Na silnici někdy člověk narazí na lidi, na něž by narazit ve skutečnosti vůbec nechtěl. Je to smůla. Shoda náhod, souhra okolností. Něco, co člověk může jen těžko ovlivnit, a až později si může říkat ono prokleté „že jsem nevyrazil o pět minut později“. Setkání s hulvátem nelze předejít. Lze se na ně ale připravit? Do určité míry ano. Do redakce nám napsal pan Michal O. s tím, že četl náš článek o agresivním hulvátovi. A že se mu stalo něco podobného. A ptal se, jestli se někdy stalo něco podobného mně, osobně. My jsme se rozhodli zveřejnit jeho text v plném rozsahu.

Ukazovat prostředníček na druhé auto se obvykle nevyplácí

Nejprve připomínka toho, co pana Michala zaujalo. Šlo o článek, v němž jsme psali o řidiči Audi A7, který se neomaleně vtlačil na kruhový objezd. Tam za to od jiného „obdržel“ krátké probliknutí. Řešili jsme, že zatímco většina lidí by toto neškodné gesto ignorovala, „hrdina příběhu“ zareagoval velmi impulzivně. Hulvát zastavil auto, vystoupil a namířil si to přímo k řidiči. Který měl ale za oknem kameru a ta zaznamenala celý incident. Tam pak byla v dohře ještě policie, již člověk s kamerou zapojil do celého případu. A hulvát pak najednou zkrotnul.

Jestli se mi někdy něco takového stalo? Chtěl bych napsat, že ne, ale to by nebyla pravda. Ano, stalo. Něco podobného jsem zažil na vlastní kůži. V hlavním městě, na křižovatce na Praze 4, vyskákali chlapi z auta a šli mě evidentně zbít. Proč? Jel jsem přes křižovatku, dva pruhy v mém směru. Za křižovatkou bylo o kousek dál další křížení. Před ním se ale pruhy, které byly původně oba v rovném směru, změnily. Jeden stále mířil rovně, druhý ale zahýbal. Potřeboval jsem se dostat do toho, jenž jel rovně, nechtěl jsem odbočit.

Agresivní pirát porušil předpisy. Netušil, že to bude poslední předjíždění v jeho životě. Z videa tuhne krev v žilách

Začal jsem tedy přejíždět do druhého pruhu, bylo tam volno na velké auto. Nutno podotknout, že jsem jel v Mitsubishi L200, tedy velkém pracovním pick-upu. Za volantem Smartu by se tenhle manévr asi obešel bez potíží. Nicméně jsem z levého pruhu chtěl odbočit do pravého, místo tam bylo. Ovšem jak jsem začal odbočovat, řidič v autě, které bylo na jednom konci mezery, kam jsem chtěl vjet, šlápl na plyn. Evidentně naschvál. A místo, do něhož jsem chtěl vjet, zabral. Musel jsem reagovat. Abych do něj nenaboural, tak jsem auto strhnul nazpět.

Jel jsem normálně, přesto na mne nastoupili dva osvalení borci

Jenže tam už nebylo moc místa. Auto jsem zašlápnul. A kvůli tomu musel řidič v autě za mnou na plné brzdy. Což ho evidentně popudilo. Nejprve jsem slyšel troubení. Pak proběhlo blikání. Z vozu za mnou vystoupili dva muži. Velcí jako skála. Když přišli k mému okýnku, i v pick-upu jsem viděl, jak je mám „nad sebou“. Hlavou mi problesklo, co teď mám udělat. A udělal jsem to jediné správné. Stáhnul jsem okýnko, omluvil jsem se.

Vysvětlil jsem, že chápu, že jsem je omezil, že jsem ale tohle neměl v úmyslu. Že naopak mě zase omezil řidič, který mi naschvál vjel do místa, kam jsem se chtěl zařadit. K mému překvapení a k velké úlevě chlapi jen mávli rukou, odešli, zase nastoupili do auta. Pokud jste čekali krev, bitku, násilí, tak je mi líto, že jsem vás zklamal. Já byl tehdy samozřejmě rád. Ale mám to jako takový příklad. Zažil jsem mnohokrát, kdy řidič na silnici něco nezvládl.

Udělal chybu. Někoho omezil, někomu vjel před auto. A ten „poškozený“ zatroubil či zablikal: A pak se stalo něco, co se stát nemělo. Ten, který chyboval, namísto pokory zatroubil, zablikal, nebo dokonce ukázal vztyčený prostředník. A konflikt byl na světě. Ten, kdo se cítil poškozený, vzkypěl. A šel si to s tím druhým vyříkat. Viděl jsem, jak řidič druhému trhal dveřmi, chtěl otevřít auto. A „viník“ se schovával v zamčeném autě. Viděl jsem mlácení do auta.

Kopání do dveří. Bouchání do kapoty. Tohle všechno je zbytečné. Myslím, že se tomu dá ve většině případů předejít. Jak? Nedělat chyby. A když už někdo nějakou chybu udělá, tak ji přiznat. A netvářit se ukřivděně, když člověk „dostane“ zablikání nebo zatroubení. A už vůbec neblikat, netroubit nebo negestikulovat nazpět. Obvykle, ze zkušenosti, téměř všechno vyřeší omluva prostřednictvím varovného zablikání.