Slepý génius vymyslel zařízení do auta, které se používá už 70 let. Uhodnete, které?

Narodil se jako zdravé dítě  v roce 17. srpna 1890 a tento měsíc tedy uplyne 128 let od jeho narození. V pěti letech jej ale potkala tragédie, když si hrál s nožem, zranil si jedno oko a oslepl na něj. Zanedlouho se vzniklý zánět rozšířil i do druhého oka a Ralph Teetor ztratil zrak úplně. Díky své vrozené inteligenci a také tomu, že se mu výrazně rozvinuly ostatní smysly, se ale dokázal s tímto handicapem vyrovnat. Hmatové schopnosti jeho rukou se mu staly zrakem a díky své píli a nadání nakonc začal studovat strojní inženýrství na pensylvánské univerzitě. Naštěstí mu nechyběla schopnost vizuální představivosti, bez které se úspěšný konstruktér neobejde.

Po úspěšném zakončení studia se Ralph Teetor vrací domů, ale ještě předtím si odskočil k námořnictvu, kde navrhl nový způsob vyvažování parních turbín pro americké válečné lodě. Doma pak zzačal pracovat v rodinné firmě Perfect Circle svého otce a tří strýců, která vyráběla jízdní kola a mechanické části pro auta a montovala spalovací motory. Právě v době, kdy se Ralph Teetor stává hlavním inženýrem, se Perfect Circle zaměřuje na výrobu a vývoj pístních kroužků. A právě kroužky od této firmy se díky své kvalitě brzy stávají standardem pro všechny americké motory. Za krátkou dobu se z Perfect Circle stává veleúspěšná světoznámá společnost a Ralph Teetor v roli prezidenta stojí v jejím čele.

Největší úspěch se ale dostavuje v roce 1949, kdy Teetorův právní poradce, přítel a příležitostný řidič, Harry Lindsay donutil Teetora vymyslet úplně nové zařízení. Údajně jej inspirovala příhoda, kdy Linsday řídil a rozmlouval s Teetorem, který se vezl na sedadle spolujezdce. Když Teetora poslouchal, povoloval nohu na plynu a auto zpomalovalo. A naopak, když se rozhovořil on, začal zrychlovat. I nevidomý konstruktér byl poněkud rozladěn změnami rychlosti a začal pracovat na řešení. Vysnil si mechanismus s voličem požadované rychlosti. Noha řidiče pak při sešlápnutí plynového pedálu ucítí odpor jako upozornění na překročení požadované rychlosti. Tím by se pedál držel v jedné poloze a umožnil cestování konstantní rychlostí.

Další inspirací pro toto řešení bylo například nařízení americké vlády v době 2. světové války, kdy byla vešekerá rychlost omezena na 35 mil v hodině (asi 56 km/h). Mělo se tím šetřit palivo a snížit opotřebení pneumatik. Oboje bylo potřeba pro válečné účely.  Po válce se pak stále zvyšující rychlost dopravy  stala hlavní příčinou dopravních nehod s fatálními následky.

První prototyp zařízení nazvaného Speedostat byl vlastně jakýmsi omezovačem rychlosti. Na palubní desce se voličem nastavila požadovaná rychlost. Volič byl připojen k mechanismu v nápravě. Jak se blížila požadovaná rychlost, v mechanismu se zvyšovalo pnutí pružiny, která tlačila na hydraulický píst, který zespodu vyvíjel tlak na plynový pedál. Zařízení bylo patentováno 22. srpna 1950. První prototyp postrádal „zámek rychlosti‘, který automaticky udržoval zvolenou rychlost – Teetor se prý obával, že by řidiči usínali za volantem. Protože ale zároveň chtěl, aby se jeho vynález sériově montoval do aut, přidal i tuto funkci – a tempomat byl na světě.

První tovární modely, které Speedostat dostaly, byly Chryslery. Autmobilka je měla jako luxusní doplněk na přání. Byl dodáván pod obchodním názvem Auto Pilot. Cadillac o dva roky později již nabízel toto zařízená ve standardní výbavě. Výhoda tempomatu se naplno ukázala během ropné krize v roce 1973, kdy Teetorův vynález ušetřil Američanům  167 000 barelů ropy denně. Ralph Teetor umírá v roce 1982 a o 6 let později je uveden do Automobilové síně slávy.