Jedno auto stojí jiné peníze u nás než na druhém konci světa. Evropská unie to umí „krásně“ vysvětlit, celé je to ale blamáž.
V posledních letech mě znepokojuje jedna věc. Sám jsem si slíbil, že nebudu zbytečně pesimistický, ale bohužel mi to nejde. To, co mě často dokáže rozčílit a nejednou mě přivede k zamyšlení nad tím, co se to vlastně děje, jsou nové informace o automobilech z druhého konce světa. Pokaždé, když píšu o tom, jak nějaká evropská automobilka přichází na trh s novým modelem auta pro daleké trhy, ptám se, jestli se tento model dostane i k nám. A pokud ano, jaká bude jeho cena. Mnohokrát jsem se už ocitl v situaci, kdy jsem psal o novince.
My máme smůlu, musíme platit víc za auto, které by nám stačilo
Ta stála „pár korun“, tedy v přepočtu několik set tisíc korun, a bylo mi to líto. Nechápu, proč musíme platit více než jinde. A teď to zkusím dát trochu do širšího kontextu. Když mluvíme o autech, nemůžeme zapomenout na fakt, že nejen u nás, ale i v jiných zemích existují velké rozdíly v cenách automobilů. Auto, které v Evropě stojí půl milionu, může na jiném trhu stát například jen 200 až 300 tisíc korun. Tento rozdíl mě vždy fascinuje.
Nepříjemně. Proč musíme platit víc, když jinde je to levnější? Možná už jsem na tuto otázku našel odpověď, ale upřímně, není to nic, co bychom chtěli slyšet. Abychom to lépe pochopili, vezmu příklad konkrétního modelu, který je nedávnou novinkou od Volkswagenu. Tento automobil bude vyráběn ve spolupráci se společným podnikem SAIC Volkswagen v Číně. Nový model dostal název Volkswagen Tuyue XR, jde o SUV, jež se bude nacházet mezi modely T-Cross a Tharu.
A i když v Evropě může být značka Volkswagen synonymem pro kvalitní auta, tento model, určený primárně pro čínský trh, bude zřejmě pro evropské zákazníky nedostupný. Asi by jim kvalitativně nestačil. Opravdu? Nemyslím si. Jaké auto to vlastně Volkswagen nabízí? Design vozu vychází z tradičních prvků této značky, včetně moderních LED světlometů s typickými čočkami a výrazné mřížky chladiče. Boční profil je kompaktní, s černými ráfky, zadní část vozu má moderní průchozí světla a stříbrné lišty. Rozměry auta jsou 4 355 mm na délku, 1 762 mm na šířku a 1 605 mm na výšku, což je o něco méně než současný model. Rozvor má délku 2 651 mm.
Clo, emisní normy a EU nás všechny stojí stovky tisíc Kč navíc
I když to může vypadat jako zajímavý a atraktivní model, je to právě čínská nabídka, která je pro nás v Evropě zcela nedostupná. Pod kapotou tohoto vozu se nachází motor o objemu 1,5 litru. Ten je k dispozici ve dvou verzích. Jedna verze je přeplňovaná a nabízí vyšší výkon. Atmosférický motor má výkon 81 kW, zatímco výkonnější verze dosahuje výkonu 118 kW a točivého momentu 250 Nm. Přenos výkonu na kola zajišťuje automatická převodovka. Tento motor využívá pokročilé technologie jako VTG turbodmychadlo, vysokotlaké vstřikování paliva a Millerův cyklus, což znamená efektivní vyvážení mezi výkonem a nízkou spotřebou paliva.
Ačkoliv tento model vypadá na papíře velmi slibně, je jasné, že se s ním u nás nepočítá. Důvodem je samozřejmě rozdíl v emisních normách a legislativních požadavcích. A jsem u toho. Když se podíváme na náš trh a srovnáme tento model s něčím, co už je k dispozici, například s Volkswagen Tiguan, zjistíme, že cena takového vozu by se pohybovala kolem 799 990 Kč. Pokud bychom ale vzali tento model v přepočtu na čínský trh, cena by byla výrazně nižší, někde kolem 499 900 Kč. A to je přesně ten problém. V Evropě jsou auta drahá a přísné emisní normy způsobují, že se k nám vozy určené pro jiné trhy vůbec nedostanou.
V USA stojí auto půl milionu, když se dostane k nám, je to milion
Teď se dostávám k zásadnímu problému, proč tomu tak je? Proč auta určená pro jiné trhy, která jsou kvalitní, levná a mají atraktivní vlastnosti, nemohou být u nás dostupná? Odpovědí je politika, jež se v Evropě vztahuje na ekologické normy. Zatímco v jiných zemích jsou pravidla pro emise mnohem benevolentnější, v Evropě jsou přísná, a to nejen pro výrobu automobilů, ale i pro jejich import. Zatímco v jiných regionech mohou být ceny aut nižší, v Evropě nás čekají vysoké přirážky, které dělají auta nedostupná pro širokou veřejnost. Problém ještě zhoršují vysoká cla na dovoz vozidel.
Auta, která by v Americe stála jen několik set tisíc korun, přijdou k nám s cenou přes milion. A to je ještě lepší scénář, protože v některých případech není možné tato auta vůbec legálně přihlásit. Ačkoliv by některé z těchto modelů byly pro evropského zákazníka zajímavé, politika a byrokracie nám brání v tom, abychom si je mohli koupit. To je paradox, jenž mě opravdu rozčiluje. Zmiňuji zde Volkswagen, protože je to automobilka, která se soustředí na elektromobilitu. Ačkoliv elektromobily jsou podle ní jasnou budoucností, nemohu se zbavit pocitu, že automobilky jako Volkswagen čelí velkým problémům. A budou čelit větším.
Budoucnost není růžová a mohou za to samotné automobilky
Modely, které by dříve byly velmi populární, ustupují novým trendům, jež ale nejsou vždy praktické. K tomu se připojuje i skutečnost, že mnoho automobilových značek zavírá své továrny a celkové trendy v automobilovém průmyslu nejsou zcela pozitivní. Volkswagen je jednou z nich. To, co mi na tom všem vadí, je skutečnost, že trh s automobily by měl být otevřený a volný.
Měli bychom mít možnost vybrat si, jaké auto si koupíme, bez ohledu na to, z jaké části světa pochází. Ale místo toho se ocitáme v situaci, kdy máme omezený výběr a kdy nás byrokracie a politika nutí platit vyšší ceny za auta, která by jinde byla k dispozici za zlomek ceny. Tento problém nejenže omezuje naše možnosti, ale také vytváří umělé bariéry bránící rozvoji trhu. Je jasné, že ekologické požadavky jsou důležité, ale neměly by být používány jako nástroj pro to, aby se některé modely na evropský trh nedostaly.