Ve srovnání s klasickými elektromobily je tu ta výhoda, že na doplnění poháněcí energie nečekám hodinu a více, ale během pár minut načerpám vodík na vodíkové stanici a tradá, vyrážím s vozem kupředu. To zní vlastně skvěle, že?  

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Je tu ale doslova kardinální problém, který výhody vodíkových vozů v České republice sráží na kolena. Do roku 2030 by sice mělo být na našem území vybudováno až 40 čerpacích vodíkových stanic, ale v současné době jsou tu jen tři. Ano, čtete správně. Pouhé tři veřejné vodíkové „pumpy“ na celou republiku. Jedna je v Praze na Barrandově, druhá v Ostravě-Vítkovicích a třetí v Litvínově. A to je naprostá tragédie.

Solidní dojezd, ale rostoucí cena vodíku

Tím pádem dávají vodíkové vozy smysl pouze lidem žijícím v těchto lokalitách a nedej bože, aby se tito řidiči vypravili se svými „vodíkovkami“ třeba na Moravu nebo do jižních Čech. Aby pak řešili, kde je nejbližší možnost načerpání vodíku někde za hranicemi. Proti tomu jsou klasické elektromobily sice s pomalým nabíjením, ale stále vysoce dostupným přímo zlaté. Alespoň, že dojezd na plnou nádrž je v případě Nexa až 560 kilometrů, jak jsem si vyzkoušel (výrobce uvádí až 600 km).

Podle neoficiálních informací má být do konce příštího roku v Čechách až 13 vodíkových stanic, ale já tomu upřímně nevěřím. Mimochodem realizace každé z nich údajně vychází na šílených 180 milionů korun. A tipnete si, kolik je v ČR registrovaných vodíkových automobilů? Není jich více než 30. A jestli jejich počet stoupne do roku 2030 na odhadovaných 4 000, tak to chci vidět. Jinak je tu další faktor, který vodíkovým vozům aktuálně ubírá na atraktivitě. Je jím výrazné zdražení vodíku za poslední rok. A lze snad očekávat pokles jeho ceny? No, nevím.

Žádný sprinter, cenovka extra vysoká

Pojďme se ale vrátit k charakteristice Nexa, ať si umíte představit, co vlastně tato nesprávně podpořená záležitost v podobě nízkého počtu vodíkových benzínek nabízí potenciálním zájemcům. Stále se tu bavíme o něčem prakticky unikátním. Hyundai Nexo s elektrobaterií o kapacitě 1,56 kW má výkon 120 kW, respektive 163 koní, kdy společně s krouticím momentem 395 Nm dokáže vozidlo akcelerovat z 0 na stovku za 9,5 sekundy. To není žádné super zrychlení ve srovnání s klíčovými plně elektrickými vozy, že? Také váží více než 1,8 tuny.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Také jste čekali střelu, která bude zrychlovat minimálně o třetinu rychleji? Já rovněž, ale chyba lávky. Ona by totiž potom byla spotřeba vozu patrně tak velká, že by i silnější třílitrové benzínové agregáty byly na provoz lacinější. V době, kdy jsem vůz testoval, vyšel jeho ujetý kilometr na 2,80 Kč, což je prakticky dvojnásobná hodnota ve srovnání s elektromobily, ale také hodnota stále ještě vyšší než v případě úsporných hybridů, a dokonce i nafťáků. A když si k tomu připočtete pořizovací cenu nového Hyundai Nexo, která startuje na 1,9 milionech, začnete přemýšlet nad tím, co vůbec vede majitele naposledy zakoupených Hyundai Nexo k tomu, aby se pro toto auto rozhodli. Snad potřeba se odlišit, protože nic jiného mě vážně nenapadá.

Špičkový podvozek i bezpečnost

Když se zaměříme na jízdní charakter Nexa, pak jako první musím vychválit komfort podvozku. Ten je opravdu obláčkový a je to bič na naše rozbité okresky. Ani přejezd brzdných prahů není diskomfortní, což není u celé řady moderních vozů, a to i těch dražších, běžné. Brzdový pedál je příjemně tužší a brzdová soustava pracuje naprosto skvěle. Řízení je citlivé, přesné a baví mě i volant, který padne do rukou jak ulitý.

Na duhou stranu slabší akcelerace je tak akorát, abych měl pocit, že zvládnu bezpečně předjíždět. Vůz nabízí částečně autonomní řízení a udržuje mě v bezpečné úrovni jízdních pruhů. Hlídá moji pozornost, a to celkem přísně. Také usměrňuje vzdálenost za vozem přede mnou, a dokonce auto nekompromisně zabrzdí v momentu, kdy bych bezpečnou vzdálenost sám vyhodnotil špatně. Výborné je, jak je vůz skvěle stabilní a v zatáčkách sedí jako přilepený. Z pohledu bezpečnosti jsem tady vysoce spokojený.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Odhlučnění interiéru je fajn v nižších rychlostech, ale na dálnici je třeba počítat s hlukem aerodynamickým. Občas vnímáte takové pískání a někdy máte dokonce pocit, že nejedete v autě, ale z pohledu zvuku spíše startujete letadlem. Co musím u Nexa ocenit, tak skutečnost, že je schopen sám zaparkovat. Zmáčknu tlačítko a Nexo si zaparkuje přesně a bezpečně. Vynikající funkce, kterou ocení zvláště ženy v rámci podélného parkování.  Ale i kdybych chtěl parkovat po vlastní ose, tak to díky vysoce kvalitnímu parkovacímu asistentovi s čistou a přehlednou kamerou zvládnu precizně.

Vodíkový vůz ani náhodou. Alespoň zatím

Zajímá vás, zda bych si koupil vodíkové Nexo? Ne, nikdy. To auto je sice komfortní, má přesné řízení, skvěle sedí na silnici a je dokonce velmi bezpečné z pohledu technologií, ale jinak mi nenabízí nic dalšího, čím by mě mohlo oslovit. Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale zlaté elektromobily, jako je třeba Mustang Mach-E nebo třeba Hyundai Ioniq 5. S těmi bych byl mnohem, ale pravdu mnohem spokojenější.

Domů mi vodík nesmí a nemyslím si, že bych v průběhu následujících pěti let svůj názor změnil. Malý počet vodíkových stanic, provozní náklady žádný šlágr a o celé řadě dalších nedostatků konkrétně v případě Hyundai Nexo ani nemluvě. A ta prodejní cena, to je v tomhle případě naprostý děs. Takže pápá Nexo, tebe vracím rád a už se těším na normální pohon dalšího testovaného vozu, byť klidně hybridní.

Hyudai Nexo přehledně:

Galerie