Člověk by si mohl myslet, že už ho v dnešní době nic nepřekvapí. Sociální sítě, nová média, svět propojený skrz na skrz, snaha být vidět za každou cenu. Je obvyklé, že pokud někdo chce zaujmout, třeba právě v rámci sociálních sítí, je schopen udělat cokoliv. Včetně věcí, které hraničí klidně s rizikem zranění. Objevují se různé výzvy, a to, o čem vás chci informovat, je jedna z nich. Situace jednoduchá, přijdete k autu a máte na střeše položenou knihu.

Najít na autě může člověk téměř cokoli, kdo by čekal knihu?

O co se jedná? Situace možná vyvolá úsměv na tváři, když si představíte někoho, kdo si ji tam zapomněl. Ale i to je dost bizarní myšlenka. Ale co když to má hlubší význam? Možná jste už slyšeli o případu, kdy lidi úmyslně nechávají nejrůznější věci na střeše vozidla. Je to zvláštní symbolika spojována s tajnými zprávami nebo výstrahami v komunitách, kde dochází k podezřelým aktivitám? Je to třeba zpráva zloděje jeho kumpánům, že si tohoto auta mají všímat? Tak jako to funguje třeba s písmenem X? Může to tak být. Skutečně.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě

Jednou z možností je, že kniha na střeše vozidla slouží jako signál. Pokud ji řidič úmyslně nechá na autě a odjede, může to znamenat pro někoho, kdo sleduje dané místo, informaci o tom, že se v oblasti „něco děje“. Tento způsob komunikace není skutečně nový – podobné signály se objevovaly již dříve, například barevné tkaničky na plotě nebo předměty v oknech domů, které měly informovat o pohybu lidí nebo aktivitě v okolí. Zajímavé je, že podobné „znaky“ mohou mít různé významy. Někde může kniha na střeše signalizovat, že je v autě opuštěné dítě. To by mělo upoutat pozornost kolemjdoucích a pomoci zachránit situaci.

Hrozivě vypadající nehoda: Poznáte alespoň tovární značku havarovaného vozu?

I když to je přežitek z doby, kdy nebyly mobilní telefony. Pak nebyla jiná šance, než že musel člověk, který takto podezřelé auto našel, jít osobně buď přímo na policejní stanici, nebo k nejbližší telefonní budce. Tohle už je mimo hru. Jinde je to symbol spojený s varováním – něco ve smyslu „pozor, tento vůz je sledován“. Je fascinující, jak snadno lze obyčejný předmět proměnit v prostředek pro přenos informací, které často dokáže rozluštit jen ten, kdo zná kontext. Může to fungovat i naopak, jak jsem zmínil, v rovině kriminality. Zloděj položí knihu na auto a čeká, co se stane. Jestli si toho někdo všimne. Když ne, považuje to za signál, že se může o auto blíž zajímat.

Zloděje zaujme auto a pomocí označení sleduje pohyb majitele

Samozřejmě existuje i ta nejprostší varianta – knihu někdo skutečně zapomněl na střeše, například během rychlého nakládání věcí do auta. Teď mluvím o tom, že najdete nebo vidíte cizí auto s knihou na střeše. Pokud se jedná o vaše auto a cizí knihu, je jasné, že jste ji tam nezapomněli. Na druhou stranu, musím se přiznat, já zapomněl jednou na střeše svého auta sekyru. Přišel jsem na to, až když jsem se rozjel a padla rána. Takže zapomenout na autě může člověk opravdu i poměrně nečekané věci. Kelímek s horkou kávou u čerpací stanice je to nejmenší. Nebo peněženka. Mimochodem nechat něco na střeše auta nemusí být zcela bez následků.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě

Pokud takto zapomenutý předmět při jízdě spadne, může ohrozit ostatní účastníky silničního provozu. Dokážete si představit, že vám při vysoké rychlosti vletí kniha na čelní sklo? Pravděpodobně nebudete mít čas přemýšlet o jejím symbolickém významu. A co zákon? Může být kniha na střeše auta považována za přestupek? Podle české legislativy je každý řidič povinen zabezpečit náklad tak, aby neohrozil ostatní. Pokud by tedy kniha způsobila nehodu, mohl by být řidič pokutován za nedbalost. Na druhou stranu, dokazování úmyslu nebo významu takového činu by bylo pravděpodobně velmi složité. A také je otázkou, do jaké míry lze chápat knihu jako náklad.

Co spadne za jízdy z auta a poškodí jiný vůz, jde za řidičem

Na druhou stranu, pokud je nepatřičné, aby od auta odpadl kus ledu nebo sníh, kniha by neměla být posuzována zásadně jinak. Kniha, proč pořád mluvím o knize? Protože se v některých okolních zemích skutečně rozšiřuje fenomén, že lidé nacházejí na svých autech knihy. Na první pohled to může působit jako omyl nebo žert, ale ve skutečnosti jde o nový trend, který vznikl v Itálii. Jde o nápad několika milovníků literatury, jak zabránit tomu, aby se staré a nepotřebné knihy dostávaly do sběru a odpadu. Jde o dobrovolné dárcovství.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě

Fenomén má své kořeny v severní Itálii, tam první knihy na střechách aut začali zanechávat anonymní dárci. Chtěli tímto způsobem sdílet radost z četby a darovat knihám druhý život. Jedním z iniciátorů byl Marco Bianchi, zakladatel literárního klubu v Miláně. Podle něj má mnoho lidí doma knihovny plné přečtených knih, které už nevyužijí, ale zároveň je nechtějí vyhodit. A toto je způsob, jak knihy využít znovu. U nás na podobném principu fungují knihobudky. I když ty jsou méně osobní.

Tajemný balíček na kapotě auta nemusí znamenat nic dobrého

Knižní dárcovství v rámci italského stylu musí totiž dodržovat určitá pravidla. Dárce by měl dbát na to, aby kniha byla v dobrém stavu, pečlivě zabalená a obsahovala jasný osobní vzkaz. Kniha musí být na autě umístěna viditelně, aby si jí příjemce všiml. Pro příjemce platí doporučení balíček zkontrolovat a přesvědčit se, že jde skutečně o dárek. Pokud knihu nechce, měl by ji darovat dál, a tím podpořit koloběh literatury.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě

Zároveň by měl být obezřetný, aby nedošlo k nechtěným nedorozuměním, například pokud by na balíčku chyběl jasný vzkaz. Tady si nejsem jistý, jestli je právě tento způsob úplně šťastný. Neumím si představit, že přijdu k autu, mám na něm nějaký zabalený předmět, a zůstanu v klidu. První, co mě napadne, že je v balíčku bomba. Možná jsem paranoidní, ale přiznávám, bylo by to tak. Jak bych se zachoval?

Když by bylo zřejmé, že je to nějaký velmi úzký předmět, řekněme kniha o 100 stránkách, asi bych byl klidnější. Ale nějaká velká encyklopedie už by mě asi hodně znervózněla. Asi bych zavolal policii. A upřímně, nebyl bych rád, když by někdo dával cokoli na mé auto. Nejde o knihu. Prostě cokoliv. Myslím si, že existuje lepší způsob, jak dát někomu knihu, klidně starší. Na nějakém tomu určené místě, znovu teď připomenu české budky. Rozumím a chápu úmysl, který je asi dobrý. Ale provedení podle mě nic moc.

Galerie