Stará kůlna, nenápadná garáž nebo zaplachtovaný kus zahrady za domem občas vydají drahý automobilový poklad. Stačí mít štěstí.
Vím, jaké to je, narazit na zanedbaném pozemku po předcích na hromadu kovového šrotu. Stalo se mi to. Děje se mi to právě teď. V rámci nějakých rodinných řízení řešíme právě to, že na bezvýznamném kusu trávy leží hromada železného šrotu. Je to daň za socialistické zřízení, pětatřicet let po sametové revoluci nejsou některé křivdy smazány, problémy vyřešeny. Kam s ním? Když bych si pomohl klasickým Nerudovským zvoláním, tak odpověď není úplně příjemná. Rychlým odhadem má šrot minimální cenu a jeho likvidace v nákladech mnohonásobně převyšuje to, co za staré trubky, hrnce, části plotu obdržíme.
Ve stodole po socialistickém JZD milionové Porsche nenajdete
Jsou ale případy, kdy šrot lze chápat ne jako bezcenný odpad, ale jako bohatství v řádech desítek milionů Kč. Zaujal mě jeden starší příběh. Ten se odehrál v Kalifornii, jedna rodina zbohatla díky celoživotní práci otce, který téměř půl století sbíral šrot. Rudi Klein, německý emigrant do USA, od roku 1976 budoval zajímavou sbírku neobvyklých vozidel. Obchodování s klasickými auty pro něj nebylo jen vášní, ale také životním stylem. Rudi měl slabost především pro evropská auta. Ta kupoval v různém stavu a kondici, často po nehodách nebo nekompletní. Stejně jako mnoho dalších sběratelů je plánoval restaurovat. Některé vozy sloužily jako dárci dílů pro jiná auta.
To, co z nich zbylo, šlo k uskladnění v sídle v jižním Los Angeles. Po Rudiho smrti jeho děti zjistily, že na první pohled bezcenné vraky mají hodnotu přesahující 28 milionů dolarů. Celý proces zpeněžení této sbírky byl náročný, ale výsledek zcela předčil očekávání. Nedivím se. A ano, možná trochu závidím. Ani ne ty peníze, ale tu radost z likvidace kovového odpadu. Mluvím z pozice člověka, který bude likvidovat jenom korozí zničené artefakty socialistického zemědělství.
Sbírka jednoho z největších sběratelů aut v USA šla do aukce a vše bylo rozprodáno. Od Mercedesu za 9,3 milionu dolarů po staré motory a zrezivělé tlumiče. Kolekce to byla opravdu rozsáhlá. Aukční síň RM Sotheby’s vydražila přes 200 aut a dílů pro historické vozy, které v průběhu let sběratel nasbíral. Některé objekty dražby byly opravdu ve špatném stavu. Nicméně Rudi naštěstí cennější kusy zaparkoval pod střechou a snažil se je udržovat v dobrém technickém stavu. O čem mluvím? O unikátech, mezi kterými byly například Horch 780 Sport Cabriolet z roku 1933, dva Maybachy SW38 z 30. let 20. století či prototyp Iso Grifo A3/L Spider.
Kdysi vraky a rozmontované vozy, dnes milionový majetek
A také Lamborghini Miura nebo Mercedes 300 SL Gullwing. Pokud vám právě spadla čelist až na zem, nedivím se. Také jsem byl překvapený. Nakonec bylo na prodej přesně 207 položek, od automobilových klenotů až po úplný šrot. Dražily se rozbité motory, převodovky nebo zrezivělé pohonné systémy. Všechno našlo nové majitele. Celkem šlo do aukce 70 vozidel, především auta v různém stavu demontáže. Některá byla kompletní, jiná po havárii nebo vytažená z vrakoviště. Dražilo se pár starých motocyklů, a to Indian a BMW. Zbytek?
Různé díly, segmenty karoserií, výfukové systémy. Nejvyšší ceny podle očekávání dosáhl Mercedes 300 SL Gullwing. Legendární 300 SL s hliníkovou karoserií bylo vyrobeno pouze v produkci 29 kusů a tento konkrétní má číslo 26. Jedná se o jedinou vyrobenou 300 SL s černo-červeným koženým interiérem. Vyvolávací cena byla 4,5 milionu dolarů. Za kolik se auto prodalo? Nebylo nějak zázračně v kondici, a částka přesto vylétla do astronomických výšin. Nakonec byl vůz vyrobený v roce 1956 ve stavu částečného rozkladu prodán za 9,35 milionu dolarů.
I ten nejlevnější kousek kovu vyšel v přepočtu na tisíce Kč
Tedy v přepočtu asi 227 milionů Kč. Rudi ho údajně koupil v roce 1976 za 30 000 dolarů. A téměř půl století si nenašel čas na jeho renovaci. Za 4,13 milionu dolarů byl prodán Mercedes 500 K „Carraciola“ Special Coupe z roku 1935, který – jakkoli pokrytý silnou vrstvou prachu – se zachoval v téměř dokonalém stavu. To máme dalších 99 milionů Kč. Horch 855 Special Roadster ze zlověstného roku 1939 stál nového kupce 3,3 milionu dolarů, tedy na naše asi 79 milionů Kč. Přes milion dali zájemci za prototyp Iso Grifo A3/L Spider z roku 1964 (1,875 milionu dolarů, tedy 45 milionů Kč). Lamborghini Miura P400, ročník 1968, vyšlo na 32 milionů Kč a Mercedes 300 SL 1957 stál v přepočtu 28 milionů Kč.
Porsche 356 B 1600 z roku 1962 pak nestálo méně než 27 milionů Kč. Jak jsem zmínil, nedražila se ale pouze auta. Prodávaly se také díly, součástky. A také to nebyly úplně zanedbatelné cifry. Nejlevnější vydraženou věcí ze sbírky byl diferenciál na starý Rolls-Royce, který se prodal za 8 600 Kč. Naopak dveře spolujezdce pro Porsche 904 Carrera GTS vyšly na 152 000 Kč, stará palubní deska pro Mercedes 300 SL Roadster stála v aukci zájemce 100 000 Kč a uživatelská příručka v koženém pouzdře pro Ferrari Dino 246 GT byla ohodnocena na 86 000 Kč. Závěrem bych tedy řekl, že stát se to může. Mně ne. Já vím, že tohle není typ štěstí, jež by na mě sedlo. Každopádně případy, že někdo narazí na hromadu kovového šrotu, za který ve výsledku dostane 670 milionů Kč, se občas stávají.