Situace začíná být nekontrolovaná pro nic netušící obyvatele měst. Radnice budou zakazovat vjezd aut se spalovacími motory.
Automobily na benzín a naftu, klasické vozy s tradičními spalovacími motory, po desetiletí dominovaly našim silnicím. Teď se pomalu zdá, jako by se stávaly nežádoucími, ba přímo nechtěnými hosty v městských oblastech. Jsou to auta, stroje. Nechci říct, že je nevděčné se k nim obracet zády. Jde o nás. A tím „nás“ myslím třeba i planetu. Takže ano, v rámci životního prostředí je jistě na místě řešit snížení znečištění vzduchu. Ale to se dá zařídit rychleji a efektivněji regulacemi průmyslu, ne dopravy. A když dopravy, tak ne té osobní. To už znáte, slyšeli jste to ode mne mnohokrát, jak moc málo se osobní doprava podílí na emisích CO2.
Nikdo nechce dýchat špatný vzduch, ale mohou za to auta?
Rozumím tomu, že není příjemné ani zdravé, aby auta ležela pod pokličkami smogu a v oblacích výfukových plynů. Ale řešit vše šmahem mi nepřijde rozumné. V rámci Evropy už dochází k eliminaci spalovacích aut. U nás se řeší věcí zatím relativně klidně, jinde v Evropě na to jdou radikálněji. Zákazem prodeje aut se spalovacími motory. Nebo zaváděním zón, kam spalovací auta nesmí jezdit. Tak jako v Dánsku. Tam od letošního roku zákony umožňují jednotlivým obcím zavádět takzvané nulové emisní zóny, kam budou mít povolený vjezd pouze elektromobily a vodíková auta. Co to znamená pro běžné řidiče?
Jednoduše řečeno, pokud nevlastníte vůz s nulovými emisemi, můžete na vjezd do těchto oblastí zapomenout. A teď si představte, že bydlíte v takové zóně nebo tam pravidelně jezdíte za prací. Přesně tak, situace se začíná komplikovat. Zákon dal obcím volnou ruku v tom, zda a kde tyto zóny zavedou. Každá obec může vytvořit pouze jednu zónu, která musí být jasně ohraničená a nesmí zahrnovat strategické silniční sítě. Jinými slovy, nemůžete očekávat, že by se celé centrum města stalo jednou velkou nulovou emisní zónou. Na druhou stranu je tady nástroj, který obcím umožní brutálně omezit osobní svobodu lidí.
Například v Kodani už existuje pilotní projekt na jedné ulici, kde je vjezd spalovacím vozům zakázán, ale od roku 2025 se tato pravidla mohou rozšířit na větší oblasti. Zatímco elektromobily a vodíková auta budou mít volný průjezd, hybridy, které kombinují spalovací motor s elektrickým pohonem, nejsou v zákoně vůbec zmíněny. Takže pokud vlastní někdo plug-in hybrid, bude asi muset čekat na další upřesnění pravidel. A co ti, kteří v takové zóně bydlí? Podle současných informací by měli být rezidenti těchto oblastí z pravidel vyjmuti, stejně jako osoby s handicapem, které vlastní speciální parkovací průkaz. To zní jako dobrá zpráva, ale co ostatní?
Kdo denně dojíždí, bude mít smůlu a do zóny se nedostane
Pokud například dojíždí do práce nebo má v zóně podnikání, situace už tak růžová není. Přesné podmínky pro udělování výjimek zatím nejsou známy, ale je pravděpodobné, že budou existovat určité možnosti pro firmy a živnostníky, kteří by jinak nemohli vykonávat svou činnost. A co to znamená pro běžné řidiče? Jednoduše řečeno, pokud nemají elektromobil, musí hledat alternativní řešení, jako je parkování mimo zónu a docházení pěšky. Třeba. Podle dánského ministerstva životního prostředí mají být tyto zóny navrženy tak, aby snižovaly dopad na dopravu a nezpůsobovaly zbytečné objížďky. To zní hezky na papíře, ale realita může být jiná.
V menším městě, kde je centrum jediným místem s obchody a službami, může být zavedení nulové emisní zóny značně problematické. A co je na tom nejhorší? Podle studie Národního centra pro životní prostředí a energii při Aarhuské univerzitě by zavedení těchto zón mělo mít jen minimální dopad na kvalitu ovzduší. Jak je to možné? Jednoduše proto, že většina částic pochází z opotřebení pneumatik, brzd a povrchu silnic, nikoliv z výfukových plynů. A teď si položme otázku: má to celé smysl?
Podíl osobních aut na emisích CO2 není nijak významný
Podle FDM, což je dánská obdoba našeho Autoklubu, je zavedení nulových emisních zón spíše symbolickým gestem než skutečným řešením. V současné době je totiž 88,5 % všech osobních vozů v Dánsku poháněno spalovacím motorem. To znamená, že drtivá většina řidičů bude z těchto zón vyloučena, což může vést spíše k frustraci než k podpoře zelené transformace. A celkové emise skleníkových plynů zavedení těchto zón prakticky neovlivní. Většina znečištění pochází z jiných zdrojů, jako je průmysl, zemědělství nebo doprava mimo městské oblasti.
Zavedení těchto zón nemá být okamžité. Každá obec musí nejprve projít procesem veřejného projednání a od konečného rozhodnutí musí uplynout minimálně šest měsíců, než zóna začne platit pro soukromá vozidla. Pro firemní vozy, včetně těch s registračními značkami pro podnikání, je tato lhůta dokonce dvanáct měsíců. To dává lidem určitý čas na přípravu, ale otázkou zůstává, zda to bude stačit. Zavedení nulových emisních zón je bezpochyby kontroverzní téma. Na jedné straně tu máme snahu o zlepšení kvality ovzduší a podporu zelené mobility, na druhé straně tu jsou reálné dopady na každodenní život milionů řidičů. Mne tak napadá otázka, jestli to má smysl? Řekl bych, že ne.