Auta jsou víc a víc složitá, a tím pádem i dražší a náchylnější na opravy. A to přesto, že to řidiči ani nechtějí.
Dnešní automobily se stále více podobají mobilním telefonům. Nebo spíš počítačům na kolech. Kdysi to byl motor s karburátorem, volant, čtyři kola, podvozek a brzdy. Já to vidím, že to je dávná minulost. A to jsem člověk, který jezdil ve svých začátcích Škodou 1000 MB. Automobilky dnes s každou novou generací přidávají nové funkce, nové technologické vymoženosti. Často v domnění, že tím zvýší atraktivitu vozu. Ne. Ne nutně. Podle nedávných průzkumů se ukázalo, že řada řidičů o tyto novinky vlastně vůbec nestojí a považuje je spíše za obtížné nebo zbytečné.
Řidič toho mnoho nepotřebuje, i tak jsou ale auta složitá
Jsem jedním z nich. Mnoho lidí je přesvědčeno, že by raději vidělo v autech investice do kvalitnějších materiálů, bezpečnostních prvků nebo vyššího pohodlí než do složitých systémů, které v reálu ani nevyužijí. Automobilky však mají svůj důvod, proč tyto technologie do aut dávají. Moderní automobilový průmysl se vyvíjí v konkurenčním prostředí, kde se výrobci předhánějí, kdo představí lepší asistenční systémy, větší displeje či dokonalejší infotainment. Přestože si běžný uživatel stále více stěžuje, že jsou automobily příliš složité.
Namísto jednoduchého ovládání, které umožňuje soustředit se na řízení, musí řidiči často věnovat pozornost ovládání dotykových displejů nebo nastavování různých funkcí pomocí hlasových asistentů, které mnohdy nefungují tak, jak by měly. Typickým příkladem je adaptivní tempomat. Má své opodstatnění při dlouhých cestách po dálnicích, sám ho používám. Ale v městském provozu se může stát spíše zátěží než výhodou. Řada řidičů raději vypíná tuto funkci a vrací se k „klasickému manuálnímu“ ovládání rychlosti. Řidiči chtějí lepší kontrolu nad vozem.
Podobně je na tom i automatické parkování. To má být teoreticky skvělou pomůckou, ale v praxi se ukazuje, že funguje poměrně pomalu, a ne vždy spolehlivě. Často se tak stává, že řidiči tuto funkci radši ignorují a parkují sami. Rychleji a efektivněji. Ano, i tady to mám stejně. Infotainmenty s obřími dotykovými displeji jsou další kapitolou samy o sobě. Zvláště v posledních letech se automobilky zaměřily na stále větší a složitější obrazovky. Řada řidičů však poukazuje na to, že dotykové ovládání odvádí pozornost od silnice a že by raději viděli klasická tlačítka, která lze intuitivně nahmatat i bez pohledu.
Rozdíl mezi displejem v autě a telefonem v ruce de facto není
Tato výtka je opakovaně slyšet i od zkušených odborníků na bezpečnost silničního provozu. Někteří dokonce varují, že složitost ovládání infotainment systémů může zvyšovat riziko dopravních nehod. A je tady za mne ještě jedna věc. Cena těchto velkých obrazovek. Když se to rozbije, musíte platit velkou zobrazovací tabuli. Desítky až stovky tisíc korun. Za to by byla hromada klasických budíků. Dalším příkladem technologie, která u některých vyvolává rozporuplné reakce, jsou chytré klíče. Ty nabízejí možnost odemknout a nastartovat auto bez použití klasického klíče, ale mají i své nevýhody, především co se týče bezpečnosti.
Chytré klíče lze relativně snadno zneužít. To představuje pro majitele potenciální riziko krádeže. Navíc jejich výměna nebo oprava jsou často drahé a složité, což vede k nespokojenosti zákazníků. Je tradiční klíč bezpečnější? Není, ať zase jen nekritizuji. Obyčejný klíč zvládne obyčejný zloděj. Na ten chytrý, elektronický, musí mít člověk poměrně náročnější výbavu. Ale chápu, že se to někomu nelíbí. Nejde však jen o nové technologie. Řada řidičů si také stěžuje na „nutnost“ neustále aktualizovat software. Automobilky se snaží nabídnout možnost aktualizací na dálku.
Auto je dopravní prostředek, ne výkladní skříň s počítači
Podobně jako je tomu u smartphonů. To je zajímavá myšlenka. Ale ne každý řidič chce tohle řešit. Já určitě ne. Chci sednout do auta, natankovat, jet. Lidé vnímají auto především jako prostředek k dopravě, ne jako technologický produkt, který vyžaduje neustálou péči. Mám to stejně. Někteří odborníci argumentují, že výrobci automobilů jsou pod tlakem, aby drželi krok s moderními trendy. Jde například o autonomní řízení. Jenže skutečnost je taková, že většina řidičů se necítí komfortně, když nechávají auto řídit samo.
Autonomní systémy stále nejsou stoprocentně spolehlivé. To dokazují i případy nehod, kdy autonomní režim selhal. Řada řidičů tak tuto funkci vypíná a raději se spoléhá na vlastní řidičské schopnosti. Podle mého názoru je to typická ukázka toho, jak zákazníci chtějí něco jiného, než jim výrobci nabízí. Lidé chtějí kvalitní a bezpečné auto. Automobilky jim nutí překombinované, složité, tím pádem poruchové a drahé automobily. Tak kde je vlastně problém?
Chcete v autě technologie?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 10875
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 13737
