Práce motoristického novináře s sebou nese určitá specifika, která u jiných oborů člověk nenajde. Logicky. Tak jako celá populace, vyjma pekaře, asi nikdy neuvidí padat čerstvé rohlíky z pece, i pisálek o autech se dostane k příležitostem jiným lidem de facto zapovězeným. Nebo nedostupným. Teď myslím testování aut. Podle zaměření nových, či ojetých. Pro jednoho sen, pro druhého náplň práce. Vyzvednout auto v importérem domluveném dealerství, týden s ním jezdit, nafotit, napsat test, vydat. A tak pořád dokola. Každý týden jiné auto.

Je to prokletí, vědět a řídit se podle toho, co většina lidí netuší

Od malého Hyundai po limuzínu od Mercedesu. To je relativně příjemné. Méně příjemné je to, že se jako motoristický novinář dnes a denně zaobírám legislativou. Novými značkami, pravidly provozu, mýty, kterým lidé podléhají, versus skutečně platným zákonům. A pak narážím na to, že já, tím že je znám, je dodržuji. A většina ostatních řidičů ne. Nejenom, že pak dochází k potenciálním nehodám a riskantním situacím. Navíc se děje to, že neznalí řidiči na mě troubí, protože mají pocit, že oni jsou v práce a že já jsem ten pirát silnic. Jeden příklad za všechny.

Přednost v protisměru, když odbočuji vpravo a auto proti mně odbočuje také (z mého pohledu) doprava. Je to jasné, mám přednost. Nejprve odbočím já, pak odbočí řidič v protisměru. Stačí se podívat na to, co říká zákon. Když to budu jednoduše tlumočit, tak řidič odbočující doleva musí dát přednost vozidlům, která jedou v protisměru rovně anebo odbočují z pohledu daného řidiče doleva. Je to jednoduché. Ale jen ve chvíli, kdy je komunikace, na kterou se odbočuje, s jedním pruhem. Jakmile jsou tam pruhy dva, je tady velký, velký problém.

Typ křižovatky, na kterém chybuje 7 z 10 řidičů. Nedokáží si vybrat pruh pro správné odbočení

Řidiči „v protisměru“, když odbočuji vpravo, velmi často trpí pocitem, že mohou odbočit také. Že já se zařadím do pruhu, který je „více vpravo“, a oni se zařadí do pruhu druhého. Je to špatně. Já ze své pozice mohu vjet do kteréhokoli z obou pruhů a řidič v protisměru je povinen dát mi přednost. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem na poslední chvíli strhával auto doprava. A člověk v protisměru hrozil, troubil, blikal. Nechat to dojít tak daleko, že by došlo ke kontaktu, divil by se. Viníkem dopravní nehody by byl on. Nebo ona.

Přednost zprava platí na dálnici i na více pruzích ve městě

Velmi často vyjíždím z pražské Údolní ulice doprava na Modřanskou. To je přesně to místo. Já vím, že já mám pravdu, přesto se ale chovám tak, že vědomě respektuji mýtem pomýlené řidiče. Další, podobně nebezpečný a velmi často rozšířený omyl. Také na mne už častokrát někdo troubil a hrozil. Stačí se z města přesunout na dálnici. I tam totiž platí přednost zprava. Zní to sice jako něco, co byste čekali spíš na křižovatce v centru města.

iZdroj fotografie: Martin Sedláček

Ale ne, i na víceproudých silnicích, kde se auta řítí rychlostí (někdy i přes) 130 km/h, platí pravidlo, které většina řidičů buď nezná, nebo ho zcela ignoruje. A co je na tom nejhorší? Tento nedostatek povědomí může vést ke skutečně nebezpečným situacím, které často končí troubením, gestikulací. A to je pořád ten lepší konec. Lepší než nehoda. Představte si situaci, že jedete v levém pruhu, dokončujete předjíždění a chcete se vrátit do středního pruhu. V tu chvíli se tam ale objeví pomalejší auto, dodávka, kamion.

Není pravda, že kdo jede rychleji, má automaticky přednost

Přejíždí z pravého pruhu. Kdo má přednost? Pokud si myslíte, že vy, protože jste rychlejší, mýlíte se. Ne, ne a znovu ne. Pravidla silničního provozu jasně říkají, že přednost má řidič přejíždějící z pravého pruhu do středního. Rychlost není měřítkem, zákon mluví jasně. Přednost zprava. A tečka. Praxe na českých silnicích skutečně vypadá bohužel jinak. Mnoho řidičů si doslova vynucuje přednost, své místo v pruhu. Pozici, na kterou nemají nárok. A co ve městě? Tam je situace trochu jiná, ale princip zůstává stejný.

iZdroj fotografie: Martin Sedláček pro AutoŽivě

I ve městě platí, že přednost má řidič jedoucí z pravého pruhu. Rozdíl je v tom, že ve městě můžete používat jakýkoliv pruh, který vám vyhovuje. Souběžná jízda není považována za předjíždění. To znamená, že pokud vás někdo takzvaně podjede, není to přestupek. A zase, i tady je určitá specialita. Platí, že můžete jet v jakémkoli pruhu. Nicméně pokud jedete v tom levém a někdo vás zezadu dojede, měli byste mu uvolnit místo.

To je další mýtus, kterému řidiči podléhají. Najedou ve městě do levého pruhu a jedou padesát. A myslí si, že tam mohou jet takto pomalu. Není tomu tak. Mrzí mě, že když už lidi neznají zákony, pravidla provozu, tak že nepoužívají aspoň elementární pravidla slušného chování. Neříkám, že by doslova měla suplovat zákon č. 361/2000 Sb., tedy zákon o provozu na pozemních komunikacích. Ale určitě, když už je řidič neznalý, by maximální pozornost a ohleduplnost dokázaly řadě exponovaných situací předejít.